MOAB II.

Druhou MOAB jsem rozmluvil tu první. Drze a troufale dopsal co nikdo z lidí pod inspirací už dopsat nemůže. Tedy samý závěr té části příběhu, který se pak už dál odvíjí bez Mojžíše, kdy právě ten samý závěr dokazuje nepřítomnost člověčího drndání. Drze a troufale jsem se vypravil do míst jež vlastně nejsou a nebudou k nalezení. Nejsou pro oko člověka a ten je v dokonalosti zamlčení po staletí míjí. Nejsou pro nikoho. Ani pro pleticháře k zneužití, vyhandlování...kopytem sem, kopytem tam, kůži za kůži...

Drzost a troufalost se mě vzápětí nevyplatila. Ve vše prostupujícím žáru se mě na fotoaparátu odchlípl grip (jak jen se po Slovensky řekne "odchlípl" fakt už nevím snad nedojde k nějakému skandálnímu posunu). Po chvíli se v té horké pláni, tetelícím se vzduchu zamihotala fata morgána. Vypadalo to jako ty hodiny od Salvatora Dalího. Místo těch hodin to byl ale málem po těle fotoaparátu stékající grip. Daň za moji troufalost nakonec slezla téměř celá a já strachy z větru, prachu a písku všude kolem, obnažené tělo zamotal i s tou černou omeletou do igelitu a uzavřel do brašny. Tady je také ten důvod, proč tu neuvidíte žádné další pokračování mých fotografií z pouště. A s Čedokem na  Wadi Rum také nepojedu. Jedno pouštní poučení stačí a rumu tu mají nakonec plné klimatizované regály a všichni už tam stejně byli a celé seriály přivezli, nikoli pod inspirací to stejné mleli.