Druhou MOAB jsem rozmluvil tu první. Drze a troufale dopsal co nikdo z lidí pod inspirací už dopsat nemůže. Tedy samý závěr té části příběhu, který se pak už dál odvíjí bez Mojžíše, kdy právě ten samý závěr dokazuje nepřítomnost člověčího drndání. Drze a troufale jsem se vypravil do míst jež vlastně nejsou a nebudou k nalezení. Nejsou pro oko člověka a ten je v dokonalosti zamlčení po staletí míjí. Nejsou pro nikoho. Ani pro pleticháře k zneužití, vyhandlování...kopytem sem, kopytem tam, kůži za kůži... Drzost a troufalost se mě vzápětí nevyplatila. Ve vše prostupujícím žáru se mě na fotoaparátu odchlípl grip (jak jen se po Slovensky řekne "odchlípl" fakt už nevím snad nedojde k nějakému skandálnímu posunu). Po chvíli se v té horké pláni, tetelícím se vzduchu zamihotala fata morgána. Vypadalo to jako ty hodiny od Salvatora Dalího. Místo těch hodin to byl ale málem po těle fotoaparátu stékající grip. Daň za moji troufalost nakonec slezla téměř celá a já strachy z větr
Fotím, dívám se... a hlavně stále doufám