FOTOTERAPIE Pošetilostí :

Už třetí den po sobě vedro. Další tři takové dny ve výhledu. Je těžké někoho v těch to dnech zaujmout pouhým čtením a prohlížením fotografií. Navíc je tolik senzačních článků o čemkoli jiném všude kolem k dispozici. Okurek, neokurek, sezóna, nesezóna. Ale asi nečtenější jsou teď jídelní lístky zahrádek, předzahrádek a jejich restaurací. To když vyrazíte ve čtyřech a položí před Vás, každého z Vás málem Bakalářskou práci v příslušném formátu na téma "co si u nás dnes můžete objednat", tak je o zábavu postaráno. Děti s sebou a jeden nějaký ten vegan k tomu jako bonus předčítání a vybírání málem do kuchařova vystydnutí. A často to začíná nějakou tou místní specialistou s názvem "Rumburakovo kompoziční tajemství v těstíčku" a končí téměř tím samým jen o pár desítek korun dražším, protože v pyžamu. Dadákova káva jako bonus, opravdové kafe seriozně za peníze.  No a to mě vedlo k tomu, že dnes se tady z mé hlavy mnoho nedočtete. Prostě t...

s prošlou expirační dobou... ...mám ale spíš pocit, že doba je prošlá jaksi explicitně bez ohledu na dobu vyvolávání... ...s čistýma rukama od SD karty ty půvabně zasviněné od Rodinalu pravdě podobně nepochopíte...

Je to tak. Tohle je už třicátý díl. A dycky v pátek. Tedy takové malé jubileum. Těch třicet dílů obnáší v součtu 120 fotografií. Z mého pohledu jsou v tom lepší i slabší... a že bych udržel jaksi galerijní úroveň fotku za fotkou nemůže být ani řeči. Ostatně o tom to ani na začátku nebylo a není ani teď. Je to hra. Vybíjená pro ty co se zúčastnit chtějí, nebo třeba i pro ty, co jen přijdou okouknou a rychle se vrací za uměním na veřejnou Galerii s velkým písmenem na začátku. Kdybych měl říci, co mě tohle týden co týden páteční vybíjení dalo, tak určitě hlubší pohled do okolí. Jakýsi drobnohled na prostředí okolo sebe. Ty fotografie jsou v drtivém počtu z míst kam dojdu ne delším krokem než půl hodiny. Místa která potkávám opakovaně, za různé denní a už i roční doby, za různého počasí. Místa která nejdu cíleně v tu chvíli fotografovat ale procházím jimi jakou součást každodenního sdílení města ve kterém žiji. Teď když listuji od prvního dílu, vybavuji si při prohlížení tě...

Aj, tamhle dřímavých jiskerek, jak když rukou rozhodí květů, to letí prostorou kometa kostnice umrlých světů. ... z Písní kosmických, Jan Neruda Ještě že mám přátele z dob, kdy jsem byl téměř samozvaným vládcem (a otrokem v jedné osobě) hvězdárny v Jeseníku. Probral mne až e-mail jednoho z těch kamarádů, s důraznou otázkou, zda už jsem fotil tu novou kometu. Po rozkliknutí přílohy jsem nejprve zalapal po dechu a pak se dlouze červenal, byl tam hezký snímek překrásné komety. V textu k fotografii se vinula rozpačitá omluva, že "to není ono",  protože fotografie byla pořízena z balkónu jen tak položeným přístrojem - autor trapně nemohl najít destičku ke stativu (kdo jí nikdy nehledal, ať se přihlásí!). A tak jsem na svůj výlet do zemí českých přibalil i stativ - netradičně, protože dlouhé expozice často nepoužívám, a noční oblohu (pominu-li noční svítící oblaka) fotografuji velmi zřídka. Komet jsem fotografoval už velmi mnoho, hlavně v době analogové fotograf...

