Dycky v pátek (20/2020)

Minulé dva páteční články byly ve dnech svátečních. Dnes tomu tak není. Dnes je jen malá sobota s výhledem na víkend. Toho čtení tady dnes nebude mnoho. Fotografie k vybíjení tradičně čtyři. Tedy jedna ale ze čtyř.

Na nich je patrné, že mě opět tak nějak dostalo jaro. Určitě to máte podobně. Člověk se snaží po celý rok fotografovat to za co by se snad i nemusel později stydět. Hledá koncepty, vážné náměty, skládá dohromady příběhy. Ať už abstraktní nebo ty skutečné. S fotoaparátem stále hledá toho svého Godota.
No a pak přijde jaro a pomalu nás svým půvabem dostane. Někoho méně, někoho více. Najednou nečekáme na Godota a rozběhneme se do luk a strání, do rozkvetlých parků a cvakáme co jaru na očích vidíme. Stydíme se až později, při sebereflexi (pokud se dostaví) co že z těch jarních pocitů mělo zůstat na věky v šupleti.
Umělci ortodoxní mě tuto moji úvahu snad prominou a Fotografie týdne tím jistě neutrpí :-)

Tedy čtyři fotografie bez popisu jak mě k nim (převážně) vyzvalo to letošní jaro. Občas na kolenou.

Fotografie k vybíjení číslo jedna

Fotografie k vybíjení číslo dva

Fotografie k vybíjení číslo tři

Fotografie k vybíjení číslo čtyři

Závěrem:

Závěrem přeji všem prima jarní fotografování třeba i v dešti... a s klíštětem za krkem :-)