Digitální Aréna - 10 nejlepších fotografií

Jako každé správné vyhlášení těch co vyhráli nebo se umístili na těch nejvyšších příčkách to tu bude dnes mít svoji úvodní besídku. To aby moderátor mohl předvést svoje intelektuální pozadí, aby proběhly ty nejvýznamnější reklamy, abyste si ještě dovařili svojí kávu, otevřeli něčí víno a odlehli od všech starostí. Nejen pánové Bartoška a Eben či společensky aktivní paní zubařová vědí o těchto zvyklostech svoje.

A protože tenhle blog je o fotografování především, začínáme fotografií. Tedy fotografií mojí, dnešního moderátora vyhlášení nejlepších fotografií na Digiaréně za uvedené období.

Fotografie byla pořízena tuto neděli ve vyloučené lokalitě. Konalo se tam totiž mistrovství v pekáčování dolů kopcem. Fotografie vznikla jako poslední před posledním sešupem z již vydřené stráně.

Skončil jsem v kategorii "Vyloučení/covid-negativní/nezaregistrovaní" jedenáctý. Velmi si toho považuji i když výsledek trošku ovlivnil zase tem Covid. Nemohl totiž přijet RudyChor z Floridy ani Anarki-3 od našich přátel z pragmaticky rozdělené federace bratrů Čechů a Slováků. 

Celé to pekáčové klání vyhrál Kačer Donald který se sem, zákaz nezákaz probil ze Spojených Států Amerických jako jediný zahraniční účastník. Dlužno říci, že v tuto chvíli stále ještě řeší zpáteční dopravu, protože k mnoha vymazáním z poslední doby přibylo i vymazání z letecké dopravy. 

Jako perličku na závěr besídky uvádím, že i já byl málem vymazán i z této soutěže. Komisař měl totiž podezření že můj červený puntík na fotoaparátu znamená Covid-pozitivní. Po konzultaci s odborníky na fotoaréně nakonec kapituloval a já se mohl odrazit k první jízdě i té poslední. 

Jistě jste se už usadili a můžeme ve vší vážnosti přistoupit k  vyhlášení nejlepších deseti fotografií na Digiaréně za období 18-12-2020/17-01-2021. Proč právě za toto období si znalci DA jistě snadno odvodí.

Abeceda u fotografií neznamená pořadí ale mohou sloužit pro transparentní komunikaci v případných komentářích. Žádné stupně vítězů se tu nekonají. Koná se přehlídka toho skutečně nejlepšího v počtu deseti fotografií.

Často si při prohlížení DA hraji sám takovou hru, že se z těch malých náhledů na první straně snažím uhodnout autora. Tu možnost máte teď i Vy tady. Tedy přejdeme rovnou k těm nejlepším fotografiím:

Zažíváme divnou dobu. Fotografie toho covidového dění často už jen registrujeme, rychle listujeme dál aby tam dál byly další. Další které bývají skličující, neveselé, naléhavé, rezignující. A pak zalistujete tady k téhle, posedíte a rádi pokoukáte a poťouchlosti se rádi neubráníte. Nic až tak trpkého na Vás nedoléhá. Právě naopak. Takové fotky bývají tou povahou výlučné. Vnímavější pro autora tak typický přesně dávkovaný sarkasmus nepřehlédnou.

Jak jsem cestoval vlakem v pěti fotografiích cyklus neunese. Tahle je z nich asi nejlepší. Jako byste k někomu uzavřenému vstupovali. Nechává dost prostoru k subjektivnímu uchopení situace pro každého diváka. Nedá se odbít jen tak konstatováním že jede sama vlakem.

Jednu výhradu mám a platí i pro většinu z toho cyklu. Totiž zpracování. Jako tady není zrovna prospěšné tahat až příliš za málem všechny čudlíky směrem odprava. Ve hře je i nastavení fotoaparátu pro takovou situaci. Podle všeho co zatím autor na DA předvedl je pochopení ve smyslu tolerance občasných úletů v editoru na místě.

To je přesně ono. Nepřehlédnout zdánlivě obyčejné kolem sebe a pak nalezené složit ve výtvarnou lahůdku. Vytisknout takhle na polomatný papír a  v České Lípě vyvěsit  na náměstí těm co chodí s hlavou svěšenou, že nic k fotografování než České Švýcarsko u nich a v okolí k zakopnutí není.

