Hradec Králové/Salon Republiky/Schody do Nebe.
Málem svatá trojice pojmů, které dlouho patřily k sobě. Schody do Nebe se tu začaly stavět v osmdesátých letech, nikdy se nedostavěly a třicet či více roků se vlastně nevědělo co s nimi. Nebo co místo nich. Ošklivost se postupně propadala do ještě větší ošklivosti, až se stala symbolem, o jaký nestojí žádné město. A už vůbec ne slovutný Salon Republiky.
Až docela nedávno, v roce 2019 došlo na jejich likvidaci.
S tím, že na místě vyroste kongresový hotel. Byla na to v té době jistě bohulibá myšlenka. Evropa se tvářila, jako kdyby žila v době nepřetržitého kongresu, zatímco kdesi v Číně netopýr teprve chystal svůj útok na všeobecné jásání.
Stavbu toho hotelu jsme měli, jak se říká na trase. Tedy moje psice, které já do trasy málokdy kecám. Za ty více jak dva roky vzniklo tímto způsobem mnoho fotografií. Vlastně náhodných. Protože ani čas ani situaci ani počasí jsem si k tomu nevybíral.
Za ten čas se změnilo mnoho. Vlastně tak nějak symbolicky vnímám to, že hotel byl slavnostně otevřen den potom, co se neudržel na vodě křižník Moskva. Mimochodem, bez Ukrajinských dělníků v CZ nepostavíte ani králíkárnu, načež hotel.
Kongresová turistika, za ty dva roky z výše uvedených důvodů nevypadá něco jako schody do nebe. A tak jsme se jich zbavili, možná na delší dobu, než je nám milé.
Fotografie nejsou důsledně řazeny podle data vzniku a představují jen menší část z celého souboru. Podle data vzniku vznikla poslední den před tím potopením křižníku Moskva. Pak už se jen přestřihovala šňůra a bouchalo šumivé víno. To už bez dělníků jejichž slovanský jazyk provázel tuto stavbu od začátku do finále.
Žádné komentáře:
Okomentovat