Je čtvrteční dopoledne. Venku prší a má. Psice je s tím spokojená a spokojeně usnula. Mám tedy klid a čas napsat další Dycky v pátek. Utíká to, když vidím číslo dvacet dva, si říkám. Probírám se fotografiemi ne staršími dvou týdnů. Postupně vyřazuji, případně už cíleně přesunuji do 23/2020. Když mám ty čtyři uvědomuji si, že na ta místa mám tak maximálně deset minut chůze volným krokem. Tedy nic cizokrajného, nic z dalekých cest, žádné výlety někam na Moravské Toskánsko či České Švýcarsko. Všechny čtyři v kategorii průmyslová krajina. Stavebnictví, ještě přesněji. Nic pro milovníky načančaných jarních scenérií se tu dnes nekoná. Kdo je teď tím zklamán, nemůže se cítit oklamán. Prostě na rovinu řečeno: Mnoho poesie tu dnes nenajdete a Karel Hynek Mácha by asi házel kamením. No a když už jsme u toho kamení, tak to mohu slíbit. Kamení tu bude v pondělí. Solitérní kamení. Dnes tedy tady a teď čtyři fotografie pro Vaše obvyklé vybíjení. První fot...
fotí, dívá se... a hlavně stále doufá: