Poslední sezona
Tři kočky býval základ. Jednu během roku přejelo auto, jedna se i na několik měsíců zatoulala a jedna se stala trvalkou. Každoroční obměna a doplnění stavu jakou součást života běhu. Vnučky dlouho netušily, že přebytečná koťátka topí na zahradě v sudu. Když se to dověděly, dlouho nemohly babičce odpustit a trpkost se do jejich vztahů vkrádala. Jak vyrůstaly, postupně mizela a přibývalo pochopení.
Hroznové víno bývalo její chloubou. Na jednom domě bílé, na druhém modré. Celoroční starost, kterou tavila v radost a rozdávala v košatých nádobách.
Zahrada. Celoroční práce. Ta příjemná i ta méně. Až oči někdy pálily a ruce v kloubech hořely únavou.
Jak léta přibývala, přibývala podpora farmaceutickým firmám. I tentokrát to vypadalo spíš na nějaký ten tlak a nějakou kloubovou, mastí řešitelnou patálií spojenou s popovídáním si s paní doktorkou Bohunkou.
To popovídání ale tentokrát postrádalo obvyklou vizi vážící se k jejímu věku. Po Bohunce následovalo povídání s jinou paní doktorkou. A za krátko poležení ve čtvrtém patře a mnohá vyšetření. A pak návrat domů s pro ní neuvěřitelnou podporou farmaceutických firem.
Knedlíky s jablky ze svého sadu. V tom ji i tak nic nemohlo zabránit.
A tahle fotografie se jmenuje "Poslední sezóna". Název dostala asi osm měsíců po téhle výsadbě.
Po těch osmi měsících se dny krátily, noci přibývalo. A navíc ještě tohle, aby toho všeho nebylo málo.
Pak se už po několikáté vrátila do čtvrtého patra k paní doktorce. Bez lístku zpátečního. A já do dnešního dne neměl odvahu tyhle fotografie dát k nakouknutí...a vůbec si nejsem jistý, jestli ta odvaha není jen nepatřičnou iluzí.
Fotografie, co (spíš) nepatří do (veřejné) Galerie
Mám velmi rozpačitý pocit z občasného zveřejňování fotografií lidí, věkem už ke konci jdoucích, často evidentně v trvalé péči lékařů, imobilních, ztrácejících půdu pod nohama, či naopak připravených k fotografování, jako sousto zaručeného zájmu, předložené následně těm, co o dotyčném nevědí vůbec nic. A tím co jsem teď napsal nic nebalím do jednoho zavrženíhodného balíčku. Naopak. Snažím se rozlišovat. Zkoumat pohnutky, způsoby následného prezentování. Od pouze rodinného kruhu, známým co ji či jeho znají (mnohdy pak už v čase minulém), či jako součást textů, které nemají s jakousi sebe prezentací především samotného fotografa nic moc společného. Až třeba po knihu o životě toho či onoho, nebo o životě v nějaké komunitě či společenství. Asi jako nejméně relevantní mě přijde vystavování takových fotografií bez dalších atributů na sociálních sítích či různých veřejných galeriích amatérských fotografů. Tam existuje důvodů pomalu. A případné diskuze o kompozici či technickém zpracování asi žádným relevantním důvodem nejsou (i když nikdy, neříkej nikdy platí i tady).
Napadla mě ale v této souvislosti i jiná poloha. Opačná. Kdy ty obyčejné, často technicky nevydařené a kompozičně pochybné fotografie co jich plodíme každý den, každý týden, každý měsíc, rok co rok, jak možnosti digitálního fotografování zaplavují naše pevné i externí disky mohou mít svoji platnost, důležitost, svojí relevanci. Jak se přimykají k samotné podstatě fotografie. Tedy média jako takového. Jak tyhle mnohdy na první pohled neúžasné fotečky mohou fungovat jako nosiče slunce do unavených, často zemdlelých a jen málo si pamatujících duší. Jak často zamlklému člověku dokáží provětrat mysl, alespoň na chvíli nastartovat běhy o kterých už vlastně ani jeho čas, časem zavátý nic nevěděl. Tedy právě těm, které občas fotografujeme ve smyslu předchozího odstavce.
No a tak vkládám dvě fotografie, jako příklad, kdy prosté snímky, přinesené v tabletu dokázaly vybavit vzpomínky, potkat se s těmi se kterými se už asi nikdy nepotkají a vyladit duši jako málo co jiného. Ošidné je to v tom, že nám, co pak odcházíme často vázne hlas, tají se dech. Polykáme slova. Víme totiž to co ty momentálně vyladěné duše nevědí. Nelžeme a tak nezbývá než přehazovat věty a slova a polykat hořké kapky maskované úsměvem.
