...každý ji známe, všichni ji milujeme, každý už ji fotografoval...
...a přesto to zkoušíme znovu a znovu a dál...
Váhal jsem co teď vložit. Totiž pod minulou fotografií je v tuto chvíli 45 komentářů ... a kdo to dneska má, že ano :-) To těžko kdo má i na veřejné DIGI FOTO galerii Tedy jak se k tomu přiblížit, pokud možno překonat...!! Jak vidno zvolil jsem k tomu závazku stín...stín toho Jeřábka v marné krajině kde už nic nekvete...,jen vyplouvají a zase mizí stíny minulosti ... Mimochodem, před pár dny jsem na svém fotoaparátu našel slečnu co když se na ní klepne...fotí sama...tou umělou inteligencí :-) Třeba se spolu nečekaně spustíme :-)
nadherny zaber,......
OdpovědětVymazatk zamysleni......jestlipak jsi tu kabelu vysipal do odpadku a prazdnou jsi si ponechal do zbirky
Vypada to jako les, kam jsem chodil s dedeckem na houby
Ja osobne Sumavu neznam, ani jsem tam nefotografoval
Pro hodne lidi co znam, to bylo posledni mysto co videli s CSR a nejsou to vesele vzpominky
Rudy, já to mám s tou Šumavou tak nějak na divno 😀
OdpovědětVymazatByl jsem tam jen dvakrát a už je to vlastně v minulém století.
Co se fotografování týká, mám za to, že Šumava prostě patří klasické fotografii.
Třeba od fotografování těchto pánů a jejich souputníků
https://www.sumavanet.cz/seidel-josef-fotograf-stare-sumavy.s-6989-PC
až po fotografa se kterým jsem se seznámil v době studií a dodnes si myslím, že patřil k tomu v tom směru k nejlepším
https://ekolist.cz/cz/publicistika/eseje/niterne-krajiny-karla-kuklika
No a dál už je to o těch mých podivnostech.
Jsem totiž takovým "zajatcem" Karla Kachyni a jeho Krále Šumavy. Natočil ho v roce 1959 a podle mého názoru je to mistrovská režisérská práce přesahující smysl pro realitu. Navíc samozřejmě černobílá. Ten film si pouštím často a když v čase 26:46 financ Beran (Marvan) pronese to svoje povzdechnutí "Tohle už není ta naše stará Šumava...ba ne"...připomínám si, že už nikdy nebude jako všechno, co dobré i zlé odnesl genius loci našich snů.
Pikantní na tom je, že jednoho potomka toho psa z filmu jsme od roku 1961 měli (přivezl si ho voják co tam sloužil a odcházel do civilu) několik roků na společném dvoře. Jediný pes, vlčák (vychovaný armádou na čáře) který ve vsi uměl chodit po žebříku s čímž počítáno jaksi nebylo. Bohužel žebřík vedl i na patýrko ke slepicím. 😀
No a do těch podivností a šklebů vlastně patří i tahle fotka. Nalezenec, kdy svoji roli sehrála igelitová taška s reklamou na zde všude prodávaný chléb značky "Šumava". Ani jsem se pak té tašky nedotkl, odolal jsem možnému objevu nějaké hrůzy pocestnými zde hluboko v lese zanechanou 😀
Tak jsi to velmi hezky shrnul, vidim to podobne, film znam.
VymazatDiky za odkazy,......