Dycky v pátek (22/2020)

Je čtvrteční dopoledne. Venku prší a má. Psice je s tím spokojená a spokojeně usnula. Mám tedy klid a čas napsat další Dycky v pátek. Utíká to, když vidím číslo dvacet dva, si říkám. 

Probírám se fotografiemi ne staršími dvou týdnů. Postupně vyřazuji, případně už cíleně přesunuji do 23/2020. Když mám ty čtyři uvědomuji si, že na ta místa mám tak maximálně deset minut chůze volným krokem. Tedy nic cizokrajného, nic z dalekých cest, žádné výlety někam na Moravské Toskánsko či České Švýcarsko. 

Všechny čtyři v kategorii průmyslová krajina. Stavebnictví, ještě přesněji. 

Nic pro milovníky načančaných jarních scenérií se tu dnes nekoná.

Kdo je teď tím zklamán, nemůže se cítit oklamán. Prostě na rovinu řečeno: Mnoho poesie tu dnes nenajdete a Karel Hynek Mácha by asi házel kamením. No a když už jsme u toho kamení, tak to mohu slíbit. Kamení tu bude v pondělí. Solitérní kamení.

Dnes tedy tady a teď čtyři fotografie pro Vaše obvyklé vybíjení. 

První fotografie k vybíjení

Druhá fotografie k vybíjení

Třetí fotografie k vybíjení

Čtvrtá fotografie k vybíjení

Závěrem Vám přeji příjemný víkend. Třeba mimo průmyslové zóny, někde v lesích, stráních či u jarní vody, nebo přímo v ní :-)

No a samozřejmě "Nenechte se ochočit" záchranáři přece když už, tak nikdy nespí...

Dodatečně vložená kacabajka Faraona Tutanchamona. Vztahuje se ke komentáři 29.května.2020 12:23. Tutanchamon samozřejmě není předmětem vybíjené :-)

Prof. PhDr. Břetislav Vachala, CSc. ze mě bude mít radost :-)

Trip with Alenka

Dycky v pátek (21/2020)

Minulý týden čtyři fotografie k vybíjení a v nich ani živáčka. Tedy když nepočítám někde v druhém plánu nenápadně sedící mušku.

Dnes tomu bude naopak. Dnes by se dalo říci "Ejhle člověk" při vzpomínce na pana Horníčka. Nic tedy až tak dramatického, vlastně ani nic předem naplánovaného. Žádné mapování předem vyhlídnutých akcí. 

Dalo by se to shrnout pod noticku "Klid ve městě v čase konce stavu nouze"..a i ta paní učitelka ty adolescenty nakonec do kouta louky, jak vidno, ukrotila.

Tedy jako obvykle vybíjena, kdy je jedna ze čtyř tím kterým komentujícím vybita jako v jeho očích ta nejméně interesantní.

Fotografie k vybití číslo jedna

Fotografie k vybití číslo dva

Fotografie k vybití číslo tři

Fotografie k vybití číslo čtyři

Závěrem nejdříve poděkování za komentáře pod minulým vybíjením a vlastně i pod předcházejícím článkem který tu vyšel v pondělí.

No a všem čtenářům, divákům a komentujícím přeji prima víkend. Jo a bude pršet a je to tak dobře. Navíc déšť je pro připraveného fotografa pravým požehnáním.

Občas ještě zahoříme...

Dycky v pátek (20/2020)

Minulé dva páteční články byly ve dnech svátečních. Dnes tomu tak není. Dnes je jen malá sobota s výhledem na víkend. Toho čtení tady dnes nebude mnoho. Fotografie k vybíjení tradičně čtyři. Tedy jedna ale ze čtyř.

Na nich je patrné, že mě opět tak nějak dostalo jaro. Určitě to máte podobně. Člověk se snaží po celý rok fotografovat to za co by se snad i nemusel později stydět. Hledá koncepty, vážné náměty, skládá dohromady příběhy. Ať už abstraktní nebo ty skutečné. S fotoaparátem stále hledá toho svého Godota.
No a pak přijde jaro a pomalu nás svým půvabem dostane. Někoho méně, někoho více. Najednou nečekáme na Godota a rozběhneme se do luk a strání, do rozkvetlých parků a cvakáme co jaru na očích vidíme. Stydíme se až později, při sebereflexi (pokud se dostaví) co že z těch jarních pocitů mělo zůstat na věky v šupleti.
Umělci ortodoxní mě tuto moji úvahu snad prominou a Fotografie týdne tím jistě neutrpí :-)

Tedy čtyři fotografie bez popisu jak mě k nim (převážně) vyzvalo to letošní jaro. Občas na kolenou.

Fotografie k vybíjení číslo jedna

Fotografie k vybíjení číslo dva

Fotografie k vybíjení číslo tři

Fotografie k vybíjení číslo čtyři

Závěrem:

Závěrem přeji všem prima jarní fotografování třeba i v dešti... a s klíštětem za krkem :-)

Něco si přej...

...třeba krajinu...

...na první pohled Estragon...
...na ten druhý Vladimír...
...celkem vzato...

Dycky v pátek (19/2020)

Minulý pátek byl také svátek. Jako dnes. Minulý pátek jsem tu hodně slov napsal k jednotlivým fotografiím tradiční vybíjené. Dnes k nim jako ostatně většinou v pátek nenapíši téměř nic. Každý ať si to vybíjení užije pouze z toho kterého obrázku.

Nicméně o text tu nakonec nouze nebude.

Tedy až na konec a to ve smyslu návratu do roku 2010. 

Po vybíjení tu máte netradiční přílohu. 

Moje fotografie k vybíjené číslo jedna:

Moje fotografie k vybíjené číslo dva:

Moje fotografie k vybíjené číslo tři:

Moje fotografie k vybíjené číslo čtyři:

.....

Tedy příloha: AUTENTICKÝ JJ TOP 2010 

Tak jak vyšel tehdy minimálně na FOTO-BOOKU a následně na Photoextractu.

Platí to, co jsem tu minule slíbil a dnes máte možnost vidět můj subjektivní TOP za rok 2010. 

Vychází z toho už tradičního. Tedy výběr ze čtyř veřejných galerií a budou číslována pro pořádek, nikoli dle pořadí, do čísla dvanáct. Tím ale tradice končí. Místo jednotlivých fotografií uvidíte přehlídku tuctu, podle mého názoru, netuctových autorek a autorů. U každé, či každého z nich, pak odkaz na jednu jedinou fotografii, která podle mého názoru v roce 2010 patří k tomu nejlepšímu, co se podařilo a také většinou charakterizuje tvůrčí snahu.

Vymyslel jsem si sám na sebe docela krutou hru, s postupným vyřazováním z asi padesáti autorek a autorů, které jsem za ten rok považoval za tvořivější, než ty další. Těch dalších jsou stovky a to nepočítám ty, kteří pyšní galerie falešnou představou, jak jsou málem dle počtu účastníků středobodem všeho foto snažení, aniž za rok něco vůbec vytvořili. Tím tvořivějším vůbec nemyslím celkový počet vložených fotografií, ale počet těch, které mi v tom nejpozitivnějším utkvěly v paměti a ke kterým se vracím. Sám počet neřeší vůbec nic. V některých případech si dovedu představit jen polovinu z celkově prezentovaného, s tím, že ostatní jde na účet zkoušení, či daně za touhu cosi vložit, čímsi se pochlubit a navázat komunikaci. Nakonec mi zůstaly na obrazovce ty a ti, u kterých jsem našel minimálně půl tuctu mimořádností a k tomu další fotografie, které lze považovat za zdařilé, autorské nebo také většinu souboru někam směřujícího. Taktně tu dále zamlčím ten balíček, o kterém píši ve smyslu daní. Při prohlížení jejich galerií, které snadno nakliknete, si uděláte o proporcích obrázek samy.

Mimochodem, půl tucet fotografií za jeden rok není vůbec málo. Pokud se takto podaří pravidelně, máte to za pět let na krásnou výstavu, na kterou bych určitě šel.

Dovedu si dobře představit, že každý z vás by si zvolil svojí dvanáctku, která by se více či méně lišila od té mé. Tak to ale bude vždy a jediné co s tím můžete udělat, je si sednout, uvařit si velkou kávu, otevřít dobrou láhev a projít ten rok, jako jsem to průběžně dělal já.

1
Jiří Zágner
http://www.photoextract.com/cs/uzivatel/4730-jiri-zagner.html
http://www.photoextract.com/cs/foto/228079.html
Abstrakce, zátiší. Mnohdy na vysoké estetické úrovni. Velký cit pro barevnou skladbu. I po důkladné revizi můžete vidět bohaté, krásné portfolio. 
2
SHE
http://www.humanart.cz/portfolio/SHE/autor/
http://www.humanart.cz/portfolio/SHE/fotografie-61263-heaven-in-us.html
Tvrdí o sobě, že se narodila s tabletem v ruce. V každém případě jí bylo naděleno kreativity víc, než bývá běžné. Portfolio nikoli bohaté na počet, nýbrž na fantasii a cit pro barvy.

3
Jarý
http://galerie.digiarena.e15.cz/member.php?uid=81520&protype=1
http://galerie.digiarena.e15.cz/showphoto.php?photo=122950&limit=recent
Široký tematický rozsah tvorby. Cit pro kompozici a práci s hloubkou ostrosti. 
4
Richter
http://www.photoextract.com/cs/uzivatel/530-frantisek-richter.html
http://www.photoextract.com/cs/foto/221111.html
Fotograf, který ovlivnil a inspiruje jiné fotografy. Fotograf, který bude už jen chybět… 

5
Hertlová
http://www.photoextract.com/cs/uzivatel/5809-milena-hertlova.html
http://www.photoextract.com/cs/foto/152937.html
Neomylný smysl pro situaci, rozhodující okamžik a pointu krátkého příběhu, který sama spoluvytváří. Nikde stopa po nějakých tvůrčích mukách. Jako by samozřejmě šla úsměvům vstříc.

6
Holub
http://www.photoextract.com/cs/uzivatel/13896-jaroslav-holub.html
http://www.photoextract.com/cs/foto/255325.html
Autorská zátiší. Většinou precizní po kompoziční i technické stránce. Mnohdy jako by se předměty překvapovaly navzájem.


7
Skaláková
http://galerie.digiarena.e15.cz/showgallery.php?cat=500&ppuser=88830
http://galerie.digiarena.e15.cz/showphoto.php?photo=120351&ppuser=87224
Rovnou dvě její galerie jako důkaz, že mezi mnohostí se perly najdou. Nebojí se ničeho, fotí vše kolem sebe a nápady ji rozhodně nechybí.

8
Rada
http://www.photoextract.com/cs/uzivatel/12147-martin-rada.html
http://www.photoextract.com/cs/foto/229312.html
Tady je dobré projít všechny fotografie jeho každodennosti. V tom je síla tohoto nenápadného fotografa. Fotoaparát používá jako nástroj svého vyprávění den co den.


9
Petra k.
http://www.humanart.cz/portfolio/PetraKK
http://www.humanart.cz/portfolio/PetraKK/fotografie-61244-katerina.html
Většinou velice decentní portréty na klasický středoformát. Většinou výborná práce se světlem, proporcí v kompozičním členění fotografií a úměrností gest. Umí si vybrat modelku.

10
Trgiňa
http://www.photoextract.com/cs/uzivatel/14353-lukas-trgina.html
http://www.photoextract.com/cs/foto/270281.html
Za ten rok vyrostl o několik let. Výtvarník, který tvoří v hledáčku svého fotoaparátu. Dokáže udržet kvalitu i při nemalé frekvenci vkládání fotografií a patří k tomu malému počtu autorů, kterým se podařilo udržet úroveň z první poloviny roku i v té druhé.


11
Kevin
http://www.photoextract.com/cs/uzivatel/3374-kevin-v-ton.html
http://www.photoextract.com/cs/foto/230288.html
Asi jediný, u kterého by byla škoda každé fotografie z jeho portfolia. Mnohé na klasický film, ze soudobé Prahy, neomylným, často až dokumentárním okem.


