Dnes je čtvrtek (a já tu píši článek) zítra pátek, začíná to jak horor od Hrubína. Kdyby znal COVID-19. Ráno jsem zajel pro rýži. Jsme taková rýžová domácnost. Rýže na málem sto způsobů. A tak už léta kupuji ve velkém pytli. A protože na rozdíl od pana prezidenta dbám výstrah bezpečnostních služeb, nekupuji Čínskou ale Pákistánskou. Od 2.5.2011 podražila. Aby také ne. Paní prodavačka se mě vždycky vyptává, kolik v tom minulém pytli bylo těch malých bílých igelitových. Kuckáme se oba smíchy při té představě jak z komunální detektivky. Dnes to ale bylo jiné. Paní prodavačka, místo tradičního humoru konstatovala, že brzo nebudou. Kdo nekupoval a kupoval jen tradičně kilové tenhle týden kupuje ve velkém. V lékárnách mizí roušky, tady rýže. Možná i ty malé pytlíčky kdesi, kamsi. COVID-19 i tady u nás začal rozvracet psychiku. A o tu jde především. Rozvrácená psychika funguje jako spouštěč paniky, obav, stresu, obratu rýže a vývoje roušek. Každá druhá zpráva ČTK je ...
fotí, dívá se... a hlavně stále doufá: