Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2019

Nejnovější komentáře na Blogu:

POLYGONAREA

Vlastně se jedná o pilotní fotografii k dlouhodobému projektu, který se tak nějak postupně uhnízdil v mé hlavě. Průběžnému fotografování v prostoru, který nemám daleko a který mě stále překvapuje. Když jsem se díval do historie polohy a že se podívám, kudy to tam vlastně mé toulky vedou, nebyl jsem. Tedy moje cesta končila kdesi kousek po vstupu a pak jsem z pohledu historie polohy prostě přestal existovat. Až kdesi na druhé straně polygonu mě strýček google zase vrátil do svého jinak totálně probádaného světa. Tedy území, jaksi datově marné. Nikoli však ve smyslu potkávání. Potkávání krajiny, potkávání někdy docela zvláštních lidiček a prostoru, kde nepotkáte jediný reklamní panel. Území, kudy se dokáže tiše šinout vagón za zatáčkou od lokomotivy odpojený a směrem do nikam postrčený. Žádné houkání, nic. Proč také. Prostor, kde už pravidelně vídávám stejného člověka s velkýma očima jak stojí naprosto mimo nástupiště, těma očima vyprovází vlaky a stále dokola mluví si sám sobě posluch

Astronomické jaro 2019.....Den první...

Tak nám vyhlásili astronomické jaro. Už to prostě máme úředně potvrzeno. No a tak jsem ráno vzal brašnu a že podniknu první jarní procházku. Tady kousek pěšky po okolí.  Nebyla dlouhá ani nijak časově náročná. Jaro občas vykukovalo, častěji se však ještě stydlivě ukrývalo. Cestou vzniklo pár fotek. Jak vidno, je to takový bezkoncepční cvak sem, cvak tam, zpracování takové, zpracování makové.  Prostě to dnes spíš bylo o pocitu. O prožití kouska prvního jarního dne s hledáčkem na oku :-)

Žlutá řeka (tibetsky རྨ་ཆུ་, Mačhu, zvuk výslovnost, čínsky v českém přepisu Chuang-che, pchin-jinem Huáng Hé, znaky zjednodušené 黄河, tradiční 黃河)

Nevím co proti tomu Huawei ti amíci mají. Stačí k ní přijít a je jasno. Pravda bude jen v tom, že je špinavá a žlutá už jen názvem. No aby také ne...datová špína celého světa se tam slévá...a tak je TO všechno hezky pohromadě. Nikoli krádež, špionáž, nikoli Kingův román. Prostě sofistikovaná koncentrace reality, kterou stejně všichni vědí, tuší...a ignorují.

geniu loci

A když přelétnou tryskáče, dopochoduji mažoretky, smísí se parfémy napříč zúčastněným politickým spektrem, přinesou nůžky co velkou pentli ustřihnout tak opona padá.... šumivé šumí, co čuměli čumí.. Jen v té úžasné zámkové dlažbě se tiše jako Milášek šklebí mrvítko. Ne za dvě století, ne za 100 let, spíš pár měsíců se kubické mrvítko vykutálí. A jak jedno, tak tou narušeností další, další a mnozí...kramflíčkové do písku se boří... ještě před nedávnem tu klapaly a zněly na jehlách nevratných dnů v odolávajícímu geniu loci ze světa bez mrvítek.

Morytát o velmi krátkém soužití...

Na Petřínské rozhledně,  fotili je pohledně, ve svatební poledne,  kam jen oko prohlédne.  Nevěsta se naklonila,  jenom vlečka po ní zbyla,  v Malostranské houštině, úzko bylo dívčině. Z ženáče vdovcem,  snadno a rychle,  trvalé bydliště,  azylák Michle.