Dycky v pátek 5(57) 2021

Když odcházejí ze světa půvaby z mých Večerníčků a koukám skrz čím dál prokácenější les, je z toho úhlu pohledu vlastně jedno kolik trapných figurek s naředěným úsudkem, čtvrté cenové skupiny, pojedlo v teplickém extra hotelu nějakou tu flákotu či flákanec.

Když to smíchám pocitově dohromady, říkám si škoda dalších slov...

A tedy bez nich tu nastává jako každý pátek a prodloužený víkend vybíjená. Kdo sem chodí, pravidla zná...

Zimní zátiší focené jako vedlejší produkt fotografii krajiny do mého předchozího článku.

Mám dva sny: Letět horkovzdušným balónem a dostat k nějakému významnému výročí kabriolet...

Vypadá to poeticky. Ovšem kdykoli se přiblížíte v tom tichu tak na metr naléhavě zjistíte přítomnost jakéhosi vlkodlaka...nebo co to je...kdo to nečeká, může se i ...

Tohle je vyřešení úkolu všech kosmologů a misionářů veškeré pravdy. Tedy otázky "Co bylo před velkým třeskem"...

Závěrem přeji všem čtenářům prima zimní fotografování po celý víkend. A pokud chcete udělat někomu nelíčenou radost. Věnujte mu bezelstně fotku. Pokud možno svoji🙂

 

winter landscape with orange train

 

Dycky v pátek 4(56)/2021

Mráz + led + sníh souběžně je tady u nás vzácnost. A většinou to vydrží den či dva. Teď to trvá víc jak týden a tedy jsem neodolal. Původně vyhlédnuté některé kompozice zdejší architektury jsem jako odložitelné, nepodléhající počasí odložil a dvě vydání této zdejší páteční tradice budou věnovány zimnímu fotografováni ve městě.

V pondělním článku jsem si dost vypsal ruku a tak to tu dnes bude poněkud co se klávesnice týká střídmější. Aby nebylo až tolik přejeřábkováno🙂

Tedy přesně podle pravidel, vybíjí se jedna ze čtyř a používají se k tomu komentáře. Volný poslanec vybíjel už včera...což za Kalouska nebývalo...

Tady mě náhodná situace nabídla možnost k poetice mě neznámých lidových tradic ...ta potvora nostalgia

Prosté motivy za kterými není třeba chodit daleko.

Ještě návrat k tomu co jsem popisoval v minulém článku. Tedy setkání vyloučených ve vyloučené oblasti za účele závodění na pekáčích. Tohle je rozhovor dvou z nich o společném osudu. S úsměvem jsem si vzpomenul i výroků naší soudružky učitelky na základní škole. Ta nám vysvětlovala, že už brzo bude všechno z umělé hmoty a tím pádem téměř zdarma. Snad dnes někde v klidu s rouškou na ústech platí umělohmotnou kreditní kartou inovativní toasty penam a k tomu něco točeného v salámu z Kostelce. Obé v akci.

No a čtvrtá fotografie je prostě černobílá. Snad to není hendikep...pro cesty slepých ptáků

Závěr dnes přání prima zimního času po celý další týden bez flákanců.... :-) 

 a tři zprávy z kultury dodávám:

Brumlík se v kampani spojuje s Bobem a Bobkem.

Včera byla nejsledovanějším pořadem napříč CZ kanály Výměna manželek.

Inzertně nejsilnější v tisku byl za loňský rok Blesk navíc s 15% meziročního nárůstu. Není TOP jako TOP...dalo by se říci :-(

 

Digitální Aréna - 10 nejlepších fotografií

Jako každé správné vyhlášení těch co vyhráli nebo se umístili na těch nejvyšších příčkách to tu bude dnes mít svoji úvodní besídku. To aby moderátor mohl předvést svoje intelektuální pozadí, aby proběhly ty nejvýznamnější reklamy, abyste si ještě dovařili svojí kávu, otevřeli něčí víno a odlehli od všech starostí. Nejen pánové Bartoška a Eben či společensky aktivní paní zubařová vědí o těchto zvyklostech svoje.

A protože tenhle blog je o fotografování především, začínáme fotografií. Tedy fotografií mojí, dnešního moderátora vyhlášení nejlepších fotografií na Digiaréně za uvedené období.

Fotografie byla pořízena tuto neděli ve vyloučené lokalitě. Konalo se tam totiž mistrovství v pekáčování dolů kopcem. Fotografie vznikla jako poslední před posledním sešupem z již vydřené stráně.

