Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2020

Nejnovější komentáře na Blogu:

Dycky v pátek (9/2020)

Dnes je čtvrtek (a já tu píši článek) zítra pátek, začíná to jak horor od Hrubína. Kdyby znal COVID-19.  Ráno jsem zajel pro rýži. Jsme taková rýžová domácnost. Rýže na málem sto způsobů. A tak už léta kupuji  ve velkém pytli. A protože na rozdíl od pana prezidenta dbám výstrah bezpečnostních služeb, nekupuji Čínskou ale Pákistánskou. Od 2.5.2011 podražila. Aby také ne. Paní prodavačka se mě vždycky vyptává, kolik v tom minulém pytli bylo těch malých bílých igelitových. Kuckáme se oba smíchy při té představě jak z komunální detektivky. Dnes to ale bylo jiné. Paní prodavačka, místo tradičního humoru konstatovala, že brzo nebudou. Kdo nekupoval a kupoval jen tradičně kilové tenhle týden kupuje ve velkém. V lékárnách mizí roušky, tady rýže. Možná i ty malé pytlíčky kdesi, kamsi. COVID-19 i tady u nás začal rozvracet psychiku. A o tu jde především. Rozvrácená psychika funguje jako spouštěč paniky, obav, stresu, obratu rýže a vývoje roušek. Každá druhá zpráva ČTK je o tom samém. N

Na vlastní kůži...

čtěte bedlivě příbalový leták případně se poraďte s lékařem ...hroši můžou přednostně zadním vchodem...

Dycky v pátek (8/2020)

Vystavil jsem sám sebe do prekérní situace. Totiž, po tom úterním (předchozí článek) rozhovoru s Rudym aligátorem je těžké v rámci jednoho týdne něčím dalším zaujmout. Tedy to vypadá, už tradiční vybíjená "Dycky v Pátek" tu tentokrát bude spíš do počtu. Navíc jsem si nějak vypsal fixu a tak i po této stránce bude dnešní článek střídmostí slova velmi úsporný. Vzhledem k tomu, že některé fotografie jsou zde patřící do té umělecké kategorie ABSTRACT, připomenu tu jednu definici, která mě zaujala při pročítání absolventské práce z ITF Opava. Ta definice zní: " Abstrakce je jistá myšlenková operace, která vyhledává nebo vyděluje podstatu ". Ta zmínka o myšlenkové operaci člověka prostě potěší, dodá sebevědomí (i když ta zmínka "jistá" může i znejistit). Nepřipadá si pak až tak jako blbec, kterému cosi vypadlo z editoru. Tedy potěšení do prodlouženého víkendu snad nejen pro mě.  Čtyři fotografie ze kterých má možnost divák v komentáři vybrat jednu, a tu

Rozhovor s Rudym aligátorem

To, co tady odpovidam Josefovi na jeho otazky, nemusi byt pro kazdeho pravda, skutecnost, je to jen muj nazor na zivot a nemam na to ani patent. Mozna se moje nazory pristi tyden zmneni, mozna ne. Cestina se mne vratila, cteni mi dela potize, kdyz posloucham, treba cesky film, tak s tim mam take problem. Gramatica…….to je pro mne zahada,….nekdy si sklonuji slova, hrad, bez hradu.. a pisu Y nebo I nekdy mne pripada se se sklonuje vse stejne, vetsinou se jen divam na slovo a umystuji , edituji slova tak jak to lepe vipada. Rudy, ve kterém roce jsi opustil Československo a přestěhoval se do Ameriky, tedy do Spojených Států Amerických, na Floridu? A jak moc Ti fotografování ještě tady v CZ zalezlo pod nehty? Z CSSR jsem byl praktycky vystvan 1979,  v USA NYC Kennedy Airport jsem se ocitl 4. Prosince 1979, kam jsem priletel z Rome Italy, kde jsem stravil temer rok v camps profughi stranieri . Do Italie jsem se dostal po ilegalnim prekroceni hranic s Jugoslavie a oka

