Už je to dost dávno, to ještě ani nebyl Facebook (a my tím pádem komunikačně chudí) na jedné panelové diskuzi padl dotaz “Jaké to bude v nebi, jak si ho představujete a jak se tam bude žít?”. Otázka je to vlastně tradiční. Často kladená a zdaleka nejen mezi věřícími. I kdo četl Bibli nesoustředěný často zasněně odpovídá, že v Nebi se nebude pracovat. Vize to pro smrtelníka stojící za polepšení a znovu přečtení té knihy..
Tady v té diskuzi, v tom panelovém hledání povstala dáma a mimo jiné prohlásila, že v Nebi bude každý umět bezchybně fotografovat. Znal jsem tu dámu, hluboce věřící křesťanku. A tak mě bylo jasné jakou vážnost té myšlence mezi několika svými dalšími přikládá.
Znala i ona mne. Směr kam se dívala když tohle vyslovila byl naprosto vypovídající. Dobře věděla jak ta myšlenka na nudu kde jen dokonalý fotografové produkují jen dokonalé fotografie (a pak je zavěsí třeba na DA) dokáže vyděsit.
Ta představa je nad všechny ty nákresy co moudrý (a šílený...což se nevylučuje) Nikola Tesla schoval hluboko do šuplete. Ti co je později našli (k smrti vyděšení) je ve jménu svého vlastního nebe důsledně prohnali (ke štěstí kormidelníků dějin) komínem.
Tento pátek mě mimo jiné padl do oka článek zveřejněný jedním z mála korektních mediálních domů co tu ještě zůstal. Začínal nadpisem tak nějak
“Expert: Ve virtuálním vesmíru bude více reklamy a hraje se o to jak moc bude svobodný”.
Tedy svobodně myslím na ten nový vesmír, nové Nebe. Metaverze.
Panelová diskuze se zrovna nekoná. A pokud by se konala, nebyla by o budoucím Nebi ale o tom jak z toho ven. Dva roky hledání a světlo na konci tunelu jen občas zabliká…LOCKDOWN. Trvalá na semaforu zelená se nekoná.
A zatím Hromada Cukru nezištně vymýšlí sladké nebe. Myšlenky nadčasové...
Bez panelové diskuze v rámci testování demoverze je ale i tak možné pustit si fantazii a hubu na špacír…
Tedy ten můj špacír v krátkosti asi takto:
A přesto téměř končím větou optimistickou. V tomhle návykovém a jistě nekonečném METAlabirintu nebude žádná historie. Abychom se nezneklidňovali a nechtěli se z ní náhodou (potají... zahrabaní v nebeských písečných vlnách protkaných štěnicemi nebeských moderátorů) poučit...nebo někam kde je ještě všechno normální vytratit.
Třeba tam k Bílé Labuti, co pečou za každého režimu na vyjetém oleji kostelecké klobásy, kde se stávaly fronty na kubánské banány a teď stojí v kompozici nudloidní fronta na očkování se znakem čínského netopýra bílý, cikáni, zelení, romové, žlutí, černí i duhový rameno na rameni v míru pospolu...a poslední dýchá všem na záda přes roušku Mikuláš…
Kousek vedle Bílé Labutě, pod obrovským vánočním smrkem postává, už dávno naočkovaná černá labuť, v kufru relativních devět kilo prášku z andělských křídel do injekčních stříkaček...a potutelně se usmívá na své kopyto, co místo kozačky ji vykukuje pod černým pláštěm.
Z reprobedny pod stromem smyčkou zpívá Daniel Landa.
Advent se začíná šinout k oslavám...duchovní black friday...
