Na počátku dnešního psaní byly vzpomínky. Bylo i nějaké nalézání v mém počítači, občas mě někdo tu dobu připomenul a také jsem si uvědomil, že ta doba se dostala do položky "výročí". Navíc nějak přibylo autorů i autorek na DA co na PE v té jeho nejlepší době působili a nebyli jen tak jak se říká do počtu.
Je to už opravdu hromada roků, kdy jsem na PE napsal svůj první TOP. Vzniklo to tak nějak z momentálního nápadu, který po krátkém zkušebním období zaštítil majitel a moje články o nejlepších fotografií se staly pravidelnou součástí tehdejšího dění. A bylo to dění na úrovni která myslím právě v té době neměla co do kvality a kvasu relevantní konkurenci. Černobílá fotografie se na PE rychle stala programovou záležitostí a týden co týden se jich vložilo více než stovka. Z toho pak těžily moje články. To jsem ale netušil, že týden co týden budu v neděli v noci psát, aby se mohlo v pondělí finalizovat a články vyjít. To jsem ještě netušil, že ty články se nezastaví ani na pořadovém čísle sto. I když to bylo často dost časově náročné a nejen já na tom strávil hromadu času, vzpomínám na tu dobu rád. A na psaní těch článků také. Samozřejmě pozitivní přijetí fungovalo jako akcelerátor při psaní v době, kdy ten každotýdenní zápřah až příliš zalézal pod nehty a zatěžoval čas i mysl tíhou nemalou.
Teď nějak v polovině února po nějakých těch nakopnutí přátel jsem si řekl, že napíšu jeden TOP jako memories na PE. TOP z fotografií vložených v březnu 2019 na DA. Prostě takové trošku retro za samozřejmě zcela jiných podmínek. Vlastně jsou ty podmínky srovnatelné s tím, jak jsem psal první články na PE. Tedy, žádné obrázky, jen v textu odkazy na fotografie, o kterých jsem psal a tedy vybral jako ty nejlepší, či ty co mě zaujaly nejvíce. Obrázky se do článků dával až později. Na to totiž musel být souhlas majitele PE a spolupráce s jeho programátorem. Tady pochopitelně nic takového nemáme a tak v tomhle mém retro článku uvidíte fotografii jen jednu a k těm vybraným trošku zastřené odkazy.
Ta moje aktuální, svou povahou ale pro některé také tak trochu směřující k tomu PHOTOEXTRACTu....a v tom kontextu také pojmenovanou "PHOTOEXTRACT MEMORIES".
Můj původní záměr byl, představit deset fotografií. Po několika počátečních dnech měsíce, kdy jsem si stranou ukládal své tipy, přišla mě desítka až moc. Postupně se to zlepšovalo a nakonec, prvního dubna bylo těch stranou uložených fotografií k vybírání čtyřicet dva. Seřezat to na počet cca dvacet šlo docela rychle. Definitivně jsem uvízl na konečném počtu tucet a jedna. Tedy třináct. Vlastně jsem byl mile překvapen, kolik dobrých fotografií si za ten měsíc představilo. Řazeny jsou podle toho jak je v oblíbených položkách seřadil strýček google. A ten dobře ví co dělá :-)
Konečný výběr tedy vypadá takto:
A začínáme krajinou. A dá se říci, že krajinářská fotografie tu nepřišla zkrátka. Až jsem byl překvapen, kolik se jich do tohoto výběru prodralo. Tahle zrovna se ani nijak příliš nedrala. Je totiž taková klasická, co se nikam necpe, trošku v mlze tone a čeká kdo se v ní
neztratí.
No prosím a další krajina. Taková z kloubů vymknutá. A hlavně vymknutá z klobu obvyklých výstupů z tohoto krajinářského svatostánku našich amatérských fotografů. Navíc se vymkla z kloubů i mého přesvědčení, že skupinové fotografování, fotografování v houfu k ničemu dobrému
nevede.
Vlastně také krajina. Odrazovka, jak se říká. Málokdy taková vyjde. Ono to svádí, prostě cvak do vody a musí to být super. Nebývá to tak. Voda je potvora. Strašně moc záleží na tom, jak má momentálně vyhřebelcovanou srst. Voda je v tomto směru srstí mnoha tváří, a zdaleka ne zachytíme to co si myslíme, že jsme zachytili. Fotograf byl ve správnou chvíli na správném místě. A o tom to
je.
Portrét. Stylová záležitost nectící příliš realitu. Výsledkem je zvláštní půvab, umocněný barevným podáním a dychtivým prožitkem modelky. To barevné podání bych zdůraznil. Dost hraje na naše pocity, podvědomě se asi obracíme trošku zpátky. Nic netrvá
věčně.
