Krasavec...

Stvoření, muselo to být stvoření, na něco tak krásného a ladného by byla ta evoluce prostě krátká. Když těžce, s empatií minu oči, po hebkosti hřbetu skončím na úžasných tlapách a vše kolem zůstává mimo emoční hloubku ostrosti...jako bych tam s ním byl sám...

Dělnický portrét ...II.

V první chvíli, podle té vizáže, jsem si říkal, že to bude student, který si prožitých  "Colours of Ostrava" a "Rock for People" přivydělává na něco v tom smyslu dalšího.

 Ale chyba, můj špatný odhad.

 Vyklubal se z něj řemeslník, dokonce OSVČ, kameník, který zvelebuje salon republiky.

Také mě to přece mohlo napadnout, přesně takové, pobrané cizí usedlíky v izraelské zemi postavil David jako kameníky, aby tesali kvádry na stavbu domu pravého Boha.

Dělnický portrét...

Dodržuje přestávky v práci, používá ochranné brýle dle předpisů BOZP a dbá na pitný režim ...nezdá se ale, podle řeči, býti domorodcem.

Byl najatý, aby nám tu zvelebil ten náš salon republiky. Umí u nás mnohaletým betonováním zapomenuté dovednosti. 

Později jsem si k němu vybavil to víko mayského sarkofágu s poněkud zvláštně znázorněným králem (?) Pakalou. Někdy snad lépe ani nevybavovat...aby po mě něco nehodil...nebo neulít na 4700 let...

A zase ten Jákob...

Tentokrát už Anděli probuzený, múzou políbený, schody po dvou beroucí...dech beroucí :-)

Straka a ptáček

Vyškubla straka cizímu pírka,

zbyla mu na hřbetě malinká dírka.

Viděl ji myslivec, vystřelil ránu,

pustila pírka.

Našli ji v šantánu,

křepčící k ránu,

smála se na něj při kankánu.

Cestou pak domů,

straka a ptáček,

vybili myslivnu,

hádejte komu.