Je to tak. Tohle je už třicátý díl. A dycky v pátek. Tedy takové malé jubileum. Těch třicet dílů obnáší v součtu 120 fotografií. Z mého pohledu jsou v tom lepší i slabší... a že bych udržel jaksi galerijní úroveň fotku za fotkou nemůže být ani řeči. Ostatně o tom to ani na začátku nebylo a není ani teď. Je to hra. Vybíjená pro ty co se zúčastnit chtějí, nebo třeba i pro ty, co jen přijdou okouknou a rychle se vrací za uměním na veřejnou Galerii s velkým písmenem na začátku.
Kdybych měl říci, co mě tohle týden co týden páteční vybíjení dalo, tak určitě hlubší pohled do okolí. Jakýsi drobnohled na prostředí okolo sebe. Ty fotografie jsou v drtivém počtu z míst kam dojdu ne delším krokem než půl hodiny. Místa která potkávám opakovaně, za různé denní a už i roční doby, za různého počasí. Místa která nejdu cíleně v tu chvíli fotografovat ale procházím jimi jakou součást každodenního sdílení města ve kterém žiji.
Teď když listuji od prvního dílu, vybavuji si při prohlížení těch fotografií různé situace, změny, lidi které při tom potkávám, souvislosti s obecnějším tepem doby. A zatím mě moc netrápí, jestli budu mít nafotografováno na ten další týden.
Ne, není to žádná náhrada za nevystavování na DA. Od počátku jsem to ani na chvíli tak nechápal a při tom stavu v jakém je DA momentálně ani není o co stát..ani o ten hu(mor) šibeniční.
Je to DYCKY V PÁTEK spíš něco, co mě mělo napadnout už dříve...a nenapadlo.
Je to DYCKY V PÁTEK spíš něco, co mě mělo napadnout už dříve...a nenapadlo.
Konec konců, dávám sem i fotografie, jako třeba ta následující, které by měly spíš patřit k základní zručnosti, než k nějakým výstavovatelským ambicím.
Tedy po krátce proloženém psaní připomínám, že se vybíjí jedna fotografie. Ta kterou by divák mezi těmi čtyřmi nejsnadněji oželel.
Závěrem přeji všem dobré světlo do dalších dnů poněkud zvláštního léta 2020.
Jo abych nezapomenul, za pět měsíců přesně je ten den, kdy se rozbalují nové zrcadlovky, bezzrcadlovky, kompakty, objektivy, stativy a spolehlivě to dorazí krásně zabalená základní příručka, kterou přece nikdo nemáme co zapotřebí jak si myslí neinformovaný dědeček co kdysi natahoval do aparátu jakýsi film...nebo co :-)
Tak dnes jsem si pochutnal a to mne oběd teprve čeká šunkoflekový. První dvě jsou krásné městské poťouchloviny, které bych i záviděl. Napadá mne zahrabat na cédisku a najít svojí poťouchlost vyfotografovanou u OBI, tzn. předpokládám kousek od místa pořízení fotografie číslo jedna. Na čtvrtou jsem vykulil oči, co to je za platýze. Krásný námět a převod do BW pro mne nedostižný.
OdpovědětVymazatTakže pro mne, pryč s trojkou, motiv zaniká ... (škoda).
Ano, kousek od OBI. Ale jen do konce týdne. Pak už tam ta spodní část jeřábu nebude. Bude už jen HIP-HOP udusaná hlína :-)
VymazatK trojce: Ještě se mě nestalo, že by na mě vylítnul z prvního patra pes. V naprosto tiché ulici to byla pár okamžiků lekavá situace :-)
No a dvojka je naše půvabná Benešovka, kde jsem po několika létech trošku slídil..
Fotografie č.1 .. vypadá, že jen nakukuje, ale on tam přitom je :-). 2. Asi nějaký futuristický obraz, kdy lidstvo bude zakrývat nebe jako ochranu před zničenou atmosférou. 3 .. ten pes je nejspíš osamělý a nikdo si s ním nechce hrát, nezná radost, tak zahořknul, proto startuje po kolemjdoucích, je to smutné .. vybíjím ji. 4 .. Krásný nález a parádně využité světlo. SX
OdpovědětVymazatK té jedničce: Dneska jsem tam byl nakouknout a místo HIP-HOP se na ten plac nastěhoval cirkus. Tak jestli se zadaří, bude tu třeba ob týden v pátek nějaké divoké zvíře :-)
VymazatSe těšim. Když zvíře, tak pořádně divoké. I když z cirkusu teda nevim teda ... :-))). SX
VymazatTady to vidím stejně jako Paklik. Chápu sice, že pokud na tebe vylítne pes z prvního patra, je to nezapomenutelný zážitek, ale i tak jí vyřazuji.
OdpovědětVymazatPůjdu proti "davu" a říkám ne číslu dva. Ten světlopes se mi zamlouvá nejen momentem, ale právě i tím světlem. :-)
OdpovědětVymazatKdyž jsem jako mladý odcházel z vesnice do velkoměsta, tak představa že skončím v paneláku mi vždy přivodila žaludeční křeče. Leč stalo se.. skončil jsem na strahovském bloku č.7. To jsem ovšem netušil, že mé představy o panelácích byly jen slabý odvar. Byl jsem ubytován v přízemí a pod mým oknem byl vchod do pověstného disko klubu 07. Ten pokoj byl /prý/ vždy vrátnicí pro vstup takřka nekonečného množství sportovně založených dívek. Bylo zapotřebí zdolat asi metr hromosvodu a následně se nedůstojně protáhnout oknem. Stal jsem se chtě nechtě nočním vrátným. Tedy aby nedošlo k omylu odměnou mi byl jen roztomile přitroublý úsměv sportovkyň a po probdělé noci kamarádské poklepání po rameni od spokojených spolužáků. Tolik tedy mé krátké zdůvodnění, sis takové nefotografické, ale emoce jsou emoce, že,..proč vybíjím č.2 . S ostatními jsem nadmíru spokojen.
OdpovědětVymazatTedy ještě podotknu, že tomu příběhu je tento rok již přesně 50let, tak je možná již vše jinak.
OdpovědětVymazatNo Josefe, jen k tomu dodám, že na podobném způsobu ubytování na kolejích to u mě bylo, když jsem jezdil do Prahy za Pražskou Pětkou (a spol), Činoherním klubem a na burzu gramofonových desek :-) Když se to s tím ubytování nepovedlo, přespával jsem ve své MB někde v ulici pod sochou velkého vojevůdce :-)
VymazatDíky za Tvoje vyprávění :-)
Půjdu ven s dvojkou, né proto, že by se mi nelíbila, ale abych dodržel pravidla.
OdpovědětVymazatPříběhy obou Josefů pobavily velice,ale zpět do "práce".
OdpovědětVymazatJednička výborná,dvojka též...i když nechápu,jak může mít obloha nad sídlištěm zatahovací střechu a ještě k tomu červenou...;-)
Trojka mě baví právě svou nenápadností,takže musí jít z kola ven čtyřka,- je mi líto.Ale to je tak skoro každý pátek,totiž... ;-)