Skončil jsem v kategorii "Vyloučení/covid-negativní/nezaregistrovaní" jedenáctý. Velmi si toho považuji i když výsledek trošku ovlivnil zase tem Covid. Nemohl totiž přijet RudyChor z Floridy ani Anarki-3 od našich přátel z pragmaticky rozdělené federace bratrů Čechů a Slováků. 

Celé to pekáčové klání vyhrál Kačer Donald který se sem, zákaz nezákaz probil ze Spojených Států Amerických jako jediný zahraniční účastník. Dlužno říci, že v tuto chvíli stále ještě řeší zpáteční dopravu, protože k mnoha vymazáním z poslední doby přibylo i vymazání z letecké dopravy. 

Jako perličku na závěr besídky uvádím, že i já byl málem vymazán i z této soutěže. Komisař měl totiž podezření že můj červený puntík na fotoaparátu znamená Covid-pozitivní. Po konzultaci s odborníky na fotoaréně nakonec kapituloval a já se mohl odrazit k první jízdě i té poslední. 

Dycky v pátek 3(55) 2021

Než jsem šel psát tenhle článek, proklikal jsem se aktivitami na galerii DA za poslední asi tři, čtyři dny.

Nevypadá to jako náběh či průběh. Je to evidentně výsledek.

Je to jak když dostanu sušeným lívancem zmaru mezi oči. A s tímhle se opravdu špatně píše.

Protože pravidla zdejší vybíjené všichni znáte, přistoupíme tedy bez dalšího psaní rovnou k ní.

To je tady v tomhle čase nomální. Dozrávají berušky a brzo jim naskáčou tečky po celém těle🙂

Náš první výlet v první třídě autobusem s ředitelem jednotřídky panem (bylo to na vesnici a nepamatuji, že bychom ho oslovovali soudruhu) Klubrtem byl do nedalekých Třebechovic pod Orebem na Proboštův Betlém. Jak vidíte na fotografií, stále si ten zážitek nesu s sebou🙂

Našli policisté, hasiči, dobrovolníci, armáda spásy,.... našli v Jenštějně? Našli?

Nenašli...a přece...

A tohle je dojemný začátek zdejší už snad opravdické zimy. No zkuste si zahřát svých pět dětí při tom povětší a sněžení... když dohoří ohniště a v oknech díry místo skla...

Závěrem s dojetím: Mediální domy a sociální sítě, zneužívající lůzu si dneska mohou dělat s lidmi co chtějí...kdykoli chtějí. Asi je třeba se zamykat a hlavně nebýt Sám Doma a to nejen v New Yorku (a to jsem Kačera Donalda nikdy neobdivoval). I ukazovat cestu i dnes může být nebezpečné. 

Glass Music

 

Radost z fotografování

Tohle je tedy ten převis z pravidelných článků "Dycky v pátek" jak jsem ho avizoval minulý týden. Téměř všechny se týkají období  poslední čtvrtiny minulého roku. Fotografie které se do těch pravidelných pátečních vybíjených i z časových důvodu nevešly. V době kdy byly v té relevanci dvou týdnu skončily při rozhodování na pátém či dalším místě. Tedy za preferovanou čtveřicí.

Radost z fotografování?

Myslím, že je to reprezentativní. Tedy ta radost z každodenního fotografování, kdy to vzetí si fotoaparátu s sebou člověk bere jaksi za samozřejmost, bez toho aby očekával či nadbíhal cíleně nějakým počinům posazujícím diváka na zadek. Ta radost to provází a divák sám o sobě v tom nemusí hrát vůbec žádnou roli.

Kouknete do hledáčku (smrt fotoaparátům bez hledáčku) a zažíváte v něm uzavřeni radost. Karanténu radosti z toho co vidíte, co můžete cvaknout. Co pak doma stáhnete z karty a máte možnost přemýšlet, jestli ta Vaše radost nebyla co se prezentace týká jen iluzí. Nicméně i tak v takovém případě holt těm iluzím radosti.  Kdo ji zažívá, dobře to zná.

Při prohlížení tady víc než kdy jindy platí návod ze záhlaví mého blogu :-) 

 

Fotografie jsem tentokrát opatřil ne číslováním ale písmeny.  Tedy kdo z diváků má pocit, že tu nalezl fotografii kvůli které dnešní návštěvu zde nepovažuje za marnost, má možnost to sebou preferované písmenko uvést do komentáře, má li na komentování chuť.

Přiznávám úmysl, sestavit (ale neřadit) tenhle zůstatek v co největší pestrosti tak abych pokryl spektrum čtenářů kteří nechodí na fotografie jako na operu. Tedy když nezpívají, je lepší ten čas projíst někde u gurmánského okénka v liduprázdné ulici.

