FOTOTERAPIE Pošetilostí

28 října 2022

Aleno !!!!!

16 října 2022

Babím létem za Terezou Matějčkovou I.

Babí léto letos nebude. Bublaly rosničky začátkem měsíce. Bublaly marně. Babí léto celý týden se vysmívalo všem rosničkám. Čas našich toulek po už společném jedenáctém babím létu. To často chodíváme domů až v poledne a stmívání si pak nenecháme ujít při odpoledním vracení se domů.

Jedno takové dopolední babí léto spojené s potkávacím fotografováním tady teď zaznamenám. Jen pro dokreslení. Trasu nikdy nevybírám já. Jsem rád, že mě psice vezme ven. Většinou to za to dopoledne obnáší 6-10 km se zastávkami, které rád respektuji.

Fotografie jsou tedy nahodilé, dlouhé špekulování nad kompozicí či světlem psice nesnáší. Změnu trasy za účelem fotografování už vůbec ne.

Babím létem za Terezou Matějčkovou II.

Vyrušili jsme ho z toho pokouřeníčka. Když se psice přiblížila asi na pět metrů krčil nohy až k bradě. Vůbec netušil, jak moc je ignorován...na rozdíl od o kus dál pod stínem stromu sedící veverky.

Babím létem za Terezou Matějčkovou III.

Taková barevná kompoziční síťovaná v areálu zdejší Slávie...

Babím létem za Terezou Matějčkovou IV.

Kdysi se nám celý západní svět smál, že tu málem nikdo neumí anglicky...zejména letos se v tom směru situace radikálně zlepšila. Prostě patříme na západ i tady u nás na Malém náměstí.

Babím létem za Terezou Matějčkovou V.

Podle toho, co slyším z otevřeného okna tak si majitel naladil Výměnu manželek a k dokonalosti to rovnou řeší i doma. Psici rychle radím, aby ani neštěkla...

Babím létem za Terezou Matějčkovou VI.

Taková naše paneláková příroda...občas si tu vykutají díry do panelů kde potom spí...

Babím létem za Terezou Matějčkovou VII.

Znal jsem ho coby malý kmínek...pak povyrostl, pak se ho pokusili obejmout...a nakonec se jim vytrhl z objetí.

Babím létem za Terezou Matějčkovou VIII.

Kdysi tu bývával můj kolega. Dům prodal, odstěhoval se na venkov a dnes tu sídlí malá firma která prý umí velké věci, když vám nějaký prevít zablokuje váš počítač a požaduje kdoví co.

Babím létem za Terezou Matějčkovou IX.

Cesta Hradeckým babím létem končí až skoro v poledne průchodem parkem před naším panelákem. Tady už nás všichni tak nějak znají. I ti, co tudy procházejí či se vrací zpátky do svých lesních plátěných obydlí. I ti, co tu jako ti z plátěných obydlí vystavují posedající na lavičkách své tváře sluníčku. Buď mají malého pejska na šňůrce vedle sebe anebo si čtou nějaký ten bulvár z nedalekého PNS co si koupili. Od malých pejsků se držíme dál. Ti ostatní většinou stojí o pokec s mojí psicí a dávají to už z dálky znát.

Ani dnešek nevypadal jinak. Až do té chvíle, kdy jsme už málem před domem téměř minuli pána jistě v seniorském věku sedícího samotného na lavičce. Na poslední chvíli mě přišlo zvláštní, co že to vlastně drží před očima za čtení. Málokdy někoho, koho neznám oslovím. Tentokrát se vší možnou odvahou jsem to udělal, abych se ujistil, že pořád ještě vidím docela dobře. To, co držel před očima, se totiž jmenuje Host-literární měsíčník, vytištění na krásném papíře. Nové číslo a zrovna v té chvíli čtené na straně sto. Autorka článku Tereza Matějčková se usmívala nahoře a já koukal jako puk nad tímhle zjevením v parku. Po delším povídání, kdy jsme se propovídali až ne Zelenou Horu a do Škrdlovické sklárny (pán totiž celý svůj život pracoval ve výzkumném ústavu sklářském) došlo na loučení kterému předcházelo o chvíli předem představení. A to jsem koukal jako puk podruhé. Pán si ten časopis nechává posílat poštou. Mnoho let. Nemá totiž internet už 95 roků.