Jeden novinový článek mě překvapil. Trošku zaryl do mého povědomí. Byl o ozonové díře v kontextu posledních výzkumů. A tak jdu a do vyhledávače vyťukávám "díra", abych se mohl pak lépe orientovat a porovnat článek s dalšími informacemi. Ovšem konalo se trošku jiné překvapení. Zcela nahoře a ještě pak několikrát se nabídl především pojem "Díra u Hanušovic". Zvědavost mě nedala a dal jsem se do klikání. Nové filmy prakticky nesleduji a byl jsem tedy dost mimo. Jenže zvědavost je také moje těžko ukrývaná vlastnost. Začalo mě to zajímat. Místo studování do hloubky jsem si řekl, že je lepší se tam vypravit a vidět ji na vlastní oči. I na psí oči. Seděla vzadu na sedadle a tvářila se celou cestu celkem lhostejně. Cesta to není daleká a tak se lhostejnost velmi rychle změnila v živý zájem. Po louce to bylo na doběhnutí a pak začal tanec. Něco na té díře a kolem ní být musí. Oni totiž psi vědí to, co my lidé ani často netušíme. Než jsme se unavení tvůrčím rituále
Fotím, dívám se... a hlavně stále doufám