Čudné předjaří...2021

 

Dycky v pátek 13(65) 2021

Dnes tu bude jako obvykle vybíjená. A k jednotlivým fotografiím nebudu psát popis ale prolnu je mojí zkušeností k fotografování se vztahující a díky fotografování pro "Dycky v pátek" v mých postupech akcentovanou, upevněnou. Pokud ale někdo touží po radění jak a co a čím fotografovat, klidně to moje následující čtení můžete přeskočit a rovnou se vrhnout do hry zde už tradiční. Tedy do vybíjené podle známých pravidel.

Pro ty co nepřeskočili: Fotografuji každý den. Někdy více, někdy méně. Obvykle, obrazně řečeno nafotografuji za den tak do počtu okének jednoho svitkového filmu. Jen zcela mimořádně spotřebuji rozsah podobný jednomu kinofilmu. To znamená, že do zaplnění celé karty bývá neskutečně daleko.

I tak ale každý den, když vím, že už nic dalšího dnes fotografovat nebudu stáhnu všechny fotky z karty (případně i z druhého fotoaparátu) do PC. I kdyby jen jedna byla. Pak vyberu ty potencionálně použitelné. A ty vyvolám RAWu (před vyvoláním v něm provádím potřebné editace, pokud jich je zapotřebí) do JPG.

 

Došel jsem postupně k tomu, že takhle časně po exponování fotografií mám při tom následném, bezodkladném nahlížení na JPG v sobě ještě tu atmosféru která na místě byla. Mám v sobě ještě svěží mapu prostoru a mnoha dalších souvislostí. Ten okamžik fotografování ve mě ještě při té včasnosti zní. Zdá se mě to důležité a má tohle vliv na úvahy co z takovou fotografií dál (a případně zda to nešlo lépe), případně zda vůbec.

 

A ještě jeden aspekt tohle včasné počínání mám. Totiž reálnou možnost se příští den na to místo vrátit a znovu nafotografovat už s eliminací výhrad které jsem při tom včasném nakukování zaznamenal. Ono u těch statických scén se do druhého dne většinou nic nezmění. Za týden už by to zřejmě byla marnost a návrat na místo kde už to není co bývalo a pak škoda času a cvaku. Ale třeba zjistíte, že s ohledem na polohu slunce a z něj pocházejících stínů je lepší to samé fotografovat o hodinu později než tomu ten minulý den bylo.

V krátkosti jsem popsal jak mně vyhovuje a k čemu může být ta včasnost (co nijak nesouvisí s tím častým honem honem vystavením protože není co vložit) a nečekání až se karta zaplní, případně až bude za týden či dva venku vlezlo a bude tím pádem čas vhodný ke stažení všeho co se za ty dny na kartě usadilo.

Po mé zkušenosti, která nemusí každému vyhovovat a možná souvisí s věkem ještě přidávám pozvánku na včasnou výstavu, protože právě na takovou je vhodná doba. No a k tomu přeji pohodový víkend co baví🙂

...a  tady ještě slíbený pátek rok zpátky...

Krajinou mého okresu

Krajina: Okres Hradec Králové, třetí den astronomického jara 2021

Slunce vyšlo 5:57

Time photo: 9:54

ISO 100

Expozice: 1/236

Clona 1,9

Ohnisková vzdálenost: 24mm

Slunce zapadlo 18:11

Dycky v pátek 12(64) 2021

Dycky v pátek tak nějak nepozorovaně přehoupl svojí existenci do druhého roku. A to znamená, že už je těch článků nemálo a také to znamená, že pořadová čísla v roce se opakují. Dnešní pořadové číslo dvanáct má tak to co do pořadí co už tu bylo v minulém roce.

A tak jsem udělal dvě věci které na tyto okolnosti reagují.

Zcela vlevo  těsně pod plochou záhlaví najdete kliknutí na "Dycky v pátek" . A tam, pokud kliknutí využijete najdete všechny články "Dycky v pátek" co tu na blogu vyšly hezky pohromadě.

A zcela dole v dnešním a každém dalším článku "Dycky v pátek" najdete náhled toho článku který měl v loňském roce shodné číslo. I když kalendář v tom smyslu není až taková dokonalost sama, přenesete se o rok zpátky. A můžete tak trochu i porovnat o čem se tu psalo. Stačí na ten náhled (čtyři tehdy publikované fotografie k vybíjení) kliknout a otevře se Vám ten rok starý, včetně komentáře a komentářů.

Tímto se mně dnes podařilo nekomentovat aktuální dění co předvádějí zvolení i zvolenými zvolení zodpovědní čau lidé a můžeme přejít k samotné vybíjené dle zdejších pravidel:

Zítra, tedy v sobotu v 10:38 začíná astronomické jaro. A to my pohané umíme v tento den rok co rok roztočit už několik tisíc let všechno kolem široko daleko. Tedy přeji všem hezky roztočený prvopočátek letošního jara. Policie to prý bude řešit pouze domluvou :-)

...a  tady ještě slíbený pátek rok zpátky...

Nejsem splachovací

 Tuhle fotografii jsem cvaknul v roce 2010.

A tuhle také. Na stejném místě v téměř stejný okamžik. Jen jsem ji na rozdíl od té první jak se říká dotáhl do konce. Upravil v editoru, nechal vytisknout ve velkém formátu na kappu a opatřil rámem k zavěšení. A zavěsil. A visí tu stále. Mluví na mě názvem "nejsem splachovací" a já odpovídám: Nápodobně.