Když tohle vidím, říkám si že autor je zřejmě slovanským bohem Pohvizdem políbený (Eva promine)a občas tajmuje jeho prst na spoušti. Jako občasný obhájce monoteismu to následně disciplinovaně vyloučím. A pak se vrátím, prohlížím další jeho fotografie a nahlodá mě myšlenka, že ta první věta se koná nějak až příliš často. Můj pohled ale možná pochází z mé praxe, kdy na podobné úžasnosti u svých obrázků pokud vůbec přicházím, tak až po vyvolání jako výsledek náhody ze zcela jiného záměru.

Autorova vůbec první Fotografie na DA která má jak se říká hlavu i patu a nějaké ty technické problémy tu hravě přebije obsah.  První a hned se s ní dostal k Jeřábkovi do výběru nejlepších fotografií. Kdo to dneska má? Tomu se říká kariéra.

Ty autorovi další dvě další ze stejného místa které vkládáním následovaly co by jako tvořily cyklus jen rozmělňují emoce z té první.

Minimál který mé oko nadchnul. Autor k té stručnosti obrazu inklinuje, je to na jeho tvorbě znát. Tady to ale dotáhl téměř k dokonalosti. Estetika na vysoké úrovni. Dobrá ukázka že stačí i docela málo. A to málo se stává relativním pojmem. Žhavá fotografie ze které tak trochu mrazí

Jedna z těch autorových fotografií vložených v poslední době, co jen netěží z atraktivního prostředí a jen neopakuje předchozí schémata. Jen ten název... to je na pováženou takhle shodit jinak moc dobrou fotografii. Přitom patří k těm, kde je název na rozdíl od přiblížení reálií naprosto zbytečný. Říkám to jako člověk který nijak nefandí oblíbenému a velmi zjednodušujícímu tvrzení, že dobrá fotografie název nepotřebuje, že mluví sama o sobě.

Asi jeden z nejlepších krajinářských (v širším slova smyslu) počinů co na DA byly za tu vymezenou dobu k vidění. Zpracování tady velkou výhodou. Tedy velká výhoda autorova, že se nenechá strhnout. Možná výhoda není tím pravým slovem. Nahradil bych to vědomým odstupem od začátečnických manýrů kolem dokola obklopujících.

Není žádný univerzálně nejlepší převod do BW. Měl by ale existovat obsah fotografie a záměr autora podřízený tomu konkrétnímu převodu. Žádný převod do BW sám o sobě nepovyšuje fotografii na umění.

Proměny české krajiny (a tím nemyslím roční období). Nevypsaný úkol pro amatérské fotografy . A dá se přitom ušetřit za workšopy na Býčí Skále.  Je to běh na dlouhou trať za kterou se může ze začátečníka stát krajinář. Trpělivost a pokora předností. Málo potlesku od lapačů pohlednic z výletů zárukou.

Možná zrovna tady v tom pohledu na koleje  je té cesty začátek...

Už tu dnes o smyslu názvu fotografie řeč byla. Tady v tom případě ovšem ty tři znaky tvoří bonus. Scelují vynikající výsledek. Rozhodující okamžik, barevná skladba, dynamika pohybu který je jen tou 1/200 k zastavení. Nelze vynechat ani tu čtvercovou kompozici. Jako by v ní autor myslel v celé přirozenosti tvoření.

Při těch různých vyhlášeních těch nejlepších nás většinou zajímá jaká byla ta hlediska, ty parametry pro dosažení pozice mezi těmi nejlepšími. Někdy to bývá třeba počet vstřelených gólů, nejvíce posbíraných umístění na bedně během sezóny, nejvíc laiků na sociální síti, nejúspornější plavky na molu... a třeba i nejvíce bodů v nějakém galerijním systému obdržených od kolegů.

Tady v mém výběru je to jednoduché. A tedy koho to zajímá, měl by vědět, že tady jsou prostě jen ty nejlepší fotografie bez pomocných hledisek. Možná se najdou tací, co mají jiný názor, nesouhlasí s některými fotografiemi v takovém výběru, ocenili by na jejich úkor některé jiné. Co se s tím dá dělat? Návod najdete TADY.

Tenhle výběr jsem začal dávat dohromady v pátek. Pro snadnější orientaci, byl to ten pátek kdy na galerii DA přibyly celé čtyři komentáře za celý den. Tedy jestli se tomu vůbec dá tak říkat. No a v ten pátek večer po selekci obstálo deset fotografií. Celý víkend jsem občas nahlížel, jestli ještě nějaká přibude a alespoň jednu z těch deseti už vybraných svou kvalitou přebije. Moc jsem si tu drobou radost přál zažít.

Proč tenhle článek zrovna dnes? Pondělí 18.ledna je totiž oficiálně nejdepresivnějším dnem letošního roku. Hůř prý už letos nebude :-)