Podzim, stejně jako léto bude rozlámaný do čtyřech částí po šesti fotografiích s představou, že na konci 2018 tu budou části všechny.
Podzim fotografický byl pro mě docela zvláštní, výsledek nepříliš valný a fotoúletů aby divák pohledal. Spíš různé ty nostalgické krásňovky, lodičy, vodičky a kytičky...a barvičky. Žádná velká dramata, žádné hluboké průhledy do tančící společnosti.
Asi to souvisí s mým postupným odcházením ze světa cestování po vlastech nejen českých. Je v tom asi tak nějak usazování se a opuštění světa cílených setkání s krajinou, s přírodou a lidmi dále než za humny.
V tu chvíli jsem si vzpomenul na Miroslava Horníčka, jehož krabičku s mnohými moudrostmi na několik CD jsem si koupil. Opravdu koupil. Fakt, nikde neopajcnul...
Fotografie je pořízená mým novým chytrým telefonem (také koupeným), který umí rozostřovat (jako třeba tady na té fotce), učit se a navíc ještě panoramalizovat. Se teď učíme jeden od druhého.
Není to LOCH NESS ale je to ROZ KOŠ a fakt netuším jak tam tenhle obelisk plný života přistál. Asi nějaký roznášeč života po planetách, který spadne tu, pak zas tam a my pořád nechápeme, proč jsem nikoho z jeho plození zatím nikde jinde nenašli.
Tady u nás dílem sady, dílem přimknutý zimní stadion, který se každý rok jmenuje podle toho kdo si to zaplatí jinak. Jirásek platí trvale, má to tu předplacené, tak zatím víme, co a kde že to jsou Jiráskovi Sady.
Škoda 1000 MB, je jí tu škoda. Dopadla jako majitel, je to už dávno...
Tohle je venčení. Někdy to tu bývá takové surrealistické...když jsme odcházeli, tak zablikal...
Léčení nervů na Seči. Tam se to léčí, tam jo...žádný stres nemá šanci...
a teď koukám, že tedy až tak barevný podzim to v prvním díle nebyl...polepšení na cestě :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat