Mám pro židovské hřbitovy slabost. I z takového toho hlediska fotografického. Najdete tam kontinuitu estetiky jako málokde. Napříč staletími. Vlastně mě na ně ukázal Sudek a jeho souputníci. Jejich fotografie z těch míst i dnes ukazují na jejich mistrovství a genia loci těch míst.
Samozřejmě jsem tomu fotografování neodolal kdysi dávno v Praze. Ještě na klasický středo formát v letech osmdesátých minulého století. Pak dlouho, dlouho nic.
Až nějak v roce 2001 jsem čirou náhodou zabloudil. Tedy ne že bych zabloudil náhodou ale náhodou na židovský hřbitov, který mě zaskočil svojí neobyčejnou krásou. Prochodil a proseděl jsem tam dlouhý čas a čekala mě asi stovka kilometrů domů. Přijel jsem potmě, nadýchaný tím zážitkem.
Od té doby, vždy když byla cesta kolem, nevynechal jsem žádnou možnost zastavit se. Vlastně se z toho místa stala taková plánovaná zastávka na cestě. Většinou před sebou minimálně stovku kilometrů a za sebou stejně. Nebo naopak.
Posedíte, zasníte se, přimhouříte oči...myslíte na všechno možné nebo také vůbec na nic. Prvotní myšlenka, že přece tohle místo teď hned musíte nafotografovat je upozaděná tím samotným prožitkem.
Nikdy jsem tam nikoho nepotkal. Vždycky trnul, jestli příště místo krásy nenajdu rozbité náhrobky. Různé agitky dělají různé věci. Některé prostě rozbíjejí náhrobky. Židovské náhrobky o to víc. A tady k nim byl a je přístup z polí naprosto bez zábran.
Posedíte, zasníte se, přimhouříte oči...únava z cesty...vůně kvítí, vánku mámení pak už dokončí tu cestu od reality kamsi odkud se vám vůbec nechce vracet a s nechutí a nevěřícně se pak zahledíte na svoje hodinky.
Teď v posledních letech trošku propadám pocitu, že bych si s sebou na tu návštěvu měl brát i bílé prostěradlo.
Když tedy někde, tak tady, tady, kde proti paprskům slunce tančí bělásci nad krásou z kamení.
Půvabný název...a čtivo k zamyšlení...
OdpovědětVymazatBudeš-li mít někdy cestu do Roudnice nad Labem,nenech si ujít rovněž jeden krásný židovský hřbitov...
Čím to je, že zrovna staré židovské hřbitovy mají duch místa.. snad proto, že si je často už bere příroda, samotné hroby jsou neokázalé (pokorné?), jsou prosté jakékoliv květinové ba umělohmotné výzdoby.. Jsou i mým (naším) častým zastavením na cestách. Poslední byl ortodoxní židovský hřbitov v Bratislavě, sice je "nový", ale i tak - ani jsme nedýchali...
OdpovědětVymazatJá si myslím, že židé jako národ mají za několik tisíciletí existence a neustálých bojů o místo na slunci vyvinutý velmi silný smysl pro přežití. A to se musí nutně projevit obzvláště na hřbitově, protože to je místo které se dotýká věčnosti. Ale možná je to blbost a je to něčím úplně jiným.
OdpovědětVymazatMě to tady v CZ přijde tak nějak jako fiktivní trojúhelník s vrcholy Franz Kafka, Jan Werich, Ladislav Mňačko. A v tom fiktivním trojúhelníku občas hledáme ten Mojžíšův hrob...
VymazatOslovila mě velmi - tu atmosféru ze sebe vyzařuje. Stojí za to se občas zastavit, ohlédnout se a nasát sílu do dalších dní....
OdpovědětVymazatFotografie skvělá, chtělo by se říct, je to vlastně jednoduché, stačí se jen nebránit tomu, jak píše Pavel, genius loci, prostě se odpoutat od všeho a jen vnímat a objektivem konzumovat. No ale právě to možná, tak jednoduché není :DD , musím někdy vyzkoušet.
OdpovědětVymazatJosefe, si tak říkám, jestli to není věkem :-))
Vymazat