FOTOTERAPIE Pošetilostí :

Množírny psů jako součást ohavnosti moderní doby. na 100 honů se jim vyhýbám dívaje se do očí své psici pocházející z dobrých rodinných poměrů. A pak přijdu do obchoďáku, otočím se na schodech... jeden jako druhý, asi půl tuctu...jako sochy...

Když utečete z města, všudy tam a nejen tam přítomného smogu a je noc bez měsíce a podíváte se, zakloníte hlavu a vidíte co bylo a co už není. Díváte se daleko do svítících uskupení a vidíte už jen vizuální historii. Nepředstavitelná šíře bytí vesmíru je v době vašeho pohledu už někde docela jinde. Než k vám obrazová informace dorazila tou dálkou stala se historií... Marně se budete ale dívat už i jen kilometr pod hladinu oceánu tady na zemi. Přitom je tam realita. Realita, kterou mnohdy považujeme za jakousi dávnou součást historie. Přitom je součástí stvoření, ukrytá před člověkem, jen občas jako jakousi anomálii někdo něco spatří. Jsou tajemství, která nás ještě zneklidní...z našich časů vymknutá, přitom nás předcházející. Ne všechno jsme už stačili vyhubit...v hlubokých vodách...před devastací a chtivostí tajemné ochraňující...

Všechno se teď v krajině, v přírodě mění. S básníkem by se dalo říci, že kam bylo vidět, tam teď už vidět není. Košatí se stromy květy a křoví obsypávají čerstvé lístky jara. V tomhle polygonu, v tomhle relativně opuštěném kousku industriální krajiny však jako by šlo všechno pomalejším tempem. Tak nějak jara poskrovnu. Jakési mezidobí. Každý týden se tam nejednou, třeba jen na krátký čas vypravím. Stále mě něco překvapuje a vlastně jsem zvědavý, jak to tu bude vypadat za měsíc, v letním čase, pak s podzimem, a až napadne první sníh. Stále mě překvapuje že i stopy lidí jsou tu pokaždé nějak jinde a v jiném sdružení, či jiném osamocení. Ten pán, co stává na falešném nástupišti zcela mimo nádraží, a mluví sám k sobě a projíždějícím vlakům, ten je stálicí. Je jen otázka času, kdy se tam zase mineme z očí do očí. Stále má stejný kabát, vaťák. Ale už vím, že když s nimi domluví a ještě chvíli se ujistí, že další hned tak nepojede, mizí směrem do města, mizí pak na cestě ústící mezi místn...

Známe to dlouhá léta. Tech 140 vteřin utrpení a náporu na naší nervovou soustavu. Víme přesně dlouho dopředu kdy to vypukne. Kdy ten řev až do morku kosti vyhřezne do ulic, až do našich útrob, našich zvukovodů a ještě dál. Víme a není nám to nic platné. Vždycky totiž v tom životním vršení události, toku myšlenek zapomeneme. A pak je to opakovaný šok. Průnik do našich indikátorů, které náhle přetékají. Je to ohavnost sama. Útok ze kterého není úniku. Tedy bylo by, kdybychom si včas uvědomili co nastane. Takhle není. A přece, přece něco pozitivního těch 140 vteřin měsíc co měsíc přináší. Je to totiž dnes už jediný čas, kdy jde bez nebezpečí fotografovat STREET. Nikdo po fotografovi nic nehází, nikdo nepředčítá nějakou vyhlášku GDPR, nikdo nevyhrožuje. Každý si totiž vleze maximálně do své ulity, případně okolí se věnuje pouze okrajově a prchá, nezpomaluje, chová se podivně, je si sám pro sebe. Případně prosebně vzhlíží do míst kam normálně nevzhlíží. Ideál pro STREET. Tedy slá...

Na počátku dnešního psaní byly vzpomínky. Bylo i nějaké nalézání v mém počítači, občas mě někdo tu dobu připomenul a také jsem si uvědomil, že ta doba se dostala do položky "výročí". Navíc nějak přibylo autorů i autorek na DA co na PE v té jeho nejlepší době působili a nebyli jen tak jak se říká do počtu.  Je to už opravdu hromada roků, kdy jsem na PE napsal svůj první TOP. Vzniklo to tak nějak z momentálního nápadu, který po krátkém zkušebním období zaštítil majitel a moje články o nejlepších fotografií se staly pravidelnou součástí tehdejšího dění. A bylo to dění na úrovni která myslím právě v té době neměla co do kvality a kvasu relevantní konkurenci. Černobílá fotografie se na PE rychle stala programovou záležitostí a týden co týden se jich vložilo více než stovka. Z toho pak těžily moje články. To jsem ale netušil, že týden co týden budu v neděli v noci psát, aby se mohlo v pondělí finalizovat a články vyjít. To jsem ještě netušil, že ty články se nezastaví ani na p...