FACE

21. 6. 2018

Jaro 2018/4(4)

Poslední část jara 2018



Málem kýčovka na úvod...mnoho smyslu pro realitu tu není...



Jaro kvetoucí bez uraženého čapího hnízda...


Cosi o pocitech...


Rákos. Vlastně momentka. V ten čas roste málem tak rychle jak cvaká závěrka. Kdo to prošvihne, pak už fotí jen houští...


Prostě to chce zvednout hlavu a nechat se unášet jarním povětším. Těžko sdělitelné pocity. Možná se akcentují s přibývajícím věkem...


A takhle to pak dopadá (vypadá)...




No a to jarní je už všechno. Než jsem to po částech vložil aniž skončilo přešlo do léta. Nic veselého, že....

18. 6. 2018

Jaro 2018/3(4)

Lepším se, dlouhá odmlka před předchozí částí cyklu se tentokrát nekoná :-)


Opravdu tady kousek za Hradcem. Typická babišovská krajina přebitá novostavbou, která pro naši zemi zrovna typická není...


Taková zeměkulová, tady od nás z kulturního centra..



Zrcadlo zrcátka našeho sídliště. Obvykle plné parkoviště dnes jakoby téměř všichni opustili..


Málem v centu velkoměsta. Kde se vzala, tu se vzala černobílá poezie...


Jarní paragliding


Tak a ještě za pár dnu část jara poslední...

15. 6. 2018

Jaro 2018/2(4)

Druhá část fotografií pořízených toto jaro. Nějak nestíhám, nebo spíš odkládám a tak tenhle cyklus jde na svět pomaleji, než jsem si plánoval.


Zvíře nad kterým žasnu. Vlastně žasnu už i nad tím, že se těch pár posledních kusů civilizaci nepodařilo důsledně vybít...




Za hřbitovní zeď krásnější...


Poněkud předimenzované plány tržeb jedné místní hospody. Zbylo o těch asi tucet plánovaných kol více místa na kouření...


Cosi o čáře ponoru, poněkud abstraktní veličině...


První jarní cesta z paneláku na víkend na chalupu...v kalupu...



Cesta horami. A protože jsem nikde nebyl, tak jak jinak než abstraktní Chilskou náhorní plošinou a pak nahoru a pak dolů...



Třetí půltucet je v dohlednu :-)

15. 5. 2018

Jaro 2018/1(4)


Jaro? Spíš to vypadalo jako nějaké mezidobí. Mezi zimou a tím pravým létem. Už ani to jaro není co bývalo a bez otálení přechází v jakési předčasné léto. No a tak tu ve čtyřech dílech dám vždy po šesti fotografiích, které jsem v tom mezidobí vyfotografoval a nevyhodil. Docela s lehkostí se mě fotí. Nelámu si příliš hlavu co to zrovna je a co tomu případně kdo řekne. Možná za to může ten Instagram. Prostě nic není tak špatného, aby se to někomu přece jenom nelíbilo a hlavní je, že se to z nějakého důvodu líbí mě. Bez hlubokého filozofování, někdy asi i jen sezónní záležitosti kterým se za rok budu divit, že jsem to fakt cvaknul já a měl tu odvahu vydat to něčím očím.

Tedy první půl tucet: 



Snad tohle STREETportréét (y) monitory poberou. Diváci nepochybně...(ANO,ANO/NE,NE)



Růžová není jen barva selat...



Cestou...



MDŽ nebo Svátek Matek...vždycky je to slavit...



Kvůli téhle jsem brzo vstával. Krajinářům jsem se za to kdysi smával...



Asi moje první fotografie včelky. Pohrdám tím způsobem, jak známo...psával jsem na to téma odporné komentáře. PHOTOEXTRACT už smazal(i)...bzzzzzzz....




Druhá šestka bude následovat co nevidět...

18. 4. 2018

Zelená, zelená, řekni co to znamená..

Není potřeba se toho dočítat. To je přece jako všude kde si sedneš, kde se podíváš...Jaro je přece tady a s ní ZELENÁ, co to všechno znamená...


14. 4. 2018

Černý Petr..

Místo znám jako své boty, jak se říká. Jen najít ho takhle relativně prázdné moc často nebývá. Zaujal mě ten jeden jediný človíček v zamyšlené pozici a k tomu ty šmouhy, které by při turistickém fotografování bylo radno spíš vynechat (stačilo udělat krok či dva vřed a změnit ohnisko). Tady to šlo ale všechno tak nějak dohromady.

Nějak jsem pak ale nemohl hnout s názvem fotografie. Pravdivě s ohledem na situaci by se mohla jmenovat "Čekání na Patrika". Reáliemi třeba jen "Nábřeží". Do polopatizmu například "Maturitní den" jsem se nehnal a zůstal stát.

Dnes ráno, jako každé ráno, letí mé oči po titulcích, co se událo za tu dobu spaní. A koukám, že smrt si vybrala dalšího, který mě zasáhl. A najednou vyplaval ten zatím nedomyšlený název. Tedy Černý Petr s myšlenkou na 1. Korinťanům 15:26.




1. 4. 2018

Rozkoš magnetická...

Jezdím tam fotografovat už asi 35 roků. Od zrcadlovky, přes klasický středoformát a dnes s fototrpaslíkem.

Stále mě přitahuje, stálé ta voda láká...




31.3.2018 po západu slunce..

Pohled na obrazovku velkoplošné TV ...kdy se to promítaného textu písně odráží zpěváci v Sále...


31. 3. 2018

1/2 tucet + dvakrát INSTAGRAM

Pár fotografií, které jsem pořídil během počátku tohoto roku a premiéru měly na Instagramu. Tedy mají i svojí adjustaci, což zde na blogu jinak nebývá...