Jsou to dva pohledy na dveře suchého WC ve vedlejším okrese. Bez kontroly jsem tam tudy projížděl, bez kontroly zastavil u cedule Rozkoš a dal si v rámci pracovní cesty přestávku co vyčistí hlavu, okysličí ji a třeba ta hlava uvidí i něco k fotografování. Ostatně splachovací jsme měli a máme doma. Suchý už jen pamatuji u své prababičky a dodnes si tu nezaměnitelnou vůni venkova pamatuji.

Po tolika letech jsem jel a zastavil zase teď před pár dny. Bylo to doslova několik hodin před uzávěrou okresů jak ji nyní prožíváme. Dnes už bych se tam nedostal a povolení k přejezdu hranice okresu na základě chuti vyfotografovat suchý záchod bych u úředníka nepokoušel, nejsem splachovací.

Může to být zajímavé porovnat co způsobily zuby času za těch téměř jedenáct roků. Samozřejmě je to i otázka výtvarného cítění a povahy. Tedy jestli divákovi ten obraz (není jak spěchat s tiskem, mají tam už pár týdnu zavřeno) náhodou nepáchne. Neštítí se ho. Nevětří nějaký ten vir za dveřmi.

Cosi se za nimi ale vrtělo,

 možná to byl výr,

 možná z daleké země slizký netopýr,

 možná falešný klid a mír,

...někde to tu přece začít muselo, možná dřív než vynalezli geberit.

Dycky v pátek 11(63) 2021

Asi každý v té už rok trvající situaci touží víc jak kdy jindy po dobrých zprávách. Těch špatných, negativně naléhavých se na nás sype víc než je zdrávo a evidentně jich není konec. Angličtinu jsme si zošklivěli ještě nedávno neznámými pojmy LOCK DOWV a HOME OFFICE. Ještě že jsme Slované...s řádnou maturitou. A tak když uslyšíme na vlastní uši to bodré , hezky české ČAU LIDI nebo se vrátíme do vlastních už dávno vysypaných kočárků s údivným SPUTNÍK a radostí přehlídneme číslování za tím pojmem.

Jen mě včera vyděsil Milouš Vasil Bilak v Parlamentních Ne smyslech  v tu dobu nikoli z okresu na Vysočině ale zřejmě z Černé nad Tisou. Těžko jsem se z toho vzpamatovával. Až před chvílí přišla tu hrůzu přehlušující zpráva. Totiž že kolem odmítačů roušek Volného a Bojka postaví sněmovna plexisklo. Konečně světlo na konci... 

Aby těch dobrých zpráv nebylo víc než je ke snesení, beru fotoaparát, vzdalujeme se do deště civilizaci a všem těm zprávám. Na telefonu aktivuji Digitální rovnováhu a nic mě z ní nevyviklá. Zásadně odvrhuji občas tradované, že na známých místech už není co fotografovat, že všechno už tu bylo. Dokonce i v pátek.

Po návratu do kterého se nijak neženu vybírám čtyři fotografie do zítřejší vybíjené.

Ta vypadá při stále stejných pravidlech takto:

Při číslování nakonec zjišťuji, že dnes tu máme fotografii s pořadovým číslem 250 bez nepovolených ohňostrojů.

Závěrem už i k tomu číslu 250 děkuji všem aktivním čtenářům za ten zde za tu dobu strávený čas nikoli bez zanechaných stop. Vybíjená má smysl jen díky té aktivitě. Bez ní totiž žádná taková hra nedává smysl. Byla by to prostě nepatřičný formát na velmi krátké trati.

Taková Divná Pětiletka...II.

 ...den číslo padesát sedm...

Dycky v pátek 10(62) 2021

Není to až tak dávno co se vyšilovalo kolem GDPR. Období, kdy to díky vždy se v takových případech zviditelňujících figur a figurek v záloze s kořist tušícími advokátními kancelářemi vypadalo že už bez trestu nepůjde na ulici ani vytáhnout fotoaparát z tašky.

Totiž aby náhodou Fotograf někoho nevyfotografoval a postižitelně neodhalil jeho identitu. A tak se narychlo pročesávali už připravené obrazové publikace o městech a turistických oblastech...aby v nich pokud možno nikde žádný občánek, potencionální podatel trestního oznámení nebyl.

Zpovykanost postupně opadla či byla překryta nějakou novou. Dostala ale i rozumnější rozměry i když už asi nikdy nebude ta svoboda fotografování jak byla.

A pak přišel ten kulatý, chlupatý virus. Ten totiž prakticky vyprázdnil ulice a GDPR ve smyslu fotografování zasadil drtivou ránu. Pokud není v ulici market s rumem a točeným salámem zeje většinou prázdnotou. Tedy ta ulice a to po celý den. Historická část města s dlážděním ten zní jen vašimi kroky...pokud se tam s fotoaparátem vydáte. Zažíváme dobu takřka našimi generacemi nepoznanou i jako příležitost. A zdá se, že jí nebude jen tak konec. Jen kdyby těch respirátorů narvaných mezi očnicí a popruhem nebylo...

A nyní už tedy zdejší vybíjená dle ustálených pravidel.

 

Všem přeji víkend bez stresu a pokud možno ještě o kus lepší s kapkou třeba Rozkoše :-)

Safari outfit 2021

 je třeba začít myslet na dovolenou

a také vystavit jasné fuj teplákové módě