12
Pernický
http://www.photoextract.com/cs/uzivatel/7506-milan-pernicky.html
http://www.photoextract.com/cs/foto/230101.html
Fotografie a fotografika pojatá na výsostné estetické úrovni. Výtvarník, nikoli dokumentarista. Povětšinou velice čistá práce s kompozicí a variabilitou černobílé barevné škály.

Pokud jste ve výběru nenašli nikoho z členů FOTO-BOOKu, pak to byl záměr. Jejich fotografie a články jsou vám na těchto našich stránkách kdykoli k nahlédnutí, a pokud to budete považovat za přiměřené, můžete si představit místo představeného tuctu i třeba třináctku.

.....

To je tedy celý text i s odkazy tehdejšího článku. Samozřejmě relativizovat se to dá i mojí maličkostí. Tedy že i můj pohled na kvalitu se za těch deset roků někam posunul, že vidím a vnímám trošku jinak a ne všechno co jsem tehdy viděl jako preferenci tak vidím i dnes. A naopak.

 Pokud dnes budete k těm odkazům dohledávat něco z toho o čem jsem psal v úvodu, klidně sem do komentářů dejte odkazy na současnou tvorbu či jinak zajímavé autorské počínaní těchto autorů. Myslím, že další čtenáři tím budou obohacení a trošku tu zmapujeme možná málo běžně dostupnou cestu lidí co se tehdy kvalitou spolupodíleli na profilu tehdejších veřejných internetových galerií. Možná některé znáte osobně. U hned prvního autora se nabízí jeho tvorba na DA. Například. Eva Skaláková taktéž a k tomu i její internetové stránky. Kevinova výrazná účast v Czech press photo. Atd... . Prostě vážení čtenáři, je to na Vás co zajímavého sem připojíte k dokreslení naznačeného záměru, případně jaké vzpomínky s tím tu spojíte... a podělíte se :-)
Já zkusil třeba autora s pořadovým číslem šest a s překvapením jsem uspěl bez velké námahy u sousedů :-)

Zcela závěrem přeji všem prima prodloužený, tak trochu sváteční víkend :-)

Nic konkrétního

Někoho mě připomíná? Nikoho konkrétního...

Abstraktně pojatá krajina? Žádná konkrétní krajina...

Nejasné vzpomínky na mládí? Nic konkrétního

Nějaká životní zkušenost? Nic konkrétního

Setkání s realitou? Nic konkrétního

Nějaká bajka? Nic konkrétního

Něco jiného?

...jen estetika co každý den mění svojí výpověď...

Jarní krajina

ISO:100;  expozice 1/250;  Ohnisko:35;  clona 3,5; 

Krajinářská fotografie z cyklu "Digitálně k věku"

Dycky v pátek (18/2020)

Máte také nepsavou? Tedy alespoň občas Vám to prostě nepíše?

Včera jsem si usmyslel, že tenhle tradiční páteční článek, tuhle vybíjenou pojmu trošku jinak. Takové vážně, nevážně a k tomu fotky dá se říci vážnějších úmyslů odlehčené. A že k nim, nebo tedy spíše nad tu kterou něco napíšu, což většinou dycky v pátek nedělám. To, že jako je ten svátek, abych tak nějak vybočil ze zaběhnutého pořádku. 

No a ráno jsem si uvědomil, že mám za sebou nespavou a před sebou nepsavou. A ta nepsavá mě drží a přitom už to psaní nelze odložit. Frankovka, na ní je spolehnutí :-)

Čtenář je tedy varován a vybíjená může začít. Kontext mezi textem a fotografií může být občas zdánlivě mimoúrovňový.

První fotografie je z této středy. Po delší době výprava za lidmi co žijí mimo civilizaci i když s městem na dohled. Už dávno rezignovali na všechny nabídky výhodnosti bydlení v betonu a trvalého přijmu. Dokonce i na důchody v některých případech. Jeden z nich je místní spiritista. No a tak nechal jejich lesní zahrádku hlídat. Posadil k příchodu, jak on říká, plyšového démona, kterému říkají, jak jinak Koronáček. 