Při psaní předchozího článku jsem spotřeboval málem celou ruličku "TENTO Romantic Ellegance Delicate Fragrance". Zbyla jen ta trubička a na ní zbytek v rozsahu jedné perforace.  Tedy to tu dnes bude krátké. Vybíjená a asi pro dnešek konec papíru. Pravidla všichni znají. Vybíjí se jedna. Ta u které se divák z těch čtyřech nejvíce nudil, neposeděl a hned jinam hleděl a klidně by ji oželel. Závěrem. Je to téměř přesně rok, co to pan mediální ředitel vzal pevně do svých rukou a pak začal realizovat poučení z krizového vývoje. Tedy na Galerii DA. No a tak jsem tu chtěl při pohledu na zrovna dnešní stav (nejen dnes ve čtvrtek odpoledne) napsat pár postřehů co mně jdou hlavou třeba při prohlížení aktuálního TOPu, čí dvou stránek komentářů a první strany nových fotografií na této Galerii. No a došlo na to co jsem naznačoval už v úvodu. Totiž došel mně (i) papír. Na tom zbývajícím kousku bych totiž musel hodně krátit své pocity a zřejmě bych tou vystihující ...

Když zprvu jen majitel fotoaparátu delší dobu fotografuje, dává tomu fotografování větší preference než mnoha snadným požíračům času, když má talent, když se za pochodu učí, když se nebojí jít do rizika a nelpí tak na své obecné oblíbenosti, když pochopí na vlastní kůži, co je to sračka a neraní ho mrtvice při tom pomyšlení, když s pokorou dokáže užívat koše na své vlastní zmetky, když ho neuspokojí, že každá jeho fotografie je na veřejné galerii v TOPu, když nebere vážně, že nad každou jeho druhou skládá někdo filosofické traktáty....a když tohle všechno vydrží, tak má velkou šanci. Totiž časem se může i s tou pokorou sobě vlastní začít počítat do té specifické skupiny fotografů, kterou jde zahrnout do té dobré pověsti. Totiž nemusí se červenat, když jim někdo řekne, že je Amatérským fotografem v Česko-Slovenské tradici. Ještě před tím může dělat ale něco jiného. Může snít. Může snít o tom, že jednou bude mít někde svojí samostatnou výstavu. Že za ním někdo přijde a navrhn...

Celý týden jsem si při myšlenkách na tento už tradiční páteční článek sám pro se říkal. Tedy spíš jsem se sám sebe ptal "Josefe, je ta okurková sezona, čím překvapíš diváka aby se v tom láku letní nudy neutopil"? Nakonec jsem si řekl, že si troufnu. Tedy že si troufnu vložit čtyři fotky o kterých určitě nikdo nebude moci říci, že jsou to "jeřábkoviny". Prostě témata, která nefotografuji a nebo jen velmi málo a nebo končí v šuplíku. Bez ambicí tomu tedy teď můžeme říkat čtyři šuplík noviny. Tentokrát jsem si k té netradičnosti dovolil i nějaké poněkud výstřední adjustace. V několika případech. Pravidla téměř všichni známe a tak jen krátce opakuji, že se vybíjí jedna, co je ctěnému komentujícímu nejvíce proti jeho srsti a klidně by ji tu oželel. Nevím kdy naposledy jsem fotografoval vlajku a práci v den státního svátku. Navíc tady jsou to spíše než domorodci vyslanci z prostoru sousedícího s trvalým bydlištěm Cyrila a Metoděje. Ten jazyk, kterým při...

Před pár dny jsem četl rozhovor s fotografem, který si klidně může psát to profesní určení s velkým písmenem na začátku. Zveřejnil svojí vychytávku, která mě zaujala a trošku se tady podělím v souvislostech. Často totiž využívá půvabu černobílé fotografie. Přitom používá digitální fotoaparát jako většina z nás. Vlastně má rád černobílou fotografii jako většina z nás ať už s velkým či malým na začátku. On ale s tím černobílým vnímání pracuje už od samotného stisknutí tlačítka ON na svém fotoaparátu a skrze hledáček má všechno v BW. Má totiž nastavený režim snímku na "monochrome". Tedy v hledáčku má černobílý obraz. Touhle vychytávkou nesleduje to, aby mu padaly pak hotové fotografie bez nějakého převádění do BW. Dělá to proto, aby už před stisknutím spouště přesněji viděl, jak bude černobílá fotografie skutečně vypadat. Rozložení černé a bílé v kompozici a spoluvytváření výsledného obrazu v jednotlivých jeho segmentech bez rušení barevného vnímání při běžném nastavení ...