Lok sobotní poesie (nezabije, neopije)

Koupil jsem si rudé víno z Korsiky,

Bylo v krásné flašce,

Asi takhle veliký...

Když jsem ho lil do sklenice,

Plápolalo jako svíce,

V lehkém vánku okenice...

Podzim 2017/III.

Už to nešlo oddalovat, vaše marné otvírání mého blogu s nadějí, že třetí díl mého podzimu je k vidění,  přerostlo v zástup a já se začal stydět. Tedy málem už z koncem toho roku konečně poslední díl toho co předcházelo zimě co se někde zapomněla... 

Hradecká lízátka... Budou se na jaře bourat. Lízáme je tu už asi čtyřicet roků a tohle je moje jejich první fotografie. Na poslední chvíli, navíc dílo náhody... 

Abstrakce fotografovaná skrze asi osm metrů čtverečních zavěšené fólie. Krajina za oponou v zapadajícím podzimním slunci. 

Chaos ve kterém se pohybujeme a který jsme často přijali za součást každodenní samozřejmosti... 

Jedna z mých cest do krajiny lidí, kteří za městem na město rezignovali... 

A cesta od nich zpátky trávou do betonového salonu republiky... 

Některé cedulky na některých místech prostě nečekáte... 

Začíná zima a 3x6 z podzimu 2017 je konec... 

Podzim 2017/II.

Druhý 1/2 tucet z toho co jsem nafotografoval během letošního podzimu. Konečně jsem se prohrabal do konce a s prvním sněžením výběr ukončil. 

Paní co popojíždí po městě a láká k nákupům, či investicím. Takový mobilní marketing. Nevím proč, ale vzpomenul jsem si na ta dlouhá auta z detektivek co se potulovaly periferiemi za účelem pokoutné transplantace orgánů s malým o. 

Během podzimu mě tu vznikl malý cyklus z návštěv bezdomovců za městem. Tohle je jedna z nich. Kuchyně málem poetická. 

A takový sladký kousek cvaknutý mobilem při venčení mého psa. Malý kýček podzimní...

Místní EMERGENCY. Byl jsem tam letos až příliš často... 

Tohle správně odhadne asi každý. Pochopitelně transfúzí stanice. 

Než se stačil rozhlédnout a škodit tak jsme ho vynesli ven. Ulevilo se nám, ani zhmoždit některou z mnoha pat nestačil.

Poslední půltucet bude. Sliby se mají plnit nejen...