Závěrem přeji všem radost a dobré světlo při tom každodenním fotografování🙂Navíc jak jsem dnes zjistil, tak zlevnili fotopasti🙂

Technická poznámka: Ustálil jsem to  tady na mém Blogu za ten poslední rok tak, že v pátek dávám Vybíjenou a v úterý to co bych se nestyděl dát na Galerii, případně doplněné nějakým textem pro blogové psaní se hodícím.

Dnes je pondělí a tedy tímhle článkem narušuji svá pravidla vkládání. Zítra se vrátím k normálu. Tedy k úternímu (a pak i pátečnímu) způsobu.

Dycky v pátek 2(54)2021

Skutečné překlopení z roku 2020 na rok 2021 se tady v Dycky v Pátek koná až dnes. Podle stávajících pravidel tu vkládám do jednotlivých čísel fotografie v tu dobu ne starší jak dva týdny. A tak tomu je i dnes a tedy některé jsou ještě z roku minulého, jiné už letošní.

Konec roku minulého ve smyslu těchto tradičních článků to není. V příštích dnech tu (už kdysi za jiné období tomu tak bylo) vyjde něco jako "Málem dycky v pátek". Tam bude několik fotografií které se za ten druhý půlrok 2020 nevešly. Nevešly se právě z toho důvodu dodržení exspirační doby dvou týdnů. 

Tedy dnes jako obvykle čtyři fotografie k vybíjení co jsem je nafotografoval během posledních dvou týdnů.

Na začátek něco takového hodně klidového, snad působícího pozitivní estetikou.

Ivánku, kamaráde, tak nám toho Lorda Voldemorta zase na chvilku pustí. Zajedeme společně do Živanic. Zavzpomínáme na staré dobré časy...

Když jsem tam přišel ráno, říkám si Anděl, toho přece znám. Kolem poledne TO vypadalo jako sousto pro milovníky kreacionismu. Navečer se na mě šklebil sám Satan oblevou udolán. Zazvonil telefon a na displeji svítilo číslo volajícího 666.

Tahle fotografie, dokument nahlíží do dodávky kterou přijeli ukrajinští dělníci z Vánočních svátků dobudovat další bankoví dům v Salonu Republiky.

Prohlašuji, že mým záměrem bylo vysedět nějaký delší, emotivně zabarvený a všeobjímající závěr. A sedím tu ještě teď a nic.

.

.

.

.

.

Jestli Vás napadají stejné věci jako mě, tak Vám po několika hodinách přeji především odvahu🙂

ABSTRACT no name 1/2021

 

Dycky v pátek 1(53)2021

Dnes je středa a já předal firemním poslancům návrh aby se poslední den v roce přejmenoval. Tedy místo Silvestr bude Bohouš. A s tím zároveň společně s full-frame dírou ve vetovaném-nevetovaném-zmutovaném státním rozpočtu ANO venezuela zruší i poplatky České televizi.

Tímto se omlouvám čtyři sta padesáti čtyřem žijícím Sivestrům v Česku a zvláště pak tomu Stelůůůnovi kterého hned jako skončí Bohouš vždycky vypínám.

A bude se ten den slavit jako den gastronomie a němých tváří. Konečně bude opravdový důvod něco zásadního v tento den slavit spolu s tím, že den je o jednu minutu delší než ten včerejší.

Dnes je středa a já tu píši v předstihu další díl už tradičního Dycky v pátek. Žádné přejmenování nehrozí (budu to tu řídit jako firmu) a konzervativci si přijdou na své i v tom směru, že do dalšího kalendářního roku přecházejí bez úhony i pravidla.

Fotografie jsou tentokrát povětšinou výsledkem mého mobilního cvakání mezi prvním dnem po dnu štědrém a ta nejčerstvější je dnešní. Kategorie spíš dokumentární pocity. Ony galerie s tím vším uměním jsou stejně zavřené...a milovníci umění pověstní svojí trpělivostí... :-) 

Teď je už pár chvilek pátek a závěrem jen pár slov k fotografii číslo 211.

Šel jsem koupit do marketu SUPER plastelínu abychom s vnučkou mohli uplácat jednoho sněhuláka. Na zimu totiž v HK spolehnutí není. No a dopadlo to tak, že místo plastelíny jsem si přinesl domů pro vlastní spotřebu a invenci jednu láhev gruziňáku 5⭐ a nevím jak to vnučce logicky vysvětlím.

Dobré světlo do těch prodlužujících se dnů přeji všem čtenářům :-)

Dodatečně přidané foto pořízené mobilem dne 28.12.2019 jako porovnání k fotografii číslo 212.