Podzim 2018 (2)

Druhý díl bude přece jenom o trošku barevnější, než ten předcházející.


Hradecké nábřeží a náhodná situace které nešlo odolat...

Růže? Zaujala, sama u Hučáku se těžkými stromy na pozadí. Vlastně ona už také tak až lehoulinká nebyla...spíš už tak namále s počínajícími chladnými nocemi a hučící temnou vodou za zády...

Jedna z poslední zastávek na Seči. Sucho ji dočista vysušilo, až tak že nepamatuji..

Pocity, pocity, pocity, černá rána, chladnem ještě černější k zimně směřující, než počne voda zamrzlá..

Barevný podzim ve městě stožárů, drátů a kolejí...

Průvan mládí rozbil dveře u nás v domě. A tak vznikl autoportrét z prostředí kde se mě tuze líbilo...

Tak vypadá druhý půl tucet, kdy tu konečně dodělávám druhou polovinu...

Podzim 2018 (1)

Podzim, stejně jako léto bude rozlámaný do čtyřech částí po šesti fotografiích s představou, že na konci 2018 tu budou části všechny.

Podzim fotografický byl pro mě docela zvláštní, výsledek nepříliš valný a fotoúletů aby divák pohledal. Spíš různé ty nostalgické krásňovky, lodičy, vodičky a kytičky...a barvičky. Žádná velká dramata, žádné hluboké průhledy do tančící společnosti.

Asi to souvisí s mým postupným odcházením ze světa cestování po vlastech nejen českých. Je v tom asi tak nějak usazování se a opuštění světa cílených setkání s krajinou, s přírodou a lidmi dále než za humny.

V tu chvíli jsem si vzpomenul na Miroslava Horníčka, jehož krabičku s mnohými moudrostmi na několik CD jsem si koupil. Opravdu koupil. Fakt, nikde neopajcnul...

Fotografie je pořízená mým novým chytrým telefonem (také koupeným), který umí rozostřovat (jako třeba tady na té fotce), učit se a navíc ještě panoramalizovat. Se teď učíme jeden od druhého.

Není to LOCH NESS ale je to ROZ KOŠ a fakt netuším jak tam tenhle obelisk plný života přistál. Asi nějaký roznášeč života po planetách, který spadne tu, pak zas tam a my pořád nechápeme, proč jsem nikoho z jeho plození zatím nikde jinde nenašli.

Tady u nás dílem sady, dílem přimknutý zimní stadion, který se každý rok jmenuje podle toho kdo si to zaplatí jinak. Jirásek platí trvale, má to tu předplacené, tak zatím víme, co a kde že to jsou Jiráskovi Sady.

Škoda 1000 MB, je jí tu škoda. Dopadla jako majitel, je to už dávno...

Tohle je venčení. Někdy to tu bývá takové surrealistické...když jsme odcházeli, tak zablikal...

Léčení nervů na Seči. Tam se to léčí, tam jo...žádný stres nemá šanci...

a teď koukám, že tedy až tak barevný podzim to v prvním díle nebyl...polepšení na cestě :-)

How the house is broken

A balloon ride, lunch by the beach and my first carnival

Léto 2018 IV.

Čtvrtý a poslední díl léta 2018. Shodou okolností v čase, kdy už tu končí i to léto babí a ve výhledu je déšť, sychravo, tma a tak nějak vůbec čas směřující do osidel depresivních nálad a vánočního zoufalství...



Zubr a kočka, kdy se to takhle sejde, že ano :-) Mimochodem cena zubrů stoupala při tom suchu několikanásobně, šmejdi slaví a pochcípají nám koně. Tak příští rok bude lépe pěstovat kočky...

Elegance (nejen) architektury, jak jsem ji potkal v Praze, v místech, kde bych to rozhodně nečekal...

Vzpomínka na Robota Emila. Je to už dávno, asi padesát let. Přetrvává i když dnešní generaci by to asi přišlo jen k smíchu. A nebo taky ne...

Portrét. Mobilem. Naprosto neplánovaně. Navíc, stálo to i za krátký rozhovor. Ne vždy potkáte příjemného člověka...

Ještě jednou dokola a pak už vypnou mlhoviště. Tady se mlhoviště nevypínají podle počasí ale podle plánu. Pak bylo ještě minimálně čtrnáct dnů teplo na koupání. Ovšem plán je plán. Nakonec na to ale doplatili, občanstvo si zvolilo nové vedení města. Poučení je jasné...

No a tohle je opravdu závěr. Tedy záběr břehu jezera, kde už ubývá vody, přibývá rybářů a lodičky se definitivně zazimují. Za tu fotku jsem rád už i proto, že mě následně nikdo nechtěl rozbít...

A to je konec léta, podzim už se fotí a příští cyklus se bude jmenovat Podzim 2018.

Léto 2018 (3)

Třetí pokračování letošního léta. Léto ještě i dnes venku poletuje, ale už fotím fotky podzimní. A při těch podzimních se takto vracím k létu...

Tohle je království. Ne to Boží ve které doufáme, ale Les království, přehradní nádrž. Doufali jsme, že tam bude voda, jak se na přehradu sluší. Nebyla, fotka ano.

Jednou za rok nám z Hořic do Hradce přivezou nová sochařská díla. Trochu si tím pozměníme na dva roky nábřeží. Některé pak zase odvezou, některé zůstávají...

Tohle je fotografie ze svatby. Někdo se žení, někdo vdává, někdo ani jedno za plotem...o ní píše sms a vede řeči.

