Co fotografovat doma

Začíná ta psýcho nálada dopadat už i tady u nás. To bylo furt, že tenhle kousek České republiky prakticky není zasažen, není nakažen. V pátek nám tu ale začaly padat čelisti. A víte jak to vypadá, když z roušek padají čelisti. To vás hned zastaví, legitimují a co že vám z té vaší roušky vůbec něco vypadává, když nemá. Dokonce včera přibili na výtah ceduli "Bez roušky vstup zakázán". Dnes ráno jsem ho otevřel a tam ležely tři. Každá jinak oslintaná. Tak ven se asi z výtahu může s holou čelistí.

Hodiny se táhnou a člověk také pořád dokola nemůže obracet stránku za stránkou. A ta nová ČT3 na celý den nestačí ani důchodcům a mladým už vůbec ne.

A pak jsem kdesi spatřil naprosto motivační výrok:

"Běžte prosím raději fotit. Jak člověk nemůže moc ven, je to nepříjemné, ale i doma se přece dá najít hodně témat k fotografování."

Sice mě to připomínalo výroky mojí babičky, když jsem měl chřipku a podávala mě skicák a pastelky, nicméně uchopil jsem tu motivaci a nechal se jí unášet.

Jak se mě to povedlo, uvidíte sami:

holub hřivnáč na balkóně co spolehlivě přináší jaro

večeře co spolehlivě i oko potěší

Cesta do sklepa. Už se potvory šikují. V pátek jsem viděl naproti domu na vrbovníku první malilinkatá klíšťata. Bude léto...

Odležený odpad pana souseda v rohu sklepení na dobu po koronaviru asi

V krabici od žacího stroje asi nový nájemník. Ještě že o něm naše psice nic neví

Sobotní návštěva: Tatonka několik dnů po atentátu

Večer takový virtuální návrat k práci. Poster na téma CHAOS

Vlastně produktovka, začátek práce na obědě. Rád vařím. Recept na vyžádání.

celou cestu jsem se rozhlížel cestou k popelnici. Tam bác, příšera s prošlou Českou klasikou. Škoda, že neumím přidat k tomu odpovídající báseň. To by čuměli...nejen příšery..

Po obědě šlofíka. PO šlofíku čtení. A koukám, že píšou, že ty Amerikáni na ten koronavirus kašlou. Nic prý na tlamičkách nenosí a kašlou. Mám starost o Rudyho. Sice u bazénu, ale kdo ví jestli nekašlou i tam. A tak v té starosti usedám k editoru a kreslím sluníčko. Rudy už bude vědět, že to je zdravice z Hradce.

No a pro dnešek s fotografování doma je konec. Musím oblepit dveře páskou a pustit filtraci vzduchu. Vyvařit roušky, vypnout vařič a pustit si Johanna Sebastiana Bacha. Protože varhany, varhany ty dokáží zaplnit celou hlavu, celý byt.. 

a máš s kým být...

Dycky v pátek (13/2020)

Je čtvrtek odpoledne. Na nejlepším foto-serveru už několik dnů probíhá pečlivá deratizace pod dohledem příjemce a výdejce informací, analytika, čtenáře, bikera, klavíristy, kuchaře a jedlíka MC Eschera. 

Jistota to není, ale zdá se, že pečlivě prováděné, s tím spojené práce se chýlí ke konci. Ohně pomalu dohořívají.

Ke všemu ochotný, opakovaně přicházející, specializovaný team, brzo zase zmizí jako loni v létě. Travex sypou hrsti jistou, klásek, neklásek i loňské senoseče. Zmizí pak do deratizační pohotovosti, do běžné provozní pod vlivem. Já nic, já básník, já muzikant. Kdo pětkrát mávl rukou, desetkrát se vrátí.

A následně nastoupí do svého normálního provozního režimu čtrnáct let obětavě pracující krajinkář pod aktuálně modifikovaným heslem:

 "nenechte se ochočit a manipulovat hulváty a mystifikátory... i když tu to teď už není velice aktuální...ale i tak".

No a já tu v těchto nejistých časech, ovšem nejistých s jistou perspektivou, připravuji další vydání naší už tradiční vybíjené. Pro ty co tu nebývají až tak často, pro ty co nesledují deratizaci ujišťuji, že naše vybíjená zde nemá nic společného s vybíjenou na výše uvedeném foto-serveru.

