Váhal jsem co teď vložit. Totiž pod minulou fotografií je v tuto chvíli 45 komentářů ... a kdo to dneska má, že ano :-) To těžko kdo má i na veřejné DIGI FOTO galerii Tedy jak se k tomu přiblížit, pokud možno překonat...!! Jak vidno zvolil jsem k tomu závazku stín...stín toho Jeřábka v marné krajině kde už nic nekvete...,jen vyplouvají a zase mizí stíny minulosti ... Mimochodem, před pár dny jsem na svém fotoaparátu našel slečnu co když se na ní klepne...fotí sama...tou umělou inteligencí :-) Třeba se spolu nečekaně spustíme :-)
No jak by to vypadalo, kdyby měl každý paroháč hned zoufale skákat do tůně. Ale na odhady si netroufám ,-)
OdpovědětVymazatTeď právě "probíhá stahování souboru" .... myslím že jsem to neviděl. V době vzniku mi bylo 16 let a pokud se dobře pamatuju, to jsem měl "úplně jiné starosti" (tak se tomu říká?) (((-:
Zbývá 32 minut a vypadá to, že si to pustím na Silvestra, večer již tradičně hledím s rodiči na televizi, pojídáme rohlíčky, zapíjíme slovenskou borovičkou a kroutíme hlavami nad úplně nemožnou zábavou, která ze všech programů opouští bednu. Aha, dříve se říkalo bednu, ale za pár let už to nikdo nepochopí. Nikoliv bednu, ale placku.
28 minut...
Ten film jsem viděl v době uvedení do kin a pár let po uvedení doslova xkrát. A to se ještě nedaly filmy stahovat, tak se prostě šlo do kina. Třeba nějakého maličkého vesnického. Rozvrzaného. Třeba do Černilova nebo Českého Meziříčí.
VymazatTa poetika toho filmu, to hraní dvojice Polívka+Pecha nás uváděla co chvíli v nevázaný smích, úsměv. Už jsme pak věděli co kdy bude a jen čekali a nacházeli nové podrobnosti kterých jsme si do té doby i po tolika zhlédnutích nevšimli. Bylo nám řekněme 1/4 století a tomu odpovídal i ten prožitek, naše zamyšlení, naše akcenty toho filmu.
A pak jsem na dlouho ten film ztratil z očí. Teď v posledních patnácti letech jsem ho neviděl.
Až teď v prosinci. A po on-line a ze záznamu.
No a to jsem si uvědomil, jaký je to rozdíl, co si člověk pustí na tělo a jak moc se ho co dotýká. Roky nezastavíš a ta tehdejší úsměvnost staříků mě prostě skočila za košili a tehdejší můj smích se proměnil v cosi osobně se dotýkajícího. Kácí se už v našem lese. Strašně rychle to uteklo...a najednou jsme si všichni tak nějak podobní...se smíchem který se posunul a občas bolí, občas píchá. Už to není o nich s naším nadhledem. Už je to o nás...
Předpokládám, že fotografie vznikla někde v průmyslové zóně, neb je ta halda sněhu (ve které se s hanbou schovává paroháč) tmavě šedá až skoro černá.
OdpovědětVymazatTo je hladina jezera při oblevě kdy se do tajícího ledu rozpouští sněhový poprašek...a to vzniká skupenství které má do bílé barvy hodně daleko :-)
VymazatJosefe, vše jen dobré do příštího roku, hlavně zdraví a bez nehody a také další krásné snímky, které i já ráda sleduji....
OdpovědětVymazatDěkuji a též přeji :-)
VymazatTo jsem zvědav,jakou fotografii vymyslíš na Podivné odpoledne Zvonka Burkeho...;-)
OdpovědětVymazatMožná ještě Psohlavce :-)))
Vymazat