Něco řádku v čase k té komunikaci

Koncem minulého pracovního týdne (myslím, že bychom se měli vrátit k pracovním sobotám) jsem se vypravil koupit dva svetry. Samozřejmě od výrobců, kteří garantují, že nevyužívají otrockou práci ani náhodou. Tedy to vyšlo draho, deštník proti drahotě s sebou nemaje. Ty svetry. Ale po předpovědi počasí na dny příští nebylo zbytí.

Po návratu domů jsem byl za zpovykance a chaotika. Začali totiž topit. Ústřední topení nasávalo Tykačovo teplo a svetry odsoudilo do skříně.

V tu chvíli stávám se tím blahem po duši osobou propadající se, či předbíhající se v čase. Ostražitost k němu se propadla do pocitu bezprostředního neohrožení s výhledem na trvalost a spolehlivost. Konzervativec ve věku, kdy už si to může dovolit.

Včera v 13:57 přišla zpráva. Tedy email. Kolega (ano ještě jich pár mám mezi fotografy co občas elektronicky kolegují) poslal pár slov s fotografií v příloze příkladem. Jeho fotografií, protože o jiných pochopitelně vůbec nedrbeme za jejich zády (tedy nevedeme odborné řeči).

Na konci jeho mailu stálo toto:

„Přeji pěknou neděli Josef“ …zarazilo mě to a chvilku hledal ve svém klientovi, zda u mě nedošlo k nějakému opoždění té zprávy. Nic v tom směru nalezeno. Pomyslel jsem si něco o debilitě jednoho strejdy za zavináčem.

 

Svědomitě zpracuji odpověď a před odesláním doplňuji následující text: „Mám tu pondělí, ale díky“. A odesílám v 18:07. A jdu se psem na chvilku ven.

Po návratu tu na mě cenila zoubky cedulka připomínky „Svetry, topení, Broučci“. A vyvstala tím znepokojující otázka. Totiž jestli jsem něco neprošvihnul. Anebo kdo vlastně co prošvihnul.

Ta cedulka mě totiž měla upozornit, na nutnost navlíknutí dvou svetrů a vypnutí topení včas, aby došlo k vychladnutí. Pak na všech TV kanálech ve 20:05 budou totiž dávat Broučky, mimořádně zařazené do programu. A Broučky mám rád, i když ne každý je navyprávěl, jako ten, kdo je navyprávěl kdysi.

Ta cedulka mě nakonec upozornila ještě na docela něco jiného. Tedy že i tady je neděle. Rychle napravuji svůj lapsus a dodatečně píšu v 19:44 kolegovi: „Josefe omlouvám se za ten nonsens v minulém mailu....ona je fakt dnes neděle“.

Následně ve 20:24, tedy až potom co skončili Broučci (a začaly tradiční seriály zejména pro ty, co jsou samy doma a Broučky nemusí) přišel mail od kolegy „Přiznám se Ti, že když jsem si to přečetl, tak jsem se šel podívat do kalendáře“. V tu chvíli mám radost, že pod vlivem mého časového blouznění šel ke kalendáři, a tak Broučky neminul.

Dnes ráno 8:51 ale pro jistotu odepisuji kolegovi: „tak dnes je fakt pondělí....hlásili to po předpovědi počasí“ aby viděl, že už jsem z té časové včerejší časové bubliny definitivně venku.

Beru psa, abych předběhl očekávaný déšť, a vyrážíme za zajícem. V největším fofru v 9:28 mezi keři zapípá mobil. V nejbližším možném okamžiku, kdy je možno brzdit brzdím nás oba a čtu mail od kolegy: „I tak mi ty dny postupně splývají“.

Poučení pro foto-čtenáře? Když se dostanete do věku, kdy už Vám jsou jedno případné pracovní soboty je čas začít tvořit nadčasové fotografie. Vymknuté z těch malicherností, jestli je zrovna pátek, neděle či pondělí. Protože generacím, co přijdou po nás, to bude naprosto fuk, na rozdíl od té evidentní nadčasovosti našeho počínání.

Vzhledem k času, který nám ještě zbývá a není k zastavení je nutno s tím začít nejlépe hned: