Uteklo to, slavíme čtrnácté narozeniny. Paní doktorka to počítala a prý že ji je jako kdyby mě bylo devadesát…
Když byla malá, svěřil jsem ji psí škole. Aby se naučila ty povely a jak se chovat ve společnosti.
Po třetí lekci mě ji kazašský lektor vrátil jako nevhodnou pro normální psí kolektiv. Prostě solitér...
Od té doby s ní mluvím jako s člověkem. Žádné povely.
Ještě když ji bylo asi dvanáct chodívali jsme pravidelně spolu tak 200-240 kilometrů měsíc co měsíc Salonem Republiky.
Má za sebou těžký rok
Stačilo loni na jaře málo a už by nebyla.
Jak vidno je... i když od léta bez sleziny.
A já se za ty roky postupně stal na ½ psem, na ½ člověkem…
Dodatek z dnešního dne...tedy nedělní dopoledne po oslavě :-)
Je typické vidět tady krásný obrázek a slyšet vřelá slova o svém partnerovi, psovi. Zvířata nejsou jiná; probouzejí v nás to nejlepší, ve většině z nás. Někteří jedinci, kterým chybí lidská morálka, se však někdy uchylují k krutosti. Je to opravdu smutné.
OdpovědětVymazatV tomto případě můžeme cítit lásku
❤️❤️❤️
❤️❤️❤️
Rudy, přidám sem dnes ještě jednu fotku psice, jak se říká skoro portrétní (i když focenou mobilem)...novou, která vznikla až po vzniku tohoto článku :-)
Vymazat👍😁
Vymazatnádherný portrait, .......uteklo 14 let velmi rychle,....tolik zážitků!!!
OdpovědětVymazat