Často jde mou hlavou. Tedy pokud často vůbec něco. Často ho o to ani nežádám. Je až k nesnesení upřímný a zabolí, nějaký ten hřebík rovnou doprostřed čela zatluče...Občas je těžké mít ta to rád a nezbývá překrýt ten pocit dlouhodobou zkušeností..
fotí, dívá se... a hlavně stále doufá:
Kdyz to nejde nahoru, tak proste zustan pri zemi... I kdyz se obcas popalis o koprivy...
OdpovědětVymazat