Jeřábkova FOTOTERAPIE Pošetilostí :

...se bude válet celé léto u moře....pozorovat racky....a se. V zrcadle středozemní hladiny...vteřiny, minuty, hodiny....včetně celé mazánkovic, všemi mastmi mazané, závistivé rodiny...

Kluk chodící do školy v letech šedesátých v domácnosti, pro kterou byla televize novou vymožeností a stávala se zejména večer centrem rodinného nahlížení do tehdy samozřejmě černobílého světa. Vlastně jsme si ani moc neuvědomovali, jak je nám filtrováno, brali jsme tu vymoženost tak jak byla v úžasu přijíždějícího vlaku čelem proti čelu. Jednoho večera jsem seděl s tátou. Paní hlasatelka oznámila že uvidíme dokument, který byl natočen v následujících dnech po osvobození jednoho z největších koncentračních táborů v roce 1945. Asi po minutě jsem se vytřeštěný zvedal a že odcházím. Táta mě zatáhl za ruku, vzal na koleno a tiše pronesl něco ve smyslu "jen se dívej, to se ti neztratí". Neztratilo, občas mě to i budilo. I po mnoha letech šlo hlavou. Dokument je dokument a nad jeho působivost nic není. O té době jsem toho pak četl mnoho, celý Norimberský proces, Mňačkovi knihy a ani to není celý výčet. Nic však nepřekonalo ten večer u černobílé televize na koleně mého táty

Marně jsem hledal, kdo že to vymyslel příběh o vrahovi zahradníkovi. Zápletka se známým koncem. Hledal jsem marně. Žádný autor detektivek se k ní nehlásí. Žádný román, nic.  Nakonec to je logicky tak, že si ji vymyslela jedna z hlavních postav. Vedle Colomba, rady Vacátka, slovutného Poirota dáma z nejpotrhlejších.  To ona sama, té co ji stvořila nedbajíce stvořila Vraha Zahradníka. Po té co jeho pohnutky obnažila až k nehtům jeho nohou, sám se studem na její zahradě zahrabal. Tak skonal sedmnáctinásobný Vrah Zahradník...

Dnes je sobota a na DA v  11:29 přistál pod jednou fotografií následující text  "Atmosféru zde nevnímám jako mrazivou,spíš někdy lehce úchylnou a místy i zábavnou...". A nenapsal to nějaký nezkušený zrovna kolem běžící, občas jen nakukující. Včera jsem dopoledne začal s širším výběrem fotografií do TOPu. To širší nakonec mělo třicet devět  položek. Po eliminaci, aby se už dále vybíralo z fotografií kdy je autor zastoupen pouze jednou došlo rychle ke snížení na číslo 24. A to jsem nechal pracovat a postupně si utvářel názor. A neměl jsem žádnou zvláštní představu, kolik vlastně ten TOP bude nakonec těch fotografií mít. Při kolika ztratím odvahu osekávat další a další fotografie. No a když už jsme u těch lehkých úchylností, které jsem tu citoval, rozhodla o tom konečném počtu Siniaková v Paříži. Ještě před tou konečnou eliminací jsem se díval na její tenis co předváděla v Paříži. Výsledkem byl postup mezi posledních šestnáct na úkor světové jedničky. A tak jsem si řekl , p