První abstrakce. Ústa, nebo spíš poživačná tlama s výhledem do chřtánu trvale otevřená. Myslím, že Janu Werichovi by se tohle líbilo a ještě by nějakou jedovatost přidal. Nějakého zkaženého letícího holuba přidal. Fotografie jako příklad nápaditosti, přemýšlení a nepotřebě nahlížet do
EXIFU.
Další krajinářská fotografie. Tentokrát dynamická fotografie. Možná slavným Bivojem fotografovaná. Možná něčím na ten způsob. Ona tahle fotografka si v těch trošku jiných způsobech libuje. Hračička. Nutno ale dodat, že to není samoúčelné a bývá to moc pěkné pokoukání jako třeba zde. Komu cuká oko, bude ještě
víc.
Krkonoše? Orlické Hory? Jeseníky? Podhůří Alp? V každém případě kreativně zachycená horská scenerie. Ještě mě napadl ten Ararat, pár dni po tom co ty lijáky začaly a holubice setrvávala v
úkrytu.
Každou chvíli lkám nad úrovní krajinářské fotografie na DA a pak jich tu mám převahu. Prostě když jde o spravedlnost, tak předsudky musí stranou. Jaká je tahle fotografie? Neuchopitelná? Decentní? Dokonale barevně vyvážená? Tak akorát jednoduchá, aby ta jednoduchost byla velkou předností? Račte si odpovědět sami. Naozaj stojí za pokoukání, možná za vzpomínání. Znáte ten příměr...."Jak si taková krásná ženská mohla vzít takového mamlase?" No a od toho jde odvodit "Jak je to možné, že jsem tohle už dávno nevyfotografoval já, na takových místech jsem stál už
mockrát".
Chvála málem všech setkání fotografů která se nekonala. Plémě fotografické je totiž v jednotlivostech i v kolektivním pojetí jedno z nejješitnějších plémě svět. I z toho důvod je jejich větší houfování záležitostí až společensky nebezpečnou. Navíc mimo radosti výrobců destilátů a foto techniky nic pozitivního nenese. Na galeriích se taková setkání uskutečněná poznají podle toho, že ti co si pravidelně přidělovali vzájemně osm bodů, přidělávají si teď po těch projevech vzájemné osobní solidarity bodů devět a k tomu se přidají ještě ti, co si před tím nemohli přijít na jméno a ignorance či blokování pro ně bylo málem výrazem vlastní fotografické dovednosti. No a to po nějakých těch slivovičkách padá, oni si padají do obětí a galerie je pak prodchnuta větším než minulým pozitivním nadšením. Autor tu krásně zatáhl za provázek své fantazie a díky tomu, že se setkání nekonalo, máme si co obrazně řečeno pověsit na
zeď.
Těžko tohle popsat. Možná by kolaboval při popisu i ten slovutný Martin Heidegger, co jinak vůbec nekolabuje. V každém případě bychom se mohli shodnout alespoň na tom, že ta šílenost má krásný rámeček a autor se s tou adjustací vůbec krásně vypiplal. A to vlastně není až tak málo. Navíc tenhle autor může za to, že během vybírání jsem musel přijmout jedno nečekané pravidlo. Kdo se podívá na jeho (a některých dalších) četnost a hlavně kvalitu vložených fotografií, bude mu to pravidlo hned
jasné.
Industriální fotografie jak má být. Možná i jako portrét by se to dalo prezentovat. Má to i svůj moment. Jen ta fajfka toho levého úderníka mě chvilku nešla z hlavy. Skřivánci na niti by se za tuhle fotografii vůbec nemusely stydět. Byla by tam
ozdobou.
Tak spíše uhel pohledu autorova, i když ten samotný název fotografie nepopírám. Ten úhel pohledu mě ale přijde při pohledu do jeho galerie reprezentativnější. Málokdy chybí škodolibost, která prostě baví. Tady je to i o dokonalé kompoziční navigaci. S tou jako na rozdíl od těch poletujících dokonalostí nemívá problémy. Krásná fotografie, že
ano?
A zavíráme přehled nejlepších fotografií inscenovanou, do puntíku vymyšlenou záležitostí. Do puntíku vymyslet je totiž autorova silná stránka. Z prvotního nápadu vytavit do puntíku vypracovaný obraz. Vždy je v něm nadhled, většinou mírný úsměv a kopec nadsázky. Samé dobré věci, které k životu potřebujeme a kolikrát ani nevnímáme, že jejich nedostatek nám přináší oslabené vnímaní. Obrázky tohoto autora mohou při občasném prohlížení fungovat jako pozitivní procvičování už v sobě zavátých impulzů v rutinní
každodennosti.
A to je všechno. To je celé mé jednorázové vzpomínání na PHOTOEXTRACT a na články o fotografiích, které mě zaujaly....a snad i Vás...😊🔝🔝🔝🔝