Nechtěný autoportrét. Mám na psi slabost. A když prší a oni zůstanou v autech sami, nedá mě to a snažím se s nimi gesty pohovořit jejich řečí...

Udělali nám tu nový chodník. Byl fádní, než to příroda vzala do svých rukou...

Parlez vous i bez vous. Tyhle mikropříběhy mám rád...

Další 1/2 tucet zase příště. Zase ne déle než za týden..

Léto 2018 (2)

Podle předpovědi počasí léto ještě nekončí. Ve středu má tu být dokonce tropické. Přitom podle pohledu na přírodu je tu už málem dva měsíce se vkrádající podzim. Poněkud se nám ta sezónost vymkla z kloubů... . Evidentně to "nikdo" neřídí ...


Léto jako část roku, kdy práce na silnicích běží na plné obrátky a často je lepší po městě chodit pěšky...Autentická fotografie ze Salonu Republiky, jak si tu říkáme, Pardubákům navzdory.

Tahle reportážní skládanka pobavila. Prostě život, tak řečeno hezky český a to nejen... Nemají to s námi psíci lehké a důchodcům zase přidali...(se těším)...

Dneska je to samý dron a na něm fotoaparát. Navzdory tomu je abstraktní pobřeží kdesi v Patagonii. Miluji Patagonii. Kdo nebyl tam...byl na Seči pod celtou...

To je tak, když spadne chalupa. Prožil jsem tam něco jako mládí. Separoval se od rodičů v koutě zahrady. Dnes nic z toho není a už nebude...

Opadávalo na prostěradlo hozené jen tak v křoví. Jen tak mobilem...

Cesta městem. S obrazem který není, nebo spíš se krok za krokem v rámu mění..

No a  do týdne tu bude třetí díl...

Léto 2018 (1)

Období se nějak přestávají krýt se zkušeností. Co je léto, co ještě jaro, těžko říci. Do očí se už také vkrádá podzim a to je první prázdninový den. Vyschlé plochy zahrad a parků popadává suché listí jako by to bylo září, jak bývalo zvykem. Divný průběh ten rok má a není to poprvé a možná to spěje k nějakému budoucímu normálu.

Fotky z léta budu vkládat po šesti kusech tak nějak postupně. Tohle je tedy první díl mého snažení spadajícího do aktuálních měsíců, létem se nazývajících.

"He gave me that longing and then made me mute"
 se jmenuje tahle první fotografie. Strejda Google si sice mele něco trošku jiného, nicméně český by to mělo být "Obdařil mě tou touhou a později ze mě udělal němého" a ta anglická verze šla do světa, neb tam nic jiného neberou. Pocitová záležitost, beru si ji osobně.

Tahle se vytoulaná na zdejším starém městě...

Blue(s)...obojí mám v decentní poloze velmi rád...

She' s got a few of these social- networking accounts, a couple dating services...
Prostě světák, stále on-line a zatím stále sám...

Abstraktní svět a potvrzení, že je fakt kulatý i když se kolem toho v poslední době vedou ploché řeči..

Konečně léto jak má být. Žádná abstrakce. Takové potvrzení, že nad Stvoření nic není. Jen tlachání o dějích, které kdyby opravdu byly, nestála by to louka ani nějaké to klíště pak domu odnesené...

Další fotky léta prostě příště :-)

Jaro 2018/4(4)

Poslední část jara 2018



Málem kýčovka na úvod...mnoho smyslu pro realitu tu není...

Jaro kvetoucí bez uraženého čapího hnízda...

Cosi o pocitech...

Rákos. Vlastně momentka. V ten čas roste málem tak rychle jak cvaká závěrka. Kdo to prošvihne, pak už fotí jen houští...

Prostě to chce zvednout hlavu a nechat se unášet jarním povětším. Těžko sdělitelné pocity. Možná se akcentují s přibývajícím věkem...

A takhle to pak dopadá (vypadá)...

No a to jarní je už všechno. Než jsem to po částech vložil aniž skončilo přešlo do léta. Nic veselého, že....

Jaro 2018/3(4)

Lepším se, dlouhá odmlka před předchozí částí cyklu se tentokrát nekoná :-)


Opravdu tady kousek za Hradcem. Typická babišovská krajina přebitá novostavbou, která pro naši zemi zrovna typická není...

Taková zeměkulová, tady od nás z kulturního centra..

Zrcadlo zrcátka našeho sídliště. Obvykle plné parkoviště dnes jakoby téměř všichni opustili..

Málem v centu velkoměsta. Kde se vzala, tu se vzala černobílá poezie...

Jarní paragliding

Tak a ještě za pár dnu část jara poslední...

Jaro 2018/2(4)

Druhá část fotografií pořízených toto jaro. Nějak nestíhám, nebo spíš odkládám a tak tenhle cyklus jde na svět pomaleji, než jsem si plánoval.


Zvíře nad kterým žasnu. Vlastně žasnu už i nad tím, že se těch pár posledních kusů civilizaci nepodařilo důsledně vybít...

Za hřbitovní zeď krásnější...

Poněkud předimenzované plány tržeb jedné místní hospody. Zbylo o těch asi tucet plánovaných kol více místa na kouření...

Cosi o čáře ponoru, poněkud abstraktní veličině...

První jarní cesta z paneláku na víkend na chalupu...v kalupu...

Cesta horami. A protože jsem nikde nebyl, tak jak jinak než abstraktní Chilskou náhorní plošinou a pak nahoru a pak dolů...

Třetí půltucet je v dohlednu :-)