FOTOTERAPIE Pošetilostí :

Začíná ta psýcho nálada dopadat už i tady u nás. To bylo furt, že tenhle kousek České republiky prakticky není zasažen, není nakažen. V pátek nám tu ale začaly padat čelisti. A víte jak to vypadá, když z roušek padají čelisti. To vás hned zastaví, legitimují a co že vám z té vaší roušky vůbec něco vypadává, když nemá. Dokonce včera přibili na výtah ceduli "Bez roušky vstup zakázán". Dnes ráno jsem ho otevřel a tam ležely tři. Každá jinak oslintaná. Tak ven se asi z výtahu může s holou čelistí. Hodiny se táhnou a člověk také pořád dokola nemůže obracet stránku za stránkou. A ta nová ČT3 na celý den nestačí ani důchodcům a mladým už vůbec ne. A pak jsem kdesi spatřil naprosto motivační výrok: "Běžte prosím raději fotit. Jak člověk nemůže moc ven, je to nepříjemné, ale i doma se přece dá najít hodně témat k fotografování." Sice mě to připomínalo výroky mojí babičky, když jsem měl chřipku a podávala mě skicák a pastelky, nicméně uchopil jsem tu motivac...

Je čtvrtek odpoledne. Na nejlepším foto-serveru už několik dnů probíhá pečlivá deratizace pod dohledem příjemce a výdejce informací, analytika, čtenáře, bikera, klavíristy, kuchaře a jedlíka MC Eschera.  Jistota to není, ale zdá se, že pečlivě prováděné, s tím spojené práce se chýlí ke konci. Ohně pomalu dohořívají. Ke všemu ochotný, opakovaně přicházející, specializovaný team, brzo zase zmizí jako loni v létě. Travex sypou hrsti jistou, klásek, neklásek i loňské senoseče. Zmizí pak do deratizační pohotovosti, do běžné provozní pod vlivem. Já nic, já básník, já muzikant. Kdo pětkrát mávl rukou, desetkrát se vrátí. A následně nastoupí do svého normálního provozního režimu čtrnáct let obětavě pracující krajinkář pod aktuálně modifikovaným heslem:  " nenechte se ochočit a manipulovat hulváty a mystifikátory... i když tu to teď už není velice aktuální...ale i tak ". No a já tu v těchto nejistých časech, ovšem nejistých s jistou perspektivou, př...

10:24:42 10:26:44 10:27:29 10:27:58 10:28:06 10:28:07 Možná si sem přijde popovídat i nějaký ten moderátor  a ten nárazový vítr nám nebude brát slova od huby...

Fotografie, která měla být vystavena v pátek dvacátého března na Digiaréně... a není a nebude... ...aby ji neprošla záruční doba, tak bude tady... měla se totiž jmenovat "A přece II."

Minulý pátek jsem tu tak nějak vyzýval k fotografování toho čím aktuálně žije nejen tato republika. Od té doby vnímám, že hlavní téma zpráv nabralo postupně podíl možná devadesáti procent ze všeho co chrlí všechny možné redakce a zprávařské weby. Asi nikdo se tomu neumí vyhnout. Postupně je to ovšem pro mnohé deptající, rozkládající dobrou mysl a zatím bez i malého světla v tunelu. Spíš se postupně zháší i to co se ještě před pár týdny zdálo nezhasnutelné.   Dnes je čtvrtek a teď tady vidím, že by pro mě nebyl problém vložit sem čtyři fotografie právě z toho aktuálního, deptajícího dění.  Stopl jsem to a rozdělil na půl. Tedy dvě fotografie které se týkají předchozího odstavce a dvě fotografie sterilní k aktuálním jevům a situacím. Snad to přece jenom bude tím rozdělením o trošku veselejší a do prodlouženého víkendu přívětivější.  Co dnes závěrem? No snad jen to, že vybíjená může začít s přáním i tak prima víkendu :-) A ...

Milá Sally, zas mě tam v neděli na nože brali, oči jim, jak uhly  řeřavé plápolaly, jako bych něčím byl, a tím něčím, někoho nakazil, azyl hlavou prorazil. Ač toho druhu kraviny,  doba je taková,  neznáme dne ani hodiny, bránit se třeba  před viry, co oči jim jak uhly planou,  pletichy z huby kanou,  neznajíce nashledanou, plodíce virózu nevítanou. 

Toto vydání mé pravidelné vybíjené jsem nakonec předělával. Co se výběru fotografií bylo hotové už v úterý. Tedy domníval jsem se, že je hotové. Teď je čtvrtek chvíli před večerníčkem a z mého záměru dát přednost výtvarnějšímu pojetí než v minulém vydání mnoho nezbylo. Poslední expozice co se času pořízení týká v tomto výběru je jen asi dvě hodiny stará. Tedy neuzrála. Ani nestačila. Je totiž docela mimořádná situace. Možná už dokonce mimořádná doba a mnohé ani nestačí uzrát. Fotografie vkládám jen s minimální informací. Ostatní je na divákovi. Mimochodem, zdejší vybíjená je v tuto chvíli asi jediným sportem, kde se může sejít více než třicet lidí. Neváhejte si to užít a podle svého gusta své emoce zde vybít... Supermarket z největších. Tento čtvrtek kolem čtvrté odpolední. Po zasedání Vlády České republiky. Asi ve sluchátkách Slovanské tance A pršelo. Konečně i prší. Za městem město krásnější... Pokud by měl Jeřábek možnost vložit jednu fotog...

ještě nedávno to byl naprosto stupidní výhled na nákupní zónu přidaná hodnota může vzniknout i náhle...a není třeba si nic přidávat... ...krajina jako poesie... ...poesie Miroslavem Kováříkem vyřčená...

Ušil jsem si na sebe docela užitečnou kacabajku tím nápadem vkládat dycky v pátek čtyři fotografie jako vybíjenou. Docházím v tom snažení k docela motivujícím impulzům a lezu občas do dveří, kde jsem nikdy nebyl, nebo jen málo a hodně zřídka. Většinou vybírám tak z deseti fotografií. Už to samo vede k rozmýšlení o nějaké konstrukci celku. Tedy pokud nejedu způsobem od každého něco, podle momentálního rozpoložení a momentálních emocí. Tentokrát jsem si na sebe vymyslel dost nevděčnou věc. Totiž upřednostnit fotografie, které se většinou řadí do té kategorie "dokument". A většinou to bývají fotografie, které na galeriích mnoho povyku nenadělají. Často to bývá z komentářem "ani bych fotoaparát z brašny nevytahoval". Většinou chybí i to nějaké výtvarno. A výtvarno bývá vnímáno jako pozitivní bonus prakticky ve všech kategoriích. A já si tu dokonce odpustím průvodní popis ke každé z nich. Nechám ty fotografie z pochůzek městem mluvit sami za sebe. S jistou mírou ...

Zlaté pravidlo říká něco v tom smyslu, abychom si brali fotoaparát všude s sebou. Dodám, že i v případě, pokud se předem domníváme, že tam kam jdeme se stejně nic vyfotografovat nedá. Jsou místa, že když na to pravidlo zapomeneme, podceníme ho nebo mávneme nad ním rukou tak si na tom místě rychle pravidlo osvěžíme. Tady u nás v Hradci Králové je takovým místem Statní vědecká knihovna.  Tam podlehne svádění nějak ji vyfotografovat snad každý. Tedy každý, kdo si nenechal doma fotoaparát. Je fotogenická v každém ročním období, za každého počasí, v každou denní hodinu. Pokaždé trochu jiná.