Dycky v pátek (7/2020)

Prodloužený víkend začíná na mém blogu stejně jako minulý týden v pátek v pravé poledne. DYCKY V PÁTEK. Je čas zahodit kladiva, logaritmická pravítka, kravaty.... a dát pracovnímu týdnu vale.  Tedy i dnes dávám do vybíjené čtyři fotografie, ne starší dvou týdnů. Pravidla pro ty co tu jsou poprvé najdete ZDE . Inspirace? HEKELE... jak z jiné doby... tenhle člověk v jednom kole na svém kole. Tahle fotografie vznikla nešťastnou náhodou. Fotografoval jsem dlouhým sklem chroští a těsně před expozicí nechtěně přeostřil z popředí na pozadí. Kategoricky ale protestuji před případným výkladem, že jsem tak vyzradil tajný manažerský vzorec prosperity jedné české fotoarény.  Když Moraváci mají svoje Moravské Toskánsko, tak krajináři v Česku mají svůj krajinářský ráj v Podkrušnohoří. Ráj emisních povolenek a Dětí země... Fotografie číslo čtyři... A čo teda? 1?2?3?nebo Čo teda? Dneska jsem byl jak vidíte písemným projevem střídmý. Příští týden v pátek se snad v

Jiří Novák

Dožije se sedmdesáti šesti let a jeho manželka Marie Nováková bude ještě dalších šest roků přikrmovat ptáky...

Dycky v pátek (6/2020)

Tak předně děkuji všem za reakce a že si vybíjení Jeřábka nenechali ujít opravdu potěšilo :-) A je určitě také :-) Nicméně už nějak v pondělí mě ten nápad, pátek co pátek dávat čtyři čerstvé fotografie přišel jako sebemrskačství. Ale asi si nic jiného prostě nezasloužím a na co jsem se to dal teď musím třebas pod tím heslem "nebylo co vložit, tak jste to vložil" opět vypustit na světlo digitálního světa. Je to ale i tak, že jsem to měl těžší než ctěny divák. Na vybití jich z mého pohledu byla převaha a tak to spíš bylo o tom, které by tu hru mohly i přežit. Tahle dnes první fotografe navazuje na to co se píše v předchozím mém článku. Tedy na ten rozhovor s Tatonkou . A stručně bych ji popsal výrokem "Zavřít mohou, pustit musí". A stalo se tak v neděli, fotka je úterní. Střílení do zad většinou nenachází pochopení. Bývá na galeriích odstřelována právě tím argumentem střílení do zad, nikoli do tváře. Tady jsem se tedy pokusil o prakticky nemo

Rozhovor s Tatonkou

Karle co ta Tatonka? Tatonka je přezdívka a nikdo z našich mě ani už jinak neřekne. Karla už ani neslavím. Našel jsem ji kdysi v krabici u popelnice. Už ji z krku sundávám málokdy. Všechny potřebnosti mám v ní. Už by potřebovala vyprat a já vlastně také. Jak jste se dostal k fotografování? Už jako kluk tím co měl táta a děda. Tehdy běžné fotoaparáty na kinofilm. Sám jsem si pak opatřil Praktiku a široké sklo a teleobjektiv. Fotografoval jsem hlavně na undergroundových festivalech, kterých jsem býval často účasten. Občas mě tehdejší chlupatí vytáhli film a pěkně rozvinuli proti slunci. Neměli underground v lásce. Žádnou velkou vědu jsem ale z fotografování nedělal. Prostě mě to bavilo. Co digitální éra? Ta už šla mimo mne. Vyučil jsem se aranžérem, nějaký čas běhal od výlohy k výloze pak pracoval v grafickém studiu. Ale asi před deseti lety se tam se mnou rozloučili a rychle jsem se pak přesunul za město. Ze studia ve mě zbyla jistá znalost a povědomí o grafických progr