Jeřábkova FOTOTERAPIE Pošetilostí :

Podle jejího deníčku její šedesátá čtvrtá výsadba rajčat. A prý, že větší zima touhle dobou v dubnu byla mockrát za tu dobu a vždycky to dobře dopadlo. Po těch letech, v jejím věku už spíš dohlíží. Zatlačit je do pánvičky, to ale nikomu jinému nesvěří. Sladká, ničím chemicky nemořená rajčata, co nezávodí jak brzo, ale jak chutně. Prostě o moc jiná než ta současná marketová, jsou pak perlami její zahrady. Ona sama rajčata vůbec nejí. Nejí ale rozdává.

Genius loci vznikající postupně po dlouhou dobu. Je jich tam nějak ke třem tisícům v rozmezí 5-44 korun. Na mnohých ale už není nic, nebo nic k přečtení. Čas mnohé smazal. Chodil jsem tam občas, pozoroval růst. Růst skončil zavedením EET. Jak to spolu souvisí nevím, vlastně ani nevím s kým to všechno souvisí a proč...

Když ji miluješ, není co řešit...

Vědci ji našli někde v Moskevských ulicích. Pouliční pes. Pouliční směs. Vědci z ní udělali hvězdu. Vlastně takový Americký sen v Sovětském Svazu. Z ulice až do vesmíru. Vědci předpokládali, že bude týden létat jako první savec (před Gagarinem) na orbitě. Vědci nepředpokládali, že se vrátí. Věděli, že neznají způsob, jak ji neupálit v atmosféře při sestupu rakety. Vědci nepředpokládali, že se v šíleném stresu přehřeje a v té trubce zhyne už za pár hodin po startu. Vědci jen slyšeli lkaní, zoufání do sluchátek. Právě proto se po ní dnes používá pojem laikování. Pak už neslyšeli nic. Gagarin se pak pravidelně chodil klanět k jejímu pomníku, který má dodnes v Hvězdném městečku.