Našeptávač deštěm...

Venku lije jako z konve a já dodělal fotku.

 Lilo včera večer, lije teď spřažen s kondicionálem.

 A to takhle lije v Hradci málokdy.

 Možná tak lije třeba na Floridě, v Praze, v Mladé Boleslavi.

 Asi takhle lije i v Jeseníkách, které si na lití postavili celý turistický marketing.

  Tady v Hradci to neznáme, možná i s ohledem na věk zapomenuli.

 Nebo jen jednou za deset let, řečeno s Jáchymem.

 Když si chci užít deště, koupím si láhev červeného a pustím na veliké obrazovce Kachyňova(!) Krále Šumavy.

 K tomu žitný 100% chleba.

 Šumavu, ze které většinou vypadávají jakési plevy totiž ze supermarketu nemusím.

 Ani od Vietnamce, který to myslí dobře.

 Naopak Šumavu od Kachyni s červeným, to můžu, to se prostě neokouká, neokorá, suché suchým zůstane.

 Jen stojí.

 Každý týden o pár korun víc.

No a jak prší, dodělávám tu fotku, koukám, jak Galapterovi vypadl z futrálu ten kalašnikov a s rozkoší ulamuji šumavu za šumavou když se i tak krásná předsedkyně svazu žen topí v bažinách, a přitom jako by o něco víc, než lásku nešlo, volá jen Karla.

 A tak mě napadlo.

 Tedy napadlo při té umáchané Šumavě, že vlastně dnes už není problém udělat fotku.

 Nafotit, zvolit nějakou aplikaci k dovylepšení, potahat za čudlíky, selektivně pocákat barvou podle příručky nebo příkladu třeba z Karlových Varů, Náchoda či Kroměřížské léčebny, kde bývá chvíli hezky a útulno, místy nacákáno.

Možná je dnes dokonce složitější odolat a vydat se jen cestou černobílého mámení…a nedopustit se důvodu toho kdysi povoleného výroku „Krajino braň se, jdou tě kurvit“.

 Dlužno zrovna dodat, že patří do dob, kdy digitální zrcadlovka byla jen pro majetné a jdoucí do větší než malé hloubky tajů fotografie (některým se to i povedlo)…a fotky z nich si vyžadovaly značné dovednosti zpracování.

 Zatím co dnes je doba, kdy je jen pro podivíny, co si neušetřili na chytrý mobil či dron…a na galeriích sračku neuvidíš.

No, a tak při tom dešti docházím k závěru, že složitější, než to všechno předcházející je vymyslet název.

 Tedy název, který určí i cenu takového díla.

 A to si přiznejme, že třeba název „Něco o rodině“ nemá šanci dosáhnout na cenu (navíc rodina už není moderní, jak bývala, než začaly ty duhové taškařice), která by odpovídala ceně pro kupujícího snoba reprezentující.

Když dopršelo, dolilo, víno se málem samo vypilo, maličko rozlilo…přišel mě mail.

 Tedy pozvánka na aktualizaci mého už letitého foto vzdělání.

Kdysi se tomu říkalo obyčejně „šmokárna“, dnes se to jmenuje Fotografická Konzervatoř a učí tam i ta jména…aby se to dobře a za důstojný peníz prodávalo.

 Kdysi to bývalo pro mladé…dnes mě přišel mail.

Už hodiny dopršelo.

 Normálně bych tohle psaní vložil.

 Teď tu ale sedím do tmy a vysvětluji chápavým očím své psice, že jí, jim a nám konzervativcům umřela Královna.

Na veliké obrazovce promítám tuhle dámu v obrazech, převážně černobílých, co agentury nasbíraly za těch královských sedmdesát roků…

Dodatečně: když u nás prší třeba v sobotu...