Jak jsem fotografoval pěkné obrázky...

Nějak ke konci listopadu mě tady soused ob jeden dům přistihl při poskakování s fotoaparátem kolem aktuálně vzniklé hromady určené pro sběrný dvůr. Občas se tu potkáváme, vrstevníci, každý se svým psem a tak se přišel optat, co že se to děje, fotit takové nicotnosti. A dali jsme se do řeči. Ne o psech ale o fotografování. Až se do nás dala zima a našli jsme si každý svůj vchod.

Přišel za mnou asi za týden, jestli bych mu neporadil s koupí nového fotoaparátu. Zalapal jsem po dechu, ukázalo se, že to myslí vážně. 

A tak jsem se ptal, abych se měl čeho chytit a mohl se v tom tipování ubírat relevantním směrem.

První co jsem se dověděl byly samozřejmě peníze. Fotoaparát má být do deseti tisíc a bez potřeby dokupovávat nějaké další příslušenství.

Potřebuje fotoaparát, kde bude využívat především automatiky a bude fotit pěkné obrázky.

Potřebuje fotoaparát malých rozměrů, tak do velké kapsy u bundy.

Potřebuje fotoaparát pro fotografování na výletech (zejména tady po Čechách, v pohodě, bez požadavků na fyzickou kondici) s rodinou, dětmi, vnukem. Fotoaparát, se kterým by si mohl jen tak vyrazit tady po městě a udělat si cestou radost pivem na nějaké zahrádce při prohlížení toho co zrovna nafotografoval.

Když jsem mu vysvětlil co vyžaduje fotografování do RAW, rezolutně to odmítl. Nic takového využívat nechce. Nerad používá i blesk. Vyrostl na klasické zrcadlovce a asi před osmi roky si pořídil malý kompaktní přístroj. Pokud je potřeba, fotografie z něj mu zpracovává dcera v běžném editoru. Většinou ale dává vytisknout jen to co mu vypadlo z karty bez následné editace. Stejně postupuje na svém fejsbůku.

Tohle chce ale změnit. Chtěl by si u dcery zpracovávat fotky sám až ho v tom zaučí. Ale chce používat jen základní editační operace a případně přednastavené "umění jedním stiskem". Víc času trávit nad fotografiemi nemá v úmyslu, na to má zahrádku a embéčko.

Když jsem se ho ptal, jestli s novým fotoaparátem pak neuvažuje, že by své fotky zveřejňoval na nějaké galerii, zavrtěl hlavou, ale nechal si vysvětlit o co vlastně jde. Byl mimo, nikdy s tímto způsobem neměl co do činění. Nakonec to uzavřel s tím, že to by si asi musel koupit zrcadlovku, nějaké ty objektivy a zaplatit nějaký kurz. Trošku jsem mu tuhle představu rozmlouval, ale marně. Nakonec prý že zváží ten Instagram, když je to s fejsbůkem nějak propojené.

Má zkušenosti s pevnou stopětatřicítkou a tak by chtěl aby ten nový fotoaparát měl přece jenom něco o trochu delšího. Pokud možno. Uvažuje pouze v metrice kterou si osvojil na své Praktice.

Ještě jsem mu stačil pomluvit fotítka bez hledáčku.

Měl jsem pocit, že výčet stačí a večer jsem se dal do surfování po různých nabídkách, co se z internetu na člověka sesypou hned jak takovou práci začne.

Druhý den jsem vybírání uzavřel a sousedovi předal moje tipování. Vytipoval jsem tři fotoaparáty s tím, že každý je nějakým kompromisem a je už na něm co z nich si vybere. A nebo nevybere a vybere si podle svého něco docela jiného.

Přišel za týden. V ruce krabici. V ní fotoaparát. A jestli bych mu s tím něco nenafotografoval, aby viděl, jestli to bude podle jeho přání umět dělat ty žádoucí fotografie. Pochopil jsem ho, manuál toho fotoaparátu měl asi tři sta stránek. Jen nevím jak ten výběr souvisí s jeho dlouholetou prací archeologa a volnočasového stavitele ze stavebnice Merkur. 

Má dva týdny na případné vrácení.

A tak jsem tři dny fotografoval fotoaparátem. Tedy tři dny a jeden podvečer u nich doma. Dohromady asi tři a půl hodiny pochůzek tady v okolí, kde když zapíchnete kružítko do výchozího bodu ukáže vám to asi jeden kilometr poloměru.

Jedno fotografování za pošmourného počasí

Druhé fotografování za slunečného počasí

Třetí fotografování za namrzlého rána

Čtvrté fotografování doma, za umělého osvětlení míchajícího se s padajícím šerem oken kuchyně kde se pekly nějaké sladkosti a jeho vnučka na špičkách dosáhla na první řadu rohlíčků v talířku na stole.

Fotografie jsem následně zpracoval v neprofesionálním editoru a dbal na jednoduchost editace.

Nakonec jsem sousedovi předal asi dvacet fotografií v drtivé většině fotografované a automatickém režimu. Tedy přesněji řečeno v tom co je definováno jak "Inteligentní automatika" a já ji tady objevil s inteligencí překvapeného uživatele.

Z nichž pro diváka vybírám následující a i ty tomuto řádku předcházející.

Co tu nenajde jsou především fotografie rodinné. Souhlas nemám, ani ho nežádám. Taková je prostě doba a není se čemu divit. Tak jen pro představu, fotografie z toho pečení fotografované na 3200 ISO mě svou kvalitou velmi mile překvapily a netřeba si stýskat po blesku, což beru jako velké pozitivum.

Předal jsem je asi před týdnem. Čekám tu, jestli nezazvoní soused a nepřinese jinou krabici k otestování s dalším termínem dvou týdnů na vrácení. A k tomu mám ještě jednoho brouka v hlavě. Tohle tipování nebylo pro mě první. A není to tak dlouho, kdy jsem natipoval a pak se zbláznil a na rozdíl od toho žadatele si ten vytipovaný fotoaparát koupil. I když jsem nic takového nutně nepotřeboval a nebýt toho tipování, nic takového, ani podobného ani z toho segmentu zcela jiného nekupoval. Prostě satan používá různé metody. A navíc se vrací. Nikdy nelze říci, že jsme se jeho zájmu definitivně zbavili.