Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2019

Nejnovější komentáře na Blogu:

P r d l a č k y ...

Po třicet let co tu pamatuji se únor k jaru táhne nejdéle. Nejkratší měsíc, nic platno, zpravidla dvacetosm dnů co mívá po čtyřicetiosmi pocitovými hodinami. Po třicet let co tu pamatuji je to tu v tom směru stále stejné. Jaro tu neohlašuje ani Rosnička Honcová v televizi, ani nějaká aplikace v mobilním telefonu. Jaro tu neohlašují ani noviny (to bych jistě minul), ani evangelíci v jejich místním svatostánku.  Byla by to totiž marnost. P r d l a č k y  v tom směru vědí, jen vedou řeči a aktualizují zmatečné signály. Jaro tu po třicet let co tu bydlím bezchybně signalizují ptáci. Tedy ne ti, co tu na panelových domech dělají, že na strunách někam odněkud letí a vábí naše krky se zalamovat. Neletí, jen matou nedomorodé pocestné. Neproletí větvemi ještě listuprostých stromů. Hnízda v nich (a v nich sníh) zůstávají prázdná. Na počátku minulého týdne, to stoupaly teploty málem na jarní hodnoty psice na procházce v parku najednou zpozorněla, oči na obloze. Už js

Pláží...

Nebylo kam šlápnout. Tedy bylo, ale když se došláplo, tak se to cukalo, nebo svezlo po opoceném, ještě růžovém mase, což nevyvolává zrovna vkusné pocity. Masa jich byla, při prvním opalování s ce100fkou za exotikou...za pár stovek ...u mrtvého moře...

Všude žijí lidé...

Aneb cesta za člověkem, který pro běžného pocestného není...a on nic nedělá proto aby byl...