Za vysmátým koněm...
Zubí se na nás málem už zcela nahoře, už třetí den mezi "Nejlepšími snímky za poslední tři dny" jak se hrdě TOP na DA nazývá. Tedy v Digiaréně. Tedy pokud si někdo udělal tak dokonalé prázdniny a DA ty dva měsíce vynechal, nebo tam nikdy nebyl a uvažuje že třeba tam by být chtěl a pamatuje, jak vypadala DA před horkým létem, pak to asi chce nějakou rychlou orientaci, nějaké záchytné body mírnící pochopitelnou nejistotu, zda je to skutečně DA, nebo došlo k nějakému přesměrování na jiné internetové stránky. V tom případě by jako průvodce nového génia loci DIGIARENY mohla posloužit páteř sestávající z následujících, abecedně řazených.
Jfunion
Lutonský
Pibil
vhumanik
Vrážel
Kdo se bude této páteře držet, ušetří si mnohá nedorozumění, překvapení (s vysmátým zajícem jen okrajově souvisejícími)... a pobyt na DA se mu logicky stane nesmazatelným přínosem (i když to třeba hned nedocení) po celý nový školní rok 2019/2020. To co doceníme později stává se přece vždy trvalejším a víc rezonuje, víc rozechvívá.....
Docela by mě zajímalo, proč Vám Josefe vlastě ležím v žaludku ?
OdpovědětVymazatJosefe, napadá Vás nějaký úhel pohledu, kde byste v definované páteři nebyl? Stal jste se výraznou osobností po odchodu a umrtvení mnohých a to prostě něco obnáší. Nepochybně spoluutváříte aktuální prostředí. Vím o čem mluvím, byl jsem na tom stejně. A stejně jsem vnímal (nebo někdy ne až dost), že u někoho jsem za ničemu u někoho za veskrze pozitivní postavu, která dokáže napsat komentář aniž někomu maže schody a nebo naopak leze kamsi. To všechno něco nese. V každém případě jak to dobré tak to zlé, nebo třeba i deprimující. Když takhle budete působit 3-4 roky uvidíte o čem to je a co všechno Vám půjde hlavou. Měsíc dva jsou spíš k pousmání. Nicméně jsou i tak vidět. Jste prostě nepřehlédnutelný a působíte. Tak i tak.
VymazatNo a aktuálně k tomu žaludku. Opět jste smazal všechny svoje fotky (až na jednu). A po těchto zkušenostech být (jako že nejsem) na DA, tak bych další Vaše případně vložené fotografie důsledně ignoroval. Psát se s komentáři aby je dotyčný opakovaně spolu s fotkami mazal by mě fakt už za to nestálo. Myslím komentáře, nemyslím to časté "líbí", "nelíbí".....
Tedy to Vaše neustálé mazání svých fotografií (mnohdy na DA nadprůměrných), to mě v žaludku leží i když by mě to nakonec mohlo být fuk ...
Nakonec Vás potěším, jak je mým zvykem. V té páteři jste jediným Fotografem :-)
Josefe, jen jstli Vy trochu nepřeceňujete význam DA, můj a vneposlední řadě i ten svůj. Tak vlastně nemá ani ten Váš "Nakonec" žádný význam...
VymazatJosefe, já význam DA rozhodně nepřeceňuji. Naopak, uvědomuji si, že Ti Vaši kolegové z té páteře ji (v různé míře) dokázali tak zdevastovat a snížit její význam, že nějaký návrat na alespoň důstojnou úroveň nebude snadný. Přeji Vám k tomu dost trpělivosti, sil a schopných spolupracovníků, kteří se nebudou jen krčit za stromy, když fouká vítr :-)
VymazatCo k tomu dodat, je to vsechno jasne napsane a formulovane, a presto tomu nekteri nebudou chtit porozumnet.
OdpovědětVymazatOno problem je, ze ty tady ukazals praktycky opak nez je napsano. Myslim zes ukazal temito fotkama, ze I takovehle muzou promlouvat k ostatnim bez slovniho doprovodu a vysvetleni. Maji smysl, dej, composition, jsou vhodne na vystavovani.
Ne jak jsme si zvykli vyfotit psa, bez vyznamu, cloveka kterym jen ukazujeme jeho oblicej ktery je jiny nez sme zvykli, takze zesmesnujeme . Fotky s komposici ale bez niceho. Fotky s dovolene, ktere jsou horsi nez ty ktere jinym krytyzujeme,……….
Uz jsem trochu ale odbocil, a pisu neporozumitelne veci.
