Dívám se do hledáčku, trochu podzimního světla, trochu březového listí. Bez bubnování takřka z ničeho nic se mihne v levém rohu první sníh.
Vlády se tedy ujímá zima.
Prostě přijde a ujme se vlády.
Ví co je zákon přírody a ví že se to od ní čeká. Má na to gebír.
Žádné obstrukce se nekonají.
Nemá zapotřebí se zpovídat jaký studený vítr přinese, kdo bude odpovědný za oblevu, kdo za plískanice, jaké klobouky chystá pro své sněhuláky, kdo bude odpovídat za náledí. A hlavně jí do toho nemá kdo co kecat ještě než vůbec rozhodla o větším sněhu. Té vládě.
Ani ta pomstichtivá karikatura kráko-noše šibalského oka z Vysočiny s valaškou mávající ze svého mordoru pomstychtivosti a ve vleku svého ředitele vleku.
Bez ohledu na aktuální mutaci...
... oborou, přes můstek, táhne... do saní zapřažená šedá hajtra blátem, sračkou, kalamitou, tmou dvanácteráka na nedopité, přes celé sáně rozvalené flašce, směrem k pozitivním Vánocům...
technická poznámka závěrem: fotografie byla pochopitelně pořízena přes deset milimetrů tlustou čirou a neprůstřelnou stěnu.. přes to prostě nejede vlak. Ani vagon...
Komentáře
Okomentovat
Ti kdo se svojí zbabělosti a vychcaností podíleli na finální destrukci a zmrzačení Galerie Digiaréna jsou tu na mém blogu v tuto chvíli naprosto zbytečně