Také fotíte podzim? A co pocity? Nedostavuje se jakési teskno a melancholično v hledáčku? A co pak? Nemáte při prohlížení nových podzimních fotografií pocit nekonečného opakování. Nebo Ti k sobě upřímnější dokonce opakování se? A nebo je to tím, že už těch podzimů je dlouhá řada, málem dlouhá jak vzpomínky na vývojku, ustalovač a první analogový fotoaparát? Nebo už je to dokonce taková historie, že postupný úbytek paměti ji málem zcela překryl digitálním sdílením? Každý má tohle asi trochu jinak, nicméně málo je takových co by to podzimní fotografování plenérů ignorovali. Když už to neberou až tak vážně, přece jen si nějaký ten sladko bol čímkoli co mají zrovna v ruce střelí a pak se i pochlubí. Často pak zapomínáme co je kýč a raději se ujišťujeme, že nad tím vším vládne subjektivní vidění, což je srovnatelné s absolutní mocí obhajoby absolutní a nedotknutelné demokracie. Nejsem v tom ničím mimořádným. Fotografování podzimní krajiny ...