Druhá fotografie: Nelítají. A to vůbec. Tady jsme totiž za normální situace na trase. Podvečery se stopami po letadlech jsou tu v podvečer normální. Často kreslí zvláštní obrazce a různě se ve vrstevnicích přetínají. Teď už je pár týdnů obloha čistá a to i s letištěm prakticky za zády. Místo letadel můžete slyšet přelétat ptáky. Ještě před krátkou dobou něco nemyslitelného. Šumění křídel nad hlavou s následujícím stínem krájejícím postavy vejpůl.

Kdysi tu létali B-52. Nad Bosnu létaly. Všichni jsme to věděli. Ptáci tou dobou jako by šumět přestali. Ve své nadutosti jsme tu Bosnu vnímali jako něco, co je hodně daleko. Člověka to doběhne. I mě to doběhlo, když jsem tam začal nikoli s cestovní kanceláři jezdit a naslouchat obyčejným lidem o jejich zkušenosti s letadly.

Třetí fotografie: Stožáry co na nich rok co rok visely srpy a kladiva. Už třicet let tomu tak není. Lanka popraskala, rez vykonal to své rezavění. Vrba je ještě větší dominantou prostoru než bývala. Tehdy pod ní a kolem ní stávali tajemníci a jejich tajemníci. A když pršelo tak tajemníci tajemníků držící deštníky. Už den před prvním májem celý prostor hlídali příslušníci před záškodníky. Pak dopoledne přišli brigády, úderky a pod stožáry nastoupili pionýrky. Zapěly častušky, moderátor ohlásil přídavek. Příslušníci kontrolovali občanské průkazy těm co až příliš nápadně netleskali. Místní posádka ve vyzkoušené formaci připomenula místní vojenské letiště písní "My letci máme ocelové ptáky". 

Je to takové dnes opuštěné a hlavně odporné místo. Ta odpornost tam prostě zůstala i po těch letech. Ta vrba, ta to ví. Stala se té odpornosti v hnití součástí. 

Čtvrtá fotografie: Dostal jsem ji jako vycházku. Tedy vycházku na koncert co by voják základní služby. Na malém městě. Vycházka po půl roce. Nastoupil na jeviště v něčem co už ani nešlo nazvat minisukní. Pro vojáka už ani zpěvu nebylo třeba. Na dlouho jsem ji ztratil z očí. Nebyla to hudba kterou bych vyhledával. Spíš jsem, ji vnímal v tom kontextu momentální módní délky sukní jako příklad, že co je krátké má ještě kus ke krátkosti. Vlastně z hudby ve mě zůstala ta motorka. Tu jsem vnímal kdykoli zazněla z mého autorádia. Nedávno jsem ale zaznamenal ostravskou při o její sochu. Někomu se líbí, někomu vůbec. Někdo ji chce vyrvat i se základy, autor naopak nesouhlasí s posunem ani o metr. Určitě to skončí jako předvolební bitka potencionálních papalášů, tradičně o nějaké estetice nemajíce ani ponětí. 

Oni ještě ke všemu vůbec netuší, co my tady na to v Salonu republiky. My jsme tu totiž bez velkých gest vytvořili svoji vlastní poctu zpěvačce s Jawou 250. My tu máme svoji vlastní sochu. Contemporary ART. Ty rozkvetlé šeříky co se s ní snoubí ten záměr podtrhly dokonale. Když přijdete blíž tak z balkonu jen přes chodník hraje kazetový magnetofon a z něj Bílá Jawa 250, tak Vám to prostě nedá, sednete na lavičku a čekáte. Někde tu musí být. Profesor Milan Knížák a jeho dokonalý smysl pro nesmysl, který mu pak amerikáni sežerou i s navijákem.

Co dnes závěrem? Závěrem už jen po tom dlouhém povídání přeji krásný prodloužený a z různých úhlů různě sváteční víkend :-)

Vlastně ještě připomenutí pravidel vybíjené: Je to jednoduché, fotku kterou z těch čtyř nejsnadněji ve své mysli oželíte v komentáři podle svého gusta zviditelníte.

A zcela nakonec jedna aktualita: Vláda právě schválila, že moderátoři nemusí nosit roušky. A to s okamžitou platnosti. Jak se to projeví konkrétně na DA Vláda neuvedla. Budeme to tedy průběžně a nezávisle monitorovat :-)