Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červen, 2020

Nejnovější komentáře na Blogu:

Nedělní Sloupek

inspiraci k vložení Nedělního Sloupku najdete pod předchozím článkem ..."Dycky v pátek (26/2020)" Od sloupku ke sloupu, Zástrčka z ČEZu,  K tobě si napětí,  Na chvíli vlezu.  Pár řádek napíšu,  Už zase běží,  Ti co tu pravidla  Důsledně střeží. Za plotem pohaslá, Aréna ČEZu, Dobitý CTO Apple Macbook Pro 16, Domů si vezu.

Dycky v pátek (26/2020)

A ejhle. Prázdniny na krku. Sice chaos druhého pololetí, nicméně prázdniny a dobu dovolených to neoddálilo. Možná se tou nevelkou docházkou až tolik nepokazilo. Možná spíš naopak. To spíš. Zatímco v obecné rovině nám všem začínají prázdniny, nám fotícím (všichni jsme přece cestovatelé) začínají starosti. I těm svátečně fotícím. Začíná to období prezentace značek a kreditních karet. Už jen několik dnů na důkladnou kontrolu. A co si budeme povídat, pro mnohé z nás i šance, jak pod rouškou rodinné užitečnosti vylepšit skladbu toho co nakonec převážíme v brašně s sebou. Kdo prošvihl Vánoce, dostává druhou šanci. A hezky si namlouváme, jak ta tím způsobem nabouraná kreditní karta prospěje především rodině. My fotící stojíme se vší nám skromností vlastní jaksi v pozadí, vůbec se netváříme že drahým polovičkám věšíme bulíky na nos. Pak se po dokončené návštěvě u odborníků lehce culíme, když to nově nabyté nabijeme a jdeme vyzkoušet.... a stíháme to před odjezdem. První fotografie k vybíj

Lištičky...

každým rokem, každé jaro, v každé louce, v každém luhu, v každé stráni, v každém ráji, je jinak       ze  le  né  ... ...naslouchaje liščím hrám... ------------------------------------------- Po diskuzi o horlivosti sekání travnatých ploch ve městě vkládám včera navečer pořízené dokumentární fotografie. Až na tu poslední jsou prakticky ze středu města, z míst kde ještě touhle dobou loni jako mnoho let před tím bylo to co je ten k oku potěšení posekáno jen vystrčilo oči z hlíny. Na poslední fotografii je louka, kousek vedle, která tohle dobou vždycky už byla posekaná a nejednou... Jako by se ty plochy teď vymanily z dohledu a jsou tu pro lidi :-)

Dycky v pátek (25/2020)

Chlebník je to správné slovo. Pojem, který už jsme zapomenuli pod návalem vzletnějších pojmu co se malých zavazadel týká. Krásné české slovo, které už používáme možná tak podle věku a prozrazujeme tím jakousi společenskou nedostatečnost, ztracení správného směru. Drtivá většina fotografií v těchto pátečních vybíjecích článcích vznikla při procházkách a pobíhání s psicí, kdy nenápadný fotoaparát snášel ty cesty právě v tom chlebníku u mého boku. Chvála chlebníku, dalo by se říci. Nezatěžoval, nebudil zdání, že jde o něco víc než o ten chleba, a tak snad spíš budil při povšimnutí poněkud nevěřící pohled potkávajících na pošetilce s takovou nemoderností po boku. Jeremjáš (10:23) mluví o tom jak moc řídíme, nebo bychom měli řídit svoje kroky. Psice to asi četla a vyšlo ji, že nejlepší bude vzít odpovědnost na sebe. A tak chodíme kudy ona chce a s ohledem na závažnost toho verše se nebráním. Neprotestuji. S chlebníkem tedy cestou, necestou. Že by se dalo plánovat nějaké konkrétní fot

