10 října 2019

Podzimní vernisáž


Také fotíte podzim? 

A co pocity? Nedostavuje se jakési teskno a melancholično v hledáčku?

A co pak? Nemáte při prohlížení nových podzimních fotografií pocit nekonečného opakování. Nebo Ti k sobě upřímnější dokonce opakování se?

A nebo je to tím, že už těch podzimů je dlouhá řada, málem dlouhá jak vzpomínky na vývojku, ustalovač a první analogový fotoaparát? 

Nebo už je to dokonce taková historie, že postupný úbytek paměti ji málem zcela překryl digitálním sdílením?

Každý má tohle asi trochu jinak, nicméně málo je takových co by to podzimní fotografování plenérů ignorovali.

 Když už to neberou až tak vážně, přece jen si nějaký ten sladko bol čímkoli co mají zrovna v ruce střelí a pak se i pochlubí.

Často pak zapomínáme co je kýč a raději se ujišťujeme, že nad tím vším vládne subjektivní vidění, což je srovnatelné s absolutní mocí obhajoby absolutní a nedotknutelné demokracie.

Nejsem v tom ničím mimořádným. Fotografování podzimní krajiny nevynechám. Nevynechávám.

Mobilizuji se a s dobitými aparáty vyrážím zachytit krajinu.

Krajinu? Nebo spíš jen pocity z ní? Hledání, nacházení, marné míjení té podzimní přidané hodnoty. 

Tedy i tady u mě na Blogu se dopustím následně pošetilostí a nějaké ty fotografie podzimní si tu postupně, týden co týden vystavím. Sjednocovat je bude pouze formát. A na přesný formát, na ten já jsem pes.

Vlastně není na co čekat. První fotografie se jmenuje 



Podzimní vernisáž

A tak tedy začínám z místa kde se většinou s fotografováním co se časové posloupnosti týká končí.




Než došlo na tohle moje psaní, proklikal jsem trošku na DA a akcentoval v tom klikání právě ty podzimní krajinářské fotografie. Rozbíhá se ten podzim. Určitě bude v tom vkládání mocnější. Navíc nás čeká několik příštích dnů nejen se státním pohřbíváním ale i s příslovečně úžasným a fotogenickým podzimním počasím.

Co z těch zatím tam vložených fotografií (v kategorii Krajina a příroda) nejvíc nadzvedlo ze židle je asi toto.

A nemyslím tím, nějaké lamentační nadzvedávání ze židle. Spíš bych tím poposednutím obhajoval pokoušení, cestu do nejistoty kdy se i s negativními reakcemi  musí počítat. Přesto je to cenné. 

Co se té kategorie "Krajina a příroda" a pohledu do ní prospělo navázat na dobré tradice československé amatérské fotografie a řadit do ní i to čemu se říká "městská krajina". Asi by prospělo i to, neřadit do ní ty turistické pohlednice z výletů s cestovkou i bez ní, kde o nic víc nejde a mají nic víc než šuplíkový či rajčatový potenciál. Od toho je tam lépe kategorie "cestování". Bylo by to poctivé a ke krajinářské fotografii i uctivé.

Nešel jsem ale daleko do historie v tom klikání v té kategorii "Krajina a příroda". Vlastně jen pár dnů tak jako pár dnů do komentářů. A i tak jsem v nich jsem našel perlu. Tady  9. 10. 2019 17:01. A k té perle mám také jen malou poznámku a vlastně přinesu takovému a případně dalším takovým nanicovatým aktivistům uklidnění.

 A to uklidnění zní: NEJSOU.

 Už tam nejsou, ani jeden ani druhý. Jen ten úplněk se bude čas od času opakovat. 




Závěrem přeji všem při tom fotografování podzimu jak jinak než dobré světlo a stále dobité baterky 🙂


3 komentáře:

  1. Chtěl bych mít Tvé oko. Takovýhle podzim se opravdu neokouká.

    OdpovědětVymazat
  2. "Což neznamená, že tam nemůže být kousek pravdy, malinký :-)" to mě pobavilo.
    Rád jsem přečetl.
    Melancholično..se dostavuje, pro se jim raději vyhýbám.
    Ale v Tvém pojetí to je ovšem jiná.

    OdpovědětVymazat