Známe to dlouhá léta. Tech 140 vteřin utrpení a náporu na naší nervovou soustavu. Víme přesně dlouho dopředu kdy to vypukne. Kdy ten řev až do morku kosti vyhřezne do ulic, až do našich útrob, našich zvukovodů a ještě dál. Víme a není nám to nic platné. Vždycky totiž v tom životním vršení události, toku myšlenek zapomeneme. A pak je to opakovaný šok. Průnik do našich indikátorů, které náhle přetékají. Je to ohavnost sama. Útok ze kterého není úniku. Tedy bylo by, kdybychom si včas uvědomili co nastane. Takhle není.
A přece, přece něco pozitivního těch 140 vteřin měsíc co měsíc přináší. Je to totiž dnes už jediný čas, kdy jde bez nebezpečí fotografovat STREET. Nikdo po fotografovi nic nehází, nikdo nepředčítá nějakou vyhlášku GDPR, nikdo nevyhrožuje. Každý si totiž vleze maximálně do své ulity, případně okolí se věnuje pouze okrajově a prchá, nezpomaluje, chová se podivně, je si sám pro sebe. Případně prosebně vzhlíží do míst kam normálně nevzhlíží. Ideál pro STREET.
Tedy sláva Zkoušce Sirén. A to se zdá že komise EU nezruší, na rozdíl od fotografů fotografujících STREET.
„Zkouška sirén, zkouška sirén, zkouška sirén. Právě proběhla zkouška sirén. Zkouška sirén, zkouška sirén, zkouška sirén.“
Komentáře
Okomentovat