On thin ice 





The way north





Welcome to the slippery slope...





Lake in the north





Memories...





What they're after is a real-life Arctic sea monster, a Greenland shark





At the bottom





Industrial poetic...


29. 1. 2018

Díra u Hanušovic

Jeden novinový článek mě překvapil. Trošku zaryl do mého povědomí. Byl o ozonové díře v kontextu posledních výzkumů. A tak jdu a do vyhledávače vyťukávám "díra", abych se mohl pak lépe orientovat a porovnat článek s dalšími informacemi. Ovšem konalo se trošku jiné překvapení. Zcela nahoře a ještě pak několikrát se nabídl především pojem "Díra u Hanušovic". Zvědavost mě nedala a dal jsem se do klikání. Nové filmy prakticky nesleduji a byl jsem tedy dost mimo. Jenže zvědavost je také moje těžko ukrývaná vlastnost. Začalo mě to zajímat.

Místo studování do hloubky jsem si řekl, že je lepší se tam vypravit a vidět ji na vlastní oči. I na psí oči. Seděla vzadu na sedadle a tvářila se celou cestu celkem lhostejně. Cesta to není daleká a tak se lhostejnost velmi rychle změnila v živý zájem. Po louce to bylo na doběhnutí a pak začal tanec. Něco na té díře a kolem ní být musí. Oni totiž psi vědí to, co my lidé ani často netušíme.


Než jsme se unavení tvůrčím rituálem obrátili na cestu domů, vzpomenul jsem si na Sira  Richarda Juliana Longa a jeho "Kruh na ostrově". Byl zničen a je uchován pouze na fotografiích jako zásadní tvůrčí počin Land Artu té doby.


30. 12. 2017

Lok sobotní poesie (nezabije, neopije)

Koupil jsem si rudé víno z Korsiky,
Bylo v krásné flašce,
Asi takhle veliký...



Když jsem ho lil do sklenice,
Plápolalo jako svíce,
V lehkém vánku okenice...

26. 12. 2017

Podzim 2017/III.


Už to nešlo oddalovat, vaše marné otvírání mého blogu s nadějí, že třetí díl mého podzimu je k vidění,  přerostlo v zástup a já se začal stydět. Tedy málem už z koncem toho roku konečně poslední díl toho co předcházelo zimě co se někde zapomněla... 



Hradecká lízátka... Budou se na jaře bourat. Lízáme je tu už asi čtyřicet roků a tohle je moje jejich první fotografie. Na poslední chvíli, navíc dílo náhody... 



Abstrakce fotografovaná skrze asi osm metrů čtverečních zavěšené fólie. Krajina za oponou v zapadajícím podzimním slunci. 




Chaos ve kterém se pohybujeme a který jsme často přijali za součást každodenní samozřejmosti... 



Jedna z mých cest do krajiny lidí, kteří za městem na město rezignovali... 



A cesta od nich zpátky trávou do betonového salonu republiky... 




Některé cedulky na některých místech prostě nečekáte... 





Začíná zima a 3x6 z podzimu 2017 je konec... 


13. 12. 2017

Podzim 2017/II.

Druhý 1/2 tucet z toho co jsem nafotografoval během letošního podzimu. Konečně jsem se prohrabal do konce a s prvním sněžením výběr ukončil. 



Paní co popojíždí po městě a láká k nákupům, či investicím. Takový mobilní marketing. Nevím proč, ale vzpomenul jsem si na ta dlouhá auta z detektivek co se potulovaly periferiemi za účelem pokoutné transplantace orgánů s malým o. 



Během podzimu mě tu vznikl malý cyklus z návštěv bezdomovců za městem. Tohle je jedna z nich. Kuchyně málem poetická. 




A takový sladký kousek cvaknutý mobilem při venčení mého psa. Malý kýček podzimní...




Místní EMERGENCY. Byl jsem tam letos až příliš často... 



Tohle správně odhadne asi každý. Pochopitelně transfúzí stanice. 



Než se stačil rozhlédnout a škodit tak jsme ho vynesli ven. Ulevilo se nám, ani zhmoždit některou z mnoha pat nestačil.





Poslední půltucet bude. Sliby se mají plnit nejen... 


26. 11. 2017

Podzim 2017/I.

Taková malá, do tří půl tuctů rozdělená rekapitulace mého foto snažení na podzim 2017. Texty krátké (nějak mě to v poslední době ani nepíše) a fotografie různého druhu a původu. Ani nevím jak by tomu šlo nasadit nějakou koncepční uzdu. Jak jsem bez uzdy fotografoval tak dávám k nahlédnutí... 

S tím Diogenem to možná bude složitější. Stejné slovo i tady má více významů.. lze tu uplatnit oba. Sud na konci vesnice..



Pink, konec sezóny, pong...



Mobilem cvaknutý, náhodný na naší zahradě... Kýče podzimu od zahrady klíče...



Rybář, inventář přehrady. Tráví tam od jara do pozdního podzimu každý, letos prý čtyřicátý rok...jedna velká, další ještě větší, ryba za rybou... V kostýmu svobodníka ženistů vlastnímu stolu oporou..



Samotář za městem za řekou. Já fotil a on vedle ve svém stanu spal. Do města už nechce, co bylo už není a není nad to co tady má... Či nemá..



Dva měsíce po sezoně ho tam pověsili. Nikde nikdo, občas nějaký ten tichý blázen na břehu. Neuhnuli. Ono je to na tobogánu dost těžké a volby podle toho i dopadly...





Příští víkend tu najdete druhý 1/2 tucet obrázků z letošního podzimu.