Jímavý příběh. hezky napsaný a výtvarně zdokumentovaný. Přečetl jsem se zaujetím a pochopením. Co ale nechápu je epilog na téma DA a navezení se do J.Vrážela. Docela zbytečná a hlavně mimozní tečka. S úctou Rumovník
OdpovědětVymazatRumovníku, díky za komentář :-)
VymazatZdenku, precti si treba jeho komenty po vlozeni jeho ctvrte fotky (posledmi ctvrte) a pochopis ze je stejny tluchuba jako Vlasta, Ovsem on mluvi s pozice "documentarniho krale" , nebo street, kdovi, ani neni jiste kdy si ten tytul pridelil, jeho tvorba se tezko kdy muze priblizit treba k takovemu z Ceskoslovenskych, Toldi Zoran....to je capacita.
VymazatTyhle veci co predvadi, jsou v kazdem portfoliu kdejakeho vesnickeho fotografa, tim myslim mistniho ktery ma fotkak. Da se na to divat, ale byt jim, tak zustanu jen u trech fotek.
Je to jesitnej egoista stejne jak treba Hudecek,....Oba dva mne vyskrtli ze svych pratel na Face Book, ponevadz nejsem na jejih urovni, ale srazil jsem se na uroven Pibila. Vrazel uz po treti, dvakrat mne zazadal zpatky,...smutne. Stejna zeme , stejni lidi, jinak se to nazyva.
A ano, Vrazel I Hudecek jsou o nekolik schodu nize nez Pibil a jeho parta, a je pravdepodobne lepe si hledet sveho, a nekde jinde nez jsou oni a jim podobni.
Pravda je nekdy horka a tezko spolknout.
Rudy, bylo by možná zajímavé pochválit se, proč najednou takový velotoč v názoru na mě a ná mé fotky. Ale protože jsi to jsi to neuděla doposud vlastně ani nemusíš.
OdpovědětVymazatZadny veletoc,......nenapsal jsem ze se na tve fotky rad nepodivam, ani jsem nenapsal nikde jestli jsou dobre ani spatne, jen jsem napsal, ze Tvoje tvorba neni nic extra , neni zas na takove urovni v jake se reprezentujes. Jsou to fotky ktere mne ukazuji situace v mistech na ktere se rad podivam, tak jak na fotky s dovolene. Rad se na to clovek podiva, ale nema to, podle mne, se srovnanim s opravdovimi fotografy zadne ambice.
VymazatTakove jako ta serie, jak se peklo neco v peci, laktose myslim,o cem jsem se zminil na DA, byli pro mne velmi koukatelne s duvodu osobnich mozna. Ovsem ty jsi mne odepsal, ze tobe se osobne nelibili. Ale publikoval jsi je. Na Face Book aspon a diky za to. Na tvoji posledni tvorbu nemohu nic napsat, ponevadz tam uz nejsu, tak se pochvalim tady: jsou to banalni fotky treba z koledovani, ktere se rovnaji Pibilovim s Afriky. Nic. Ani tvuj popis tomu nepomuze. Nektere ovsem maji dost vysokou uroven, ne na DA , jsou to ty co jsem pochvalil na FB, jestli je to nahoda, nevim, ale napocital bych to na jedne ruce. Pan Fotograf ma ze sta 2-3 spatne. U tebe to je naopak.
Ovsem co jsem vlastne napsal, je tvuj zbusob komentovani, ktery je na urovni Pibila. Radoby z posice nejakeho veleodbornika ktery na to nema, ani to nema cim podlozit. Na kazdou krytiku mas tisice vymluv. Jses ted vlastne vyznamna osobnost hlavne na DA, a je videt, ze te to tesi.
Dekuji ze ses ozval.
ASi bych tady mnel dopsat, ze kdyz se kdyz se prispiva na tenhle “stvavy blog” tak se stane, ze clovek zmackne spatne tlacitko, obycejne je publikovaci tlacintko na prave strane , tady je na levo. Ja uz jsem nekolikrat zmackl omylem odhlaseni, a to co jsem napsal mne zmyzlo. Po bublikovani se objevi text ze komentar bude uverejnen po schvaleni.
VymazatJeden se nemuze divit ze Jerabek nechce zverejnovat komentare plne sprostych slov, takove ktere se bezne mazou na DA, ……..
Taky bych snad jen oznamil “petpave” (Petros Pavel) ze muze komentovat , odpovidat na me komenty bez problemu. A o vybarveni? Obarveni? Pan Rudolf je nabarverny porad stejne, kolecko je porad cervene, nemyslim si ze bych se nejak zmnenil. Pro jistotu jsem se zeptal manzelky, a ta to potvrdila.
Jsem pain in butt since mne zna.
Po vás přijdou ještě jiní nemocní,kteří si taky budou chtít hrát...mi přijde naprosto výmluvné!
OdpovědětVymazat