FOTOTERAPIE Pošetilostí :

Realita, tak řečeno mezihospitalizační. Na pár dnů to kocouři jistí a na přesnou medikamentaci za kus zatočeného salámu a trochu polotučného mléka dohlídnou.  Jak jsem s překvapením zjistil, dva jsou uvedeni i v lékařské zprávě. Spolubydlící, co smí jen za okno a na zápraží.

Chvíli jsem neviděl nic, než ten poněkud výstřední vozík. Na křižovatce, ve sněhu zabořený. Asi tu proběhla nějaká divoká národovecká demonstrace a když je hnali, tak tu vozík nechali. Za pár okamžiků ale zpoza rohu přišel tenhle zvláštní chlapík a evidentně se k vozíku znal. Zapřáhl se, vykročil s gestem ne nepodobným Izajáše 66/22. To už jsem nevydržel a dal se s ním do hovoru. Vyprávěl bez trpkosti, že všechno co má, a co potřebuje, si takhle vozí na tom vozíku s sebou. Po chvilce jsem škrtal své předpoklady "blázen", "bezdomovec", "šmelinář", "hochštapler" a ještě několik dalších rychle nabytých předsudků. Svědectví vydával on mě. O životě, o společnosti ve které žije a ve které se naučil žít trošku neobvyklým způsobem. Prochází městem a na noc se vždy vrací. Ne do svého ale do jistého. Dělá to právě tak stále v koloběhu dní. Způsob jeho vyprávění hodně napovídá a málem se omlouvám za ty předsudkové přívlastky, co šly mojí hlavou př...

Tuhle zimu jsem připevnil na balkon krmítko pro ptáky až na počátku ledna. Po letech včasné instalace se stydím. Do něj jsem pokrájel různé, v marketu zlevněné exotické ovoce. Taková návnada pro exotické ptáky, co možná nezvykle cestují z jihu na sever. Mnohé z toho, co jsme se učili ve škole, už neplatí, tak proč by nemohlo existovat tohle, tak nějak obrácené cestování? Dva dny se nedělo vůbec nic. Pak mě napadlo to ovoce trošku jinak rozmístit. Vnímají ptáci barvy? Pokud ano, stalo se to krmítko svůdnou výtvarnou kompozicí v lahodné struktuře barev. Na ně jsem ještě poházel exotický kuskus a zakápl olivovým olejem, extra panenským studenou cestou stáčeným. A dva dny se nedělo vůbec nic. Třetí den, brzo, ještě za šera ráno otočím ovladačem žaluzie a nestačím se divit. Exotika nikde. Místo ní kosák s kosicí a kosíčetem. Obyčejní českoslovenští ptáci spokojeně zobali všechno to z dalekých zemí připravené. Evidentně si drží svoje pozice, nenechají se jen tak v...

Bloumajíce při břehu, potkali jsme tři. Co sto asi tak metrů jeden každý seděl sám. Tváře obrácené do mořských dálav, mlčeli a kdo ví, co se jim vlastně honilo hlavami. Vypadali zasmušile, jako když právě na něco neblahého přišli a nemají se s kým podělit. Té škodě jsme se rozhodli zabránit. Prospěšnost navíc bývá povznášející. Cestou zpátky, jsme dva postupně vzali s sebou a posadili je vedle toho třetího. Určitě si budou mít co vyprávět, filosofům je při filosofování v kolektivu vždycky o trochu líp. Otočili jsme je tvářemi k poměrně masitým masám, občas v tom kraji skopovým. Rozjasnili se jim. Masy jsou inspirující, naopak dlouhé pozorování vodní hladiny o samotě často plodí myšlenkové kombinace za hranicí čáry ponoru pošetilosti pohrávající si s vlnkami ambivalence. Za nějakou dobu jsme se tam vrátili. Uplynulo možná tak dvacet a pět přílivů a srovnatelně odlivů. Podivili jsme se. Dva seděli a sdíleli pošetilosti při sobě a my se lekli, že toho třetího hodili do v...