Tady ze čtyřech předložených fotografií každý může vybít ve svém komentáři jednu, kterou prostě považuje za ze svého hlediska jaksi nejméně záživnou. A prosím, těm zbývajícím třem, na které se nedostalo nevyhrožujte a nepřipomínejte, že může být hůř.

Tedy vzhůru do toho, račte se tu vybít na fotografiích poznamenaných virem a tedy nenormálností:-)

foto 1

foto 2

foto 3

 foto 4

Co dnes závěrem? Závěrem dnes netradičně jedna fotografie. Dokument jak jsem tu s psicí sledoval tu deratizaci ve středu navečer. A prosím nevybíjet. Kdo mě vybije psa....to ať raději vybije Tatonku nebo Jeřábka případně oba.

Mimo jiné, psi vědí něco co my lidé (o sobě) nevíme a jsme proto rádi, že psi neumí mluvit.

Příjemný víkend všem :-)
A nezapomenout na POKER FACE. Ono to s těmi rouškami na našich tlamičkách jde dokonce lépe :-)

Impact wind

10:24:42

10:26:44

10:27:29

10:27:58

10:28:06

10:28:07

Možná si sem přijde popovídat i nějaký ten moderátor

 a ten nárazový vítr nám nebude brát slova od huby...

Není a nebude

Fotografie, která měla být vystavena v pátek dvacátého března na Digiaréně...

a není a nebude...

...aby ji neprošla záruční doba, tak bude tady...

měla se totiž jmenovat "A přece II."

Dycky v pátek 12/2020

Minulý pátek jsem tu tak nějak vyzýval k fotografování toho čím aktuálně žije nejen tato republika. Od té doby vnímám, že hlavní téma zpráv nabralo postupně podíl možná devadesáti procent ze všeho co chrlí všechny možné redakce a zprávařské weby. Asi nikdo se tomu neumí vyhnout. Postupně je to ovšem pro mnohé deptající, rozkládající dobrou mysl a zatím bez i malého světla v tunelu. Spíš se postupně zháší i to co se ještě před pár týdny zdálo nezhasnutelné.  

Dnes je čtvrtek a teď tady vidím, že by pro mě nebyl problém vložit sem čtyři fotografie právě z toho aktuálního, deptajícího dění. 

Stopl jsem to a rozdělil na půl. Tedy dvě fotografie které se týkají předchozího odstavce a dvě fotografie sterilní k aktuálním jevům a situacím. Snad to přece jenom bude tím rozdělením o trošku veselejší a do prodlouženého víkendu přívětivější. 

Co dnes závěrem?

No snad jen to, že vybíjená může začít s přáním i tak prima víkendu :-)

A protože tady u mě na Blogu za poslední dobu přibylo a přibývá docela dost nových čtenářů a mnozí z nich se vracejí, tak přidávám ještě pravidla vybíjené, trošku už zasypané v čase, které najdete ZDE.

Vírusem sem, virusem tam..

Milá Sally,

zas mě tam v neděli na nože brali,

oči jim,

jak uhly  řeřavé plápolaly,

jako bych něčím byl,

a tím něčím,

někoho nakazil,

azyl hlavou prorazil.

Ač toho druhu kraviny, 

doba je taková, 

neznáme dne ani hodiny,

bránit se třeba před viry,

co oči jim jak uhly planou, 

pletichy z huby kanou, 

neznajíce nashledanou,

plodíce virózu nevítanou. 

Dycky v pátek (11/2020)

Toto vydání mé pravidelné vybíjené jsem nakonec předělával. Co se výběru fotografií bylo hotové už v úterý. Tedy domníval jsem se, že je hotové. Teď je čtvrtek chvíli před večerníčkem a z mého záměru dát přednost výtvarnějšímu pojetí než v minulém vydání mnoho nezbylo. Poslední expozice co se času pořízení týká v tomto výběru je jen asi dvě hodiny stará. Tedy neuzrála. Ani nestačila. Je totiž docela mimořádná situace. Možná už dokonce mimořádná doba a mnohé ani nestačí uzrát.

Fotografie vkládám jen s minimální informací. Ostatní je na divákovi.

Mimochodem, zdejší vybíjená je v tuto chvíli asi jediným sportem, kde se může sejít více než třicet lidí.

Neváhejte si to užít a podle svého gusta své emoce zde vybít...

Supermarket z největších. Tento čtvrtek kolem čtvrté odpolední. Po zasedání Vlády České republiky.

Asi ve sluchátkách Slovanské tance

A pršelo. Konečně i prší. Za městem město krásnější...

