Už to nešlo oddalovat, vaše marné otvírání mého blogu s nadějí, že třetí díl mého podzimu je k vidění, přerostlo v zástup a já se začal stydět. Tedy málem už z koncem toho roku konečně poslední díl toho co předcházelo zimě co se někde zapomněla... Hradecká lízátka... Budou se na jaře bourat. Lízáme je tu už asi čtyřicet roků a tohle je moje jejich první fotografie. Na poslední chvíli, navíc dílo náhody... Abstrakce fotografovaná skrze asi osm metrů čtverečních zavěšené fólie. Krajina za oponou v zapadajícím podzimním slunci. Chaos ve kterém se pohybujeme a který jsme často přijali za součást každodenní samozřejmosti... Jedna z mých cest do krajiny lidí, kteří za městem na město rezignovali... A cesta od nich zpátky trávou do betonového salonu republiky... Některé cedulky na některých místech prostě nečekáte... Začíná zima a 3x6 z podzimu 2017 je konec...