16 března 2021

Nejsem splachovací

 Tuhle fotografii jsem cvaknul v roce 2010.




A tuhle také. Na stejném místě v téměř stejný okamžik. Jen jsem ji na rozdíl od té první jak se říká dotáhl do konce. Upravil v editoru, nechal vytisknout ve velkém formátu na kappu a opatřil rámem k zavěšení. A zavěsil. A visí tu stále. Mluví na mě názvem "nejsem splachovací" a já odpovídám: Nápodobně.




Jsou to dva pohledy na dveře suchého WC ve vedlejším okrese. Bez kontroly jsem tam tudy projížděl, bez kontroly zastavil u cedule Rozkoš a dal si v rámci pracovní cesty přestávku co vyčistí hlavu, okysličí ji a třeba ta hlava uvidí i něco k fotografování. Ostatně splachovací jsme měli a máme doma. Suchý už jen pamatuji u své prababičky a dodnes si tu nezaměnitelnou vůni venkova pamatuji.



Po tolika letech jsem jel a zastavil zase teď před pár dny. Bylo to doslova několik hodin před uzávěrou okresů jak ji nyní prožíváme. Dnes už bych se tam nedostal a povolení k přejezdu hranice okresu na základě chuti vyfotografovat suchý záchod bych u úředníka nepokoušel, nejsem splachovací.


Může to být zajímavé porovnat co způsobily zuby času za těch téměř jedenáct roků. Samozřejmě je to i otázka výtvarného cítění a povahy. Tedy jestli divákovi ten obraz (není jak spěchat s tiskem, mají tam už pár týdnu zavřeno) náhodou nepáchne. Neštítí se ho. Nevětří nějaký ten vir za dveřmi.

Cosi se za nimi ale vrtělo,
 možná to byl výr,
 možná z daleké země slizký netopýr,
 možná falešný klid a mír,
...někde to tu přece začít muselo, možná dřív než vynalezli geberit.

20 komentářů:

  1. Tohle mě baví.Zvlášť prostřední kousek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prostřední kousek asi pamatuješ jak na PE tak na DA. Už je to ale pár roků...

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Když to člověk porovná, ač desetiletá fotografie má jistě větší hodnotu, jako svědek ztraceného času, nově odfocená se mi zamlouvá víc, má příjemnější barevné ladění, lépe vynikne panáček s panenkou i struktura rozpraskání vypadá více jako mozaika i kompozice pěknější, jde vidět, jak během let fotograficky zrajete :o) SX

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zraju? Nemám ten pocit. Spíš se mě něco občas zdaří. Například jsem se naučil rozložit, složit a seřídit ten geberit :-)) Na Holešovický přístav si už ale netroufám, to přenechám odborníkům na všechno :-)))

      Vymazat
    2. Teď se dívám na nejnovější info v komentech pod Holešovickým přístavem, a vyhrál jste Zlatého bludišťáka! Gratuluji! Pak že nezrajete :D SX

      Vymazat
    3. No když to přepočítáte na fotky za 9-10 bodů tak z toho mám docela příjemný bonus k důchodu. A každá koruna navíc hřeje :-))

      Vymazat
  4. Těší mě, že jsou věci, které stejně jako já nestárnou, ale spíš mládnou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mě to je horší. Dnes ráno jsem vstával s pocitem, že bezpečnější je si jít zase lehnout a vypnout :-)

      Vymazat
    2. Jednou jsem někde slyšel takovou moudrost. "Když ráno vstanu a něco mě bolí, je to dobrá zpráva. Vím, že ještě žiju". (smajlík)

      Vymazat
  5. Odpovědi
    1. Kdysi dávno mě zapsali v rámci firemního vzdělávání do asi týdenního kurzu "asertivita jakou součást řídících procesů". Varoval jsem předem před předem marností takové investice. Marně :-))

      Vymazat
    2. Ono tu v Česku je to za 1. ouplně cizí slovo, za 2. všichni jsme fotbaloví trenéři v současnosti epidemiologové. Je to marný, je to marný, je to marný. :-)

      Vymazat
    3. Tak ještě že máme toho ovčáčka s velkým.....o :-)

      Vymazat
  6. Je to moje ostuda, že jsem z toho zajímavého focení poblíž značky "Rozkoš" před více než rokem ještě nezveřejnil ani štěk. I když tohle není úplně moje tvorboparketa.
    Obrazy nepáchnou, tak jako suchý záchod u mojich prarodičů v zapadlé vesnici, tedy zejména když se udělalo teplo. Možná z těch zážitků vyplynul můj celoživotní údiv nad tím, jak "tam" může někdo sedět tak dlouho (((-:

    Poslední tři luxfery byly vytlučeny, a nastoupila éra meliorace ,-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozkoš je pořád tou směsicí pocitů. Na jednu stranu se nadá pominout stále prosakující odér socialismu, co se vybavení týká. Na straně druhé je tu odér východní velmoci. Totiž postupně skoupené pozemky (výstražné cedule a hrozivé ploty) v místech kde to bývalo fajn ...

      Vymazat
  7. Možná nejsi splachovací,ale pošetilý rozhodně ano.Což je kompliment. Podobné věci jsem kolem roku 2010 taky fotívával a byl rozradostněn nad údivnými pohledy kolemjdoucích. Ta tvá poslední je taková vyzrálá,- je vidět,že ses během času přeci jen něco přiučil... ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jestli jsem se za těch deset let přece jenom naučil tak bych to vnímal jako běžné. Protože asi každý se za takovou dobu něco naučí a nebo si má najít jiného koníčka :-)

      Vymazat