Poslední leč...

 

Dycky v pátek (52/2020)

Podle nového nařízení Vlády dostali výjimku prodejci zbraní a střeliva (pokud ve stejném obchodě mají regály s hračkami, máte smůlu, naopak AK-47 teď s mimořádnou slevou, jsou přece Vánoce). Z toho dovozuji, že ani zdejší vybíjená není nařízením vlády dotčena a máme vlastně tady kliku, že si nehrajeme ale vybíjíme.

Než na to přijdou, tak rychle krátce zopakuji pravidla:

Vybíjí se jedna fotografie ze čtyř. A která, to záleží na každém kdo se aktivně zúčastní. Všechno je přece subjektivní a snad i popsatelné🙂

Kvíz na závěr vybíjení:

a- Klásek fotografující ledňáčka v Hradci Králové v Šimkových sadech

b- Náruživý fotograf který bez toho nemůže být ani na Štědrý den

c- Pf2021

Závěrem:

Po roce jsme se opět stali všichni na pár dnů křesťany co uvažují nad tím co bylo a hlavně co bude, jako bych Zjevení ani nečetli. A jsou těch různých úvah plné noviny, plné televize, blogy, internetové stránky všech snad mediálních paláců co jich tu máme. Abych neboural partu, přidám se tak s jednou úvahou do tržiště.

Máme za sebou rok kdy postupně mizel živý život z výstavních síní, Galerií, fotolabů, pravidelných setkávání i různých těch klubů které se věnují fotografování. Postupně se setkáváme a diskutujeme povětšinou jen prostřednictvím našeho připojení k síti. Tak vlastně většinou i představujeme své nové fotografie. Kontakt jak jsme ho znali mizí a dá se říci, že mizí s vizí dlouhodobosti, možná až nenávratnosti v běžném časovém výhledu. To co jsme si loni touhle dobou nemyslel teď víc než tušíme.

A snad je to tedy logické, dalo by se to snad očekávat, že v tom kontextu poroste význam a zájem a samozřejmě i kvalita těch našich internetových Galerií. Jestli se tak děje si každý může myslím sám sobě odpovědět. I já.

Tady mohu mít svobodný, nesmazatelný názor a tak toho využiji. DA se zadními vrátky většinově vrátila k Vlastovu pojetí. A evidentně to vyhovuje. A je potřeba to prostě vzít na vědomí a podle toho se zařídit. Ostatně tak se i děje. A těch pár co občas sype písek do tohoto soukolí to prostě asi musí vydržet s ohledem na rozložení sil. Dovedu si po těch zkušenostech s managementem představit i úspěšnou petici "vraťte nám Vlastu".

Kutilův Adventní ráj...

 

A manželce pod stromeček dveře do kuchyně s výdejovým okénkem...

A tchyni  pilku ocasku + tři pilové plátky navíc...

A...

Dycky v pátek (51/2020)

Tak se ještě šestkrát vyspíme, snad i probudíme, zajedeme na jeden antigenní test a pak nastane ta chvíle, to překvapení. Pozitivní, protože pozitivní. Stužkou obalený balíček pod smrčím, či ještě ušlechtilejším jehličím. Nastává totiž čas (ne)vhodných dárků. A tím bude pro mnohé z nás nový fotoaparát, nový objektiv, nový celý set, Eizo k tomu. Photoamatérův svět.

Tedy cesta k ještě lepším fotografiím, technicky zdařilejším, k  rozhodujícím okamžikům  bystřejším, umělou inteligencí obdařenějším i pixely ještě megapixelovějšími a fullframovatějším než toho byla schopna ta loňská vánoční hvězda. Fouňa už body nesrazí.

Než ten čas nastane dovoluji si předložit ještě jednu vybíjenou. Nemá žádná nová, ještě lepší pravidla.  Není se v tom směru ani na co těšit.  Nepřekvapím, nic v tom směru pod smrček nechystám.

Jak jinak než u Hanušovic🙂

XXXL Lutz street photo 😊

Ovčárna kterou už dávno všichni opustili...pochopitelně čtveráci do čtverce...

Zelená, zelená...konec šichty znamená🙂

Závěr dnes je krátký: Prostě si to užijte🙂

VyTrvalky...

