jsem přišel k téhle street fotografii. Šel jsem totiž fotografovat ten od štrúdlu zamaštěný papír (viz můj předchozí článek). Doma jsem se podíval do těch očí a říkám si. Tuhle fotografii, tyhle oči tu chci mít. Ten její pohled na blázna s vymaštěným povětroněm... Mám totiž od té doby pocit, že tuhle ženu, když těmi místy jdu, podvědomě hledám, hledám odvahu ...vzpříčit se své sociální fobii.. Tímto zdravím i FOTOGRAFA Josefa Krajbicha a jeho cílevědomý Pražský STREET..
fotí, dívá se... a hlavně stále doufá: