Černý Petr..

Místo znám jako své boty, jak se říká. Jen najít ho takhle relativně prázdné moc často nebývá. Zaujal mě ten jeden jediný človíček v zamyšlené pozici a k tomu ty šmouhy, které by při turistickém fotografování bylo radno spíš vynechat (stačilo udělat krok či dva vřed a změnit ohnisko). Tady to šlo ale všechno tak nějak dohromady.

Nějak jsem pak ale nemohl hnout s názvem fotografie. Pravdivě s ohledem na situaci by se mohla jmenovat "Čekání na Patrika". Reáliemi třeba jen "Nábřeží". Do polopatizmu například "Maturitní den" jsem se nehnal a zůstal stát.

Dnes ráno, jako každé ráno, letí mé oči po titulcích, co se událo za tu dobu spaní. A koukám, že smrt si vybrala dalšího, který mě zasáhl. A najednou vyplaval ten zatím nedomyšlený název. Tedy Černý Petr s myšlenkou na 1. Korinťanům 15:26.