 

Dycky v pátek (50/2020)

197, 198, 199, 200...k takové až nečekané metě tu došlo. K Dycky v pátek (a o víkendu) se tu scházíme už po padesáté.   Tedy dvě stovky fotografií v součtu těch padesáti víkendů. Nebylo to plánováno a ani teď nebudu plánovat kam se ta padesátka ještě posune. Konec konců, ten rok ukázal, že plánování se často míjí s realitou. Představa v daném čase zanášená do plánu je rozbita takovým či makovým v tu chvíli ještě neznámým opatřením. A kdo ví, která a jak zasáhne i tady to moje Dycky v pátek.

Fakt je ale i to, že vybíjená bez následné interakce s divákem by neměla žádný smysl a záměr "tak se každý pátek koukněte, co jsem v posledních dnech vyfotografoval" mě nijak neláká.

Nicméně s ohledem na to výročí jsem pojal dnešní výběr fotografií přece jenom trošku netradičně. Dílem tím, že všechny fotografie jsou pořízeny tady v našem Cetral Parku a dílem lovením  v kalných vodách, možná až příliš při břehu invence se držíce.  Pokud uslyším, že to podrazilo úroveň výběru, snesu tu kritiku snad bez spadlé čelisti a budu tam mít ještě větší motivaci k dalšímu pátku. Ostatně to lze považovat i za promyšlenou obranu proti případnému dojmu některých čtenářů že v nejlepším je dobré přestat🙂

Závěrem děkuji všem čtenářům, kteří tu těch padesát dílů vydrželi a přeji jim do další či příští padesátky především pevné zdraví. Padesátka totiž bývá ošidná 😊

Všem, tedy i těm co nevydrželi přeji mnoho pohody do následujících, jistě hektických dnů... a k tomu velké kvantum dobrého světla.

A jako bonus slibuji, že po zkušenostech z minulého dílu tu opravdu, ale opravdu další můj autoportrét jen tak brzo neuvidíte🙂

Jak jsme se radovali pospolu v ulicích...

 

...a jak nás to časem přešlo...

Dycky v pátek (49/2020)

Je čtvrtek dopoledne. Sedím u lazebníka. Tedy sedíme tu na patnácti metrech čtverečních bok po boku, rameno na rameni jak při nástupu na vojenskou základní službu. Mám číslo 24. Momentálně krátí vlas číslu pět. Vytahuji z tašky tablet a začínám psát Dycky v pátek jako každý čtvrtek. Z jakéhosi dávného zařízení pochybné pověsti zní Láďa Mišík a žádný Hudeček ale Hrubý. Lazebník , asi tak v mém věku (asi všichni jsme tu tak nějak co čekáme i na těch pět tisíc, ti co nečekají chodí za 500kč do Berber  go go šopu) nastavil smyčku a tak Stříhali do hola malého chlapečka bude točit asi celý den. Kdosi prohodí rádo by vtipnou citaci toho svazáckého "Kdo máš dlouhý vlas, nechoď mezi nás". Ohrnujeme nosy ale ten posun významu prostě nejde přehlídnout. Už zbývá snad jen to z přijímače z armádních přijímačů "My letci máme ocelové ptáky" a lazebník, s průhledným štítem, hodným pilota stíhače Gagarina promění vzpomínky na dobu minulou v nakažlivý, trochu trpký kolektivní úsměv v době co vi do vé.

Pravidla u lazebníka jsou jasná. Zatím neříkal, že by někoho vybil. Tady ale ano. Tady se vybíjí jedna fotografie ze čtyř k tomu účelu předložený. Zdůvodňující text i nezdůvodňující vítán🙂Netřeba šetřit slovy...

Tentokrát přidávám k jednotlivým fotografiím i pár slov.

Tatínkovi živé zvíře, dědečkovi mast na klouby v akci bez doplatku a máme akci Vánoce vyřešenou...

Z cesty za pozdním loučením s letošním létem. Na jaře snad na shledanou 🙂

Ignorant...

Prostě patříme k sobě. Tedy autoportrét. Dálková spoušť (dosah 100 metrů), psice po dobu sprintu nahoru a dolů hlídala stativ a fotoaparát...fotografování je vždycky zábava :-)

Těším se až podobným způsobem ztvární svůj autoportrét třeba Klásek/klásek...nebo třeba Sysel/sysel...případně Rudy/rudý ... a ponechávám na čtenářích další návrhy (tedy X/x) na realizaci :-)

Závěrem všem přeji vytrvalost při pořízení nového (out)fitu a vydařený víkend bez chaosu daleko od nákupních center🙂

Autmn trip