Zpátky k přírodě

performance v místech naznačené perforace perforace jako dokonaná performance Tak dodatečně popíšu jak jsem k tomhle počinu došel a o co vlastně jde.  Nejdříve o co nejde a nešlo. Nejde a nešlo o nějaké zkoušení diváka jestli ten kontext zachytí v celé šířce příběhu a mých následných myšlenek. Pokud to tak snad vypadalo,pak se omlouvám. Chtít aby se někdo pokoušel vystopovat příběh který se za tím ukrývá by bylo nejen pošetilé ale především dost ne fér.  Vzniklo to jednoho nedávného večera, když jsem při návratu domů uviděl souseda, jak domů stehuje dva ohromné balíky toaletního papíru. Takové balení používají asi jen uklízecí firmy. Tenhle pán, pokud vím, by s tímhle podnikáním neměl mít nic společného. Evidentně se za ten náklad styděl a evidentně předpokládal, že tou dobou ho nikdo neuvidí. Kdo ví co by si dotyčný tak asi pomyslel. Evidentně byl rád, že se neptám a ani moc neusmívám ani moc neprotahuji obličej, ani moc nekroutím hlavou, ani moc jinak nedělám ni

Dycky v pátek (24/2020)

Komentář  " Prostě tu není nic k vidění, nějak nechápu smysl tvých fotek,ale jak vidno těžko skousáváš kritiku dle tvých bodů u mých fotek, až budeš mít takový průměr jako mám já, tak tě budu brát vážně "  jsem se opravdu četl v tomto týdnu na foto galerii DA. Od té chvíle, co jsem to dočetl mě to zní v uších. Dívám se na název mého Blogu a říkám si, co jsem to za pošetilce, za troubu, že se nechci brát až tak vážně a vydávám se tu všanc týden co týden. Pátek co pátek při takovém bodovém průměru nabízet vybíjenou. Snažím se to vyvažovat pondělní tvorbou smrtelně vážně myšlenou. Ale i tak... I tak se těším na komentáře tohoto dílu vybíjené a jsem moc rád, že tu nesedí divák vedle diváka až k nedohlédnutí sám. Pravidla jsou jasná. Vybíjí se jedna fotka ze čtyř. Ta, která diváka zaujala nejméně, nebo tedy méně než ty tři které oproti ní vzal na milost. Druhé pravidlo říká, že předkládám vždy fotografie které nejsou starší datem pořízení než dva týdny. Vlastně jsou t

Freak narration

Dodatečně, neplánovaně vložená fotografie po přečtení prvních komentářů: Pořídil jsem ji před několika lety v místech kde se natáčel první díl  Indiana Jones :-) Dodatečně, neplánovaně vložená fotografie po přečtení dalších komentářů: Výchozí bod cesty do pouště...

Dycky v pátek (23/2020)

Pátek jako nesporný příznak víkendu. Tady u mě už je to pravidelně příznak několika nových fotografií, ne starších jak dva týdny, kterými se dávám všanc komentujícím. V dnešní vybíjené nastaví tvář jako vždy čtyři moje nové fotografie. Mám ale pocit, že poprvé žádná z nich nebude černobílá. Prostě to tak vyšlo. Neplánovaně. Nekonceptuálně.  Dokonce by se o té čtyřce dalo říci " každý pes, jiná ves ". Tedy bez dlouhého povídání přesně podle pravidel. Vybíjí se jedna fotografie. Ta která vybíjejícímu přijde nejméně záživná.  První fotografie k vybíjení Druhá fotografie k vybíjení třetí fotografie k vybíjení čtvrtá fotografie k vybíjení Přeji všem na celý víkend dobré světlo, hodně invence a přízeň náhody bez které často fotografie vůbec nevzniká a nebo naopak vypadá, že vzniknout ani neměla :-)

........sype to...nemusí pršet.........

KRAJINA Možná to někomu může navozovat dojem, že vložením této KRAJINY znevažuji důvěru svých čtenářů a věrných především. Je to ale právě naopak. Touto krajinářskou fotografií chci vyjádřit opak. Tedy že si zájmu a názorů mých čtenářů a věrných především velmi vážím. Samozřejmě tím nedokáži zabránit jiným, mým a mým věrným čtenářům, že prostě vymění jedno písmenko za jiné a nenechají si to pro sebe...ani do sebe... Mimochodem, když se tak dívám na ten pojem a porovnám ho se světáckým LANDSCAPE, musím pro tvarování a případnou výměnu písmenek vzdát obdiv našemu rodnému jazyku.