Dycky v pátek (36/2020)

 

Začátek školního roku a bez ohledu na tuhle skutečnost další vybíjená tady u mě na Blogu.

Týden provázali dvě zásadní, nepřehlédnutelné události.

V celospolečenské rubrice to byl Vystrčil. A stačí si nechat udělat rešerši všech článků v mediích, kde se za ten týden jeho jméno vyskytuje a vystačíte často pouze s formulacemi nadpisů. Totiž všeliké ty různě, více či méně zakamuflované dezinformační a manipulátorské weby se odkopaly i těm, co o nich měli ještě v tom smyslu jisté pochybnosti. A když se podíváte kdo je financuje zadáváním reklamy a jakým politickým zombie dávají slovo, tak je to takový žúžo vedlejší ale důležitý vjem k téhle průkopnické cestě.

A protože tenhle blog je především o fotografování a fotografiích a fotografech, pak nesmí chybět ani tahle rubrika. Je hovínko ve čtverci oblíbenější než hovínko v obdélníku? Nebo také: Je to hovínko ve čtverci, řádně zarámované prohnaným kalkulem aby snadněji zvítězilo nad hovínkem v obdélníku? Po delší době se strhla delší diskuze, takový nešvar, na vedlejší Galerii (vedlejší asi jako že já jsem tu marginální Tchajwanec pošilhávající po čínském drakovi). A tak jsem se nechal strhnout tím okamžikem a do vybíjené mezi nudle vkládám jeden čtverec řádně adjustovaný. Jdu se čtvercem na trh, jak se říká :-)

Pravidla tu jsou jasná a stále stejná. Kdo chce, vybíjí jednu fotografii ze čtyřech. Tu která mu nejméně sedí a klidně by se bez ní obešel, kdyby se tu stavěly stupně vítězů.

Začínáme nudlí z nákupáku, jak tu hanlivě nazýváme náš zdroj pochutin. Nějak se to změnilo. Pamatují fronty na vozíky. Dnes stojí vozíky fronty na zákazníky i v odpolední relativní špičce. Hradec, město supermarketů s nejvyšším počtem, přepočteno na jednoho obyvatele. Když se rozběhneme a správně se distribuujeme, tak můžeme v pohodě dodržet dva metry od vedle kašlajícího. Někdy i víc. Ještě je tu jiná možnost. Čínské týdny po tomhle týdnu hrdé Čechy už tolik do nákupáku nepřitáhnou 😊 

Tady už podobná byla před časem. Skoro bych se vsadil, že tehdy ta lampa stála někde jinde nebo vůbec. A nebo prostě občas míjím bez povšimnutí to, co bych míjet neměl. A pak se divím.

A jsem u toho čtverce. A navíc jsem i pejskař. Tím chci říci, že u hovínka je to celkem jedno, jestli ve čtverci nebo obdélníku. Tam je totiž podstatná adjustace. Tedy jestli není pytlík roztržený, není příliš malý a nebo se neroztrhl při balení. V takových případech totiž nastává prekérní situace a nějaký diskutující je na blízku vždycky. A odporných sarkastických poznámek (jinak milují sarkastické poznámky, zejména při hodnocení fotografií...tam jsou možná jediným způsobem jak dotyčným autorem alespoň trochu pohnout) nebývá nouze. Okraj, tedy adjustace většinou k volbě není. Bývá zpravidla černá, igelitová. Jiné barvy jsou mimořádností téměř nevídanou. Kdo chce širokou bílou, přinese si svoji igelitku z Alberta.

Tady v tom případě je fotografie zjevně jak bez na první dobrou rozeznatelného hovínka, tak téměř bez obsahu. Část obsahu ze zdi urvali už dávno a nějakou sprosťárnu ještě nestačili namalovat. Tak vznikla plytká informace do čtverce o neblahém stavu zdejšího sídliště zarámovaná otravným širokým rámem nad tmavším úzkým rámečkem. Ten šlinc jakési nevábné těsnící gumy prosím nerozmazávat... 🙂 

Mimochodem, může být estetika (třeba i bez popisného názvu) sama o sobě (a každému kdo jde okolo) dostatečným obsahem fotografie? Je každému jak se říká "shůry dáno" stejně?

No a čtvrtá fotografie je takový cestovatelský mainstream. Každý přece pozná Adelianos Kampos 🙂Sluníčkovou Krétu 🙂

Závěrem Vám všem přeji fajn víkend při fotografování do čtverců i obdélníků :-)