Pokud by měl Jeřábek možnost vložit jednu fotografii na DA. Byla by to tato. Bez ohledu na následky. A bez ohledu na chybějící kategorii.

Co závěrem? No jak se říká, není kouře bez ohně. Tedy vzniklá situace má jistě i své pozitivní aspekty. Jen se o nich tolik nepíše. Vedlejší účinky které mohou potvrdit pravidlo o tom, že znovu do stejné řeky se nelze vrátit. A ta řeka postfaktická, předkorovinová přece páchla jak mrtvá ryba v podpalubí lodi jménem Titanik.

Tedy vzhůru s dobrým světlem do třicet dnů trvajícího víkendu o kterém máme zatím jen těžko zřetelné ponětí.

Dopsáno asi hodinu před vydáním článku:

Jako by se nestalo, vyrazil jsem hned ráno se svým psem na dlouhou dopolední procházku tady po městě, městských parcích a zákoutích periferie. A už je znát ta mimořádnost situace v různých obrazech, různých změnách obvyklého tepu města. A jistě  se ta odlišnost bude postupně po těch třicet dní prohlubovat. 

Fotograf amatér musí zákonitě zavětřit a zaplesat. Jedinečná, možná už kdy jindy opakovatelná situace. Tedy přestane přehrabovat už několikrát přecezené obrázky z minulých dovolených a výletů za (foto)exotikou aby něco dalšího, už ze suterénu invence vložil a přepne svůj fotoaparát na "P" a ve vší nenápadnosti začne mapovat těch mimořádných třicet dnů. Tam kde to dobře zná. Je to šance a třeba Digiaréna by tím počínáním obživla. Je to ale šance i tak nějak vnitřně. Dostát tomu pojmu fotoamatér. 

Krajina s přidanou hodnotou

ještě nedávno to byl naprosto stupidní výhled na nákupní zónu

přidaná hodnota může vzniknout i náhle...a není třeba si nic přidávat...

...krajina jako poesie...

...poesie Miroslavem Kováříkem vyřčená...

Dycky v pátek (10/2020)

Ušil jsem si na sebe docela užitečnou kacabajku tím nápadem vkládat dycky v pátek čtyři fotografie jako vybíjenou. Docházím v tom snažení k docela motivujícím impulzům a lezu občas do dveří, kde jsem nikdy nebyl, nebo jen málo a hodně zřídka. Většinou vybírám tak z deseti fotografií. Už to samo vede k rozmýšlení o nějaké konstrukci celku. Tedy pokud nejedu způsobem od každého něco, podle momentálního rozpoložení a momentálních emocí.

Tentokrát jsem si na sebe vymyslel dost nevděčnou věc. Totiž upřednostnit fotografie, které se většinou řadí do té kategorie "dokument". A většinou to bývají fotografie, které na galeriích mnoho povyku nenadělají. Často to bývá z komentářem "ani bych fotoaparát z brašny nevytahoval". Většinou chybí i to nějaké výtvarno. A výtvarno bývá vnímáno jako pozitivní bonus prakticky ve všech kategoriích.

A já si tu dokonce odpustím průvodní popis ke každé z nich. Nechám ty fotografie z pochůzek městem mluvit sami za sebe. S jistou mírou poťouchlostí a sarkasmu.

 ...nic k popukání...

Jsou málem tak jak z RAWu vypadly. Editorem téměř nepolíbené. 

foto 1

foto 2

foto 3

foto 4

Závěrem popřeji pěkný prodloužený víkend a nebudu se divit, kdyby došlo na vybíjenou nikoli jedné ze čtyř ale i víc.

Jo abych nezapomenul...ve středu jsem vyfotografoval krásného kosa v dešti s Gočárovským bokehem....

Krajina s Vědeckou Knihovnou

Zlaté pravidlo říká něco v tom smyslu, abychom si brali fotoaparát všude s sebou.

Dodám, že i v případě, pokud se předem domníváme, že tam kam jdeme se stejně nic vyfotografovat nedá.

Jsou místa, že když na to pravidlo zapomeneme, podceníme ho nebo mávneme nad ním rukou tak si na tom místě rychle pravidlo osvěžíme. Tady u nás v Hradci Králové je takovým místem Statní vědecká knihovna. 

Tam podlehne svádění nějak ji vyfotografovat snad každý. Tedy každý, kdo si nenechal doma fotoaparát.

Je fotogenická v každém ročním období, za každého počasí, v každou denní hodinu. Pokaždé trochu jiná.