První sníh 2020

A to nejen 2020. Tady dnes totiž napadl první sníh za celou tuto zimu.

Tedy zimní období.

Asi před třemi týdny tu děti mohli spatřit i přírodní led (i ledňáčka). Učitelky mateřských škol vodily děti svázané vodítky do štrúdlu k zamrzlé vodě, aby tu vzácnost  ve městě viděly. A některá dítka ohrnovala nad tím nos, protože tatínkové a maminky je vozí na ten čistý, řádně vyleštěný, bez větviček z keřů, co ho mají na zimním stadionu za pár korun na hodinu.

Klimatolog Václav Klaus má ale samozřejmě pravdu. Jako vždy a ve všem. Možná mu to přinese i nějaké ty body od bezdomovců. Tedy když to pěkně a pochopitelně vysvětlí jak to s tou zimou vlastně bylo a je. Tedy podle klimatologa nastala normální zima v ten normální čas.

Nicméně, co bych to byl za fotografa, aby si dnes, zrovna dnes, při té sněhové příležitosti nešel cvaknout.

Prostě taková procházka na místa známá, nyní na přechodnou dobu spíše opuštěná v důvěře, že na jaře se bude kam vrátit a všechno bude jak bylo.

Tedy dnes pár (tucet příslovečný) obrázků z asi dvouhodinové cesty za prvním sněhem.

Návrat domů na čaj ale vnímám jako příjemný. Topení topí. Venku už se ale začal topit i ten sníh v déšť a tak vlezlo za krkem konfrontuji s teplým čajem. Teplý čaj, každý to ví, vybuzuje nostalgii. S pokročilejším věkem toho čaje a vymrznutí nemusí být až tolik. Nostalgii stačí čím dál méně. Do čaje sypu černý rybíz a kostky citrónu. Pouštím si Capricornus, a usrkávám obojího.

A jak vychládá, nedá mě to a přibírám si k ruce tablet.

Zrovna na DA zcela nahoře mezi komentáři je toto:

Nakukuji. A ejhle. Zase ta nostalgie. Pročítám od hora až dolů všechno to psaní a když dojdu téměř až dolů, nedá mě to a doklikám ještě tohle. Souvisí to spolu jak vidno obojí, když dočtu vše i tady pod tou houbou. A nostalgicky porovnávám se současnou galerií.

Asi to už není příliš nostalgické ale jsem toho názoru, že pan Lutonský se svojí hic partou za tu dobu prokázal svojí odbornost, entuziasmus a smysl pro realitu takovou mírou, že houbař a jemu podobní sračkaři září spokojeností, nabírají na síle, živeni vlastní drzostí a foto-neschopností... a vůbec se u toho nenudí zaštítěni hloupým výkladem místních pravidel. A kdo se nudí, ten přece může odejít, nebo rušit tu nudu a nechat se vyhodit. Však oni místo nich nějací další sračkaři nastoupí a ty reklamní proužky provětrají.

Závěrem této zimní procházky přeji Všem pěkné zážitky na prvním, druhém i tom posledním letošním sněhu :-)