Mastroianni? Někde tu přece musí být. Felliniho režie,
prostředí, postavy. Ostřím, ani nedýchám. Najednou se za mnou, světe div se,
ozve italština, které jinak nerozumím téměř ani slovo. Fascinován otáčím hlavu.
Potřebuje projít, nese jim totiž pití. Jemu nějakou minerálku v kelímku, Sofii
asi červené víno, uff, také v kelímku. Postava malá, tabákem prosákla,
skřetovitá s dechem ovínělým.
V zrcadle vidím cosi opoceného v klobouku. Není
to Mastroianni, jsem to já...kdesi mezi Itálií a Dalmácií.
Komentáře
Okomentovat
Ti kdo se svojí zbabělosti a vychcaností podíleli na finální destrukci a zmrzačení Galerie Digiaréna jsou tu na mém blogu v tuto